PRAHA – Slavia splnila přání dětem z dětského domova Racek v Benešově, které si k návštěvě stadionu a krátkému setkání s hráči vybraly derby se Spartou. Před zahájením derby se setkaly s našimi fotbalisty, kteří do derby nemohli nastoupit, přišli kapitán Erich Brabec, Petr Janda, Dušan Švento a Zdeněk Šenkeřík. Děti připravily pro naše fotbalisty malé dárky a trička. Celé derby pak sledovaly z hlavní tribuny. O tom, že si z derby odnesly rozmanité zážitky, jistě není pochyb. Přesto se na další zápasy Slavie těší a určitě nebyly na fotbale naposledy. Přinášíme vám dopis, který jsme z dětského domova dostali pro náš web, i na něm je bohužel vidět, jak velkou škodou je, že utkání nemělo příliš sportovní průběh.
Začátek března. Díky Láďovi Volešákovi se rodí myšlenka, že bychom mohli vzít děti z dětského domova Racek na fotbal. Bude to pro ně zážitek. Uvidí hráče naživo. Budou moc fandit. Setkají se s hráči.
Myšlenka se pomalu začíná měnit ve skutečnost a my vybíráme zápas- mít možnost podívat se na derby, zažít zaplněný stadion… Máme jasno. Vyrazíme poslední březnový den na zápas Slavia-Sparta. Děti se na zápas opravdu těšily.
Na chodbě visí nástěnka s hráči Slavie, děti pro ně píší vzkazy. Každému hráči připravily tričko se vzkazem, s poděkováním. Sešily slávistickou vlajku s logem našeho domova, kterou jako poděkování předaly hráčům. Nadešel den D. Konečně jsme už seděli v autobuse, který nám zařídil Láďa Volešák a společně s klukama z kabiny nám ho i zaplatili, za což jim opravdu moc děkujeme.
Na stadion jsme dorazili hodinu před zápasem a hned jsme se šli podívat na plochu. Děti se zde setkaly s Erichem Brabcem, Petrem Jandou, Dušanem Šventem a Zdeňkem Šenkeříkem. Kluci se jim ochotně podepsali, odpověděli na otázky, vyfotografovali se s námi. Už jen přítomnost hráčů děti velmi těšila. Poté jsme pozorovali, jak se ostatní rozcvičují. Několikrát se k nám zakutálel míč a i takové odkopnutí míče zpátky hráčům dělalo dětem radost…Jak málo stačí ke štěstí…
Zápas začal. Děti fandily, povzbuzovaly… Velká většina z nich byla na ligovém utkání prvně (a všichni doufáme, že ne naposledy). Atmosféra nás všechny pohltila.
Asi nejde přejít to, co se dělo v druhém poločase: „Teto, oni tam dělají ohňostroje?“ „Teto, proč tam házejí ty sedačky, vždyť dali gól a měli by se radovat.“ „Teto, a proč ten stadion ničí i ti druzí, vždyť to není jejich stadion!“ „Teto, proč když tak hezky fandili teď někteří trhají ty sedačky?“ Těžko vysvětlovat… Děti mají svůj svět. Svět, kde vidí věci takové jaké jsou a nebojí se o tom mluvit. Všeho si všimnou. Všechno zhodnotí dětskýma očima. Nic jim neunikne… I přes to, co se dělo v druhém poločase, odcházely děti s nadšením.
Ano. Mluvili o „ohňostrojích“, policajtech, červených sedačkách. Ale mnohem větší zážitek mají ze setkání s hráči a ze samotného fotbalového utkání. Všichni si chrání podepsané kartičky, někteří je nechali podepsat i pro děti, které s námi nejely, aby jim to nebylo líto. Nejstarší Radek, který hraje také fotbal, dostal od Ládi dres, a tak už máme v našem domově dva „Volešáky“
Přesto, jaký osud mají „naše“ děti, tak i jejich mysl je plná optimismu a radosti ze života. A proto nás všechny těší, že setkání s hráči, podepsané kartičky a být přímo na ploše byl pro děti silnější zážitek než to, co se odehrávalo v kotlích. Chtěly mít radost a nás těší, že si ji nenechaly zkazit.
Tímto děkujeme hráčům Slavie, že si na nás udělali čas a ochotně se s dětmi setkali, dále děkujeme vedení, že nás na zápas pozvalo a umožnilo setkání s fotbalisty. Sotva jsme přijeli zpátky do domova, děti se ptaly, jestli zas někdy pojedeme fandit Slavii…