SYNOT TIP ARENA/EDEN - Rozhovor s Milanem Černým, nahlédnutí do slávistického archivu s Dušanem Herdou nebo výsledky Letní slávistické fotografické soutěže. To a další zajímavosti najdete ve Slávistickém Poločase, který vychází k 274. derby Slavie se Spartou. Poločas je zdarma k dispozici v den zápasu u vchodů na stadion.
Derby pro mě bylo vždycky výjimečné, vzpomíná Milan Černý
Ve Slavii hraje od svých sedmi let, takže derby se Spartou mělo pro Milana Černého vždycky zvláštní náboj a bylo pro něj doslova fotbalovým svátkem. V posledním derby v Synot Tip Areně v Edenu, což byl letos na jaře první čtvrtfinálový zápas Ondrášovka Cupu, dal navíc vítězný gól. „Na toto derby samozřejmě rád vzpomínám. Dal jsem gól, vyhráli jsme a přes Spartu jsme postoupili v poháru dál,“ vypráví dvaadvacetiletý slávistický záložník.
Jste slávistický odchovanec, takže těch derby se Spartou jste už absolvoval slušnou řádku. Myslíte si, že berete derby jinak než hráči, kteří do Slavie přišli později z jiných klubů?
„To nemůžu posoudit. Pro mě je derby největší a nejprestižnější zápas, jaký u nás můžete hrát. Jak to vidí ostatní hráči, to opravdu nevím. Já to ale beru jako nejlepší zápas a věřím, že ho zvládneme.“
Byl to specifický zápas, už když jste nastupoval za přípravku nebo hrál za žáky?
„Určitě se to bere jako něco výjimečného, už v těchto kategoriích je to mnohem více sledované než zápasy s jinými soupeři. Přijdou se na něj podívat manažeři, trenéři a další sportovní odborníci. A když jsem byl v dorostu, tak to byl navíc také zápas většinou o první nebo o druhé místo. Musím říci, že jsme to derby většinou vyhráli. V žácích a minižácích jsme nad Spartou vyhrávali docela velkým rozdílem, padalo vždycky hodně gólů. V dorostu se to sice trochu vyrovnalo, ale přesto jsme je většinou porazili a dorosteneckou soutěž vyhráli.“
Na jaké derby nezapomenete?
„Určitě na mé první derby, bylo to na jaře 2006, hráli jsme na Spartě a bohužel jsme tam prohráli 1:2. Bylo mi osmnáct, takže i tak to byl pro mě velký zážitek, bylo to mé první ligové derby. Dokonce jsem nahrál Standovi Vlčkovi na gól. Škoda, že to nestačilo, a my jsme tam prohráli.“
Premiéru v ligovém zápase jste si odbyl ještě dokonce o rok dříve...
„Bylo to na jaře 2005 v Příbrami. Vzpomínám na to moc rád, jak jsme spolu s Markem Suchým a Jirkou Studíkem přišli do áčka. Marka si tehdy vytáhl trenér z A-dorostu a mě z B-dorostu. Pro mě to samozřejmě bylo velké překvapení a zároveň i obrovská motivace. A od té doby jsme se tak postupně dostávali do toho velkého ligového fotbalu...“
Mohl jste vůbec před svým prvním ligovým zápasem usnout a nebo jste samou nervozitou nemohl ani dospat?
„Dospat jsem samozřejmě mohl, věděl jsem, na rozdíl od Marka Suchého, že nebudu hrát v základu, takže jsem to bral docela v klidu. A potom když jsem v závěru nastoupil, tak jsem také nijak zvlášť nervózní nebyl. Možná to bylo i tím, že jsem byl ještě moc mladý.“ (směje se)
Pokračování rozhovoru najdete ve Slávistickém Poločase.