SYNOT TIP ARENA/EDEN – Po zápase s Bohemians 1905 se kromě vítězného pokřiku rozléhal slávistickou kabinou ještě jeden pokřik. Hráči skandovali jméno kapitána Karola Kisela, který si s nimi vítězný pozápasový pokřik užil naposledy. Karol Kisel si v červenobílém dresu připsal na své konto sedm ligových gólů a čtyři branky v domácím poháru. Moc tomu nechybělo, aby se nějakým pěkným gólem rozloučil i ve svém posledním zápase v Edenu.
„Jsem moc rád, že jsem mohl na gól alespoň nahrát, samozřejmě to loučení mohlo být hezčí, kdybych dal gól, ale vyhráli jsme a to je nejvíc. Myslím si, že za celý ten půlrok jsme hráli fantastický fotbal, možná jeden z nejlepších v lize, mě to opravdu moc bavilo. A navzdory té těžké situaci, která tady byla, mi ten rok skutečně zůstane v paměti,“ uvedl po zápase kapitán Karol Kisel.
Uvažujete o tom, že byste se mohl po angažmá v Austrálii do české ligy ještě vrátit?
„To momentálně nevím, teď nad tím nepřemýšlím. Já to beru tak, že mě to musí bavit a podle toho se potom rozhoduju. A ve Slavii mě to bavilo. Mohl to být můj poslední zápas tady, ale také nemusel, to je moje výhoda, že mám i jiné možnosti než fotbal. Zkrátka když se mi bude chtít a bude o mě zájem, tak možná tady hrát ještě budu. Neříkám, že ne, ale také neříkám, že se sem určitě vrátím.“
Co byste dělal, kdyby za rok přišla nabídka právě ze Slavie?
„To budu řešit, až když se to stane. I když to byla pro nás strašně těžká situace, tak paradoxně to byl pro mě opravdu krásný rok, který si budu hodně pamatovat.“
Co byste Slavii popřál?
„Já přeju Slavii jenom to nejlepší, jsem rád, že jsem tady byl a že jsem jí mohl pomoct v té pro ni možná jedné z nejtěžších situací v historii, která tady byla. Slavie je klub s velkou tradicí a proto si zaslouží, aby ta tradice pokračovala. Ať už se mnou, nebo beze mě, hlavně ať to tady funguje a jde to dobrým směrem.“
Jak jste se rozloučil se svými spoluhráči?
„Po zápase jsem se v kabině rozloučil s každým z kluků. Navíc jdeme na společnou večeři, takže určitě tam bude ještě prostor se spolu pobavit. Ale na tom ani tak nezáleží, na mé vzpomínky to určitě mít vliv nebude. Jsem moc rád, že jsem ty kluky poznal, hlavně ty, kteří tady byli na jaře, klobouk dolů před nimi, moc si jich všech vážím.“
Kdo vám bude chybět nejvíce?
„Manželku si s sebou beru do Austrálie, takže asi nikdo (směje se). S klukama si určitě zavoláme, budeme spolu v kontaktu.“
Nestěžuje si vaše rodina na to časté stěhování?
„Já si myslím, že manželka si určitě nebude stěžovat, že jde do Sydney. Ona je ráda, že je se mnou a to je hlavní. I když manželka rozhodnutí nechává na mě, tak já se s ní o tom samozřejmě radím. Ale to je na tom právě hezké, že se moc nemusíme radit, oba většinou víme, co chceme. Manželka mě podporuje a je ráda, že můžu dělat to, co mě baví, a že jdeme tam, kde se nám líbí žít.“