fotbal - Slavia

Dotaz čtenáře časopisu Gól vyprovokoval setkání, na které dva fanoušci Slavie nikdy nezapomenou. Majiteli pražské restaurace Ambiente, která nabízí brazilské kulinářské speciality a slávistický útočník je v ní pravidelným hostem, se otázka tak zalíbila, že pozval autora a dalšího vylosovaného tazatele na posezení s jihoamerickým legionářem. Pro oba vyvolené zážitek na celý život.

František Plička přišel na spojení brazilského hráče s pražským stravovacím zařízením v denním tisku. „Pan Adauto několikrát prozradil, že se mu v Ambiente líbí. Tak mě zajímalo, co mu nejvíc chutná,“ prozradil. V obsáhlém zpovídání NA KUS ŘEČI, které vyšlo v Gólu nedávno, se tak dozvěděl, že především losos. Nyní měl sám možnost růžové rybí maso okusit. „Vynikající,“ pochvaloval si. Druhý odměněný, Jaroslav Hanuš z Hradce Králové, takovou přízeň štěstěny rozhodně nečekal. „Když jsem četl rozhovor s Adautem, všiml jsem si, že někdo byl vylosován na setkání s ním v brazilské restauraci,“ rozplétá svůj příběh. „Říkal jsem si hele, jmenovec. Pak jsem pochopil, že to jsem já,“ neskrýval potěšení. Jen pro upřesnění, poslal otázku: Když si vezmete za manželku Češku, zůstanete u nás, nebo se vrátíte do vlasti? Nyní získal příležitost, aby si s brazilským fotbalistou popovídal o jeho osobních záměrem přímo.

Ostatně hned první kontakt se týkal fotbalistova soukromí, oba pozvaní mu popřáli k 25. narozeninám, které oslavil 29. května, všechno nejlepší. A hlavně zdraví. S berlemi v rukou přijal tuto pozornost s úsměvem, který neopustil jeho tvář po celou dobu.

Obavy pozvaných fanoušků, jak je brazilský fotbalista přijme, se brzy rozptýlily do bezprostředního rozhovoru. Zatímco spokojenost fotbalových příznivců se dala očekávat, vstřícnost jihoamerického krajánka někdy až překvapovala. Věnoval se mimopražským hostům velice vřele bez špetky náznaku, že by ho podobné setkání jakkoli obtěžovalo.

Nešlo o mistrovský hereckých výkon, vycházelo to od srdce. „V Brazílii se neradi mračíme, raději se smějeme,“ ukazoval neustále své běloucí zuby. Při exotických specialitách, které znalec tamní kuchyně dokázal osobitým způsobem ještě víc vychválit, ubíhal čas velice rychle. Obě strany obohatily nové poznatky z českého a především brazilského místopisu, probírala se nejrůznější témata. Oba čtenáři bez mučení přiznali, že jsou od malička vyznavači červenobílých barev a o to víc se na setkání těšili. „Až to budu líčit u nás v hospodě, všichni budou valit oči,“ slibovali svorně, že si zážitky pro sebe neponechají.

Stanislav Hrabě