SYNOT TIP ARENA/EDEN - Před zápasem 15. kola Gambrinus ligy má na svém kontě záložník Karol Kisel šest ligových branek a dvě branky v českém poháru. Do Slavie ho v létě přivedl trenér Karel Jarolím a od té doby se stal jedním z největších tahounů červenobílých. Slavia je jeho sedmou fotbalovou štací. „Věřím, že sedmička je šťastné číslo. Mám kolem sebe výborné spoluhráče, Slavia má navíc skvělé fanoušky, kteří za svým klubem stojí, i když se právě nedaří,“ říká Karol Kisel.
Trenér Michal Petrouš o vás prohlásil, že jste typ hráče, který nic nevypustí, nic neošidí a do všeho jde naplno. Byl jste takový odjakživa a nebo to přišlo s věkem?
„Hlad po vítězství musí mít v sobě člověk odmalička. Myslím si, že to je i jeden z důvodů, proč jsem se dostal tam, kam jsem se dostal. S věkem přijdou určitě i zkušenosti, díky kterým umíte lépe vyhodnotit jednotlivé situace a podobně. A když se potom spojí zkušenosti s hladem po vítězství, tak to je ideální kombinace.“
Na hřišti působíte hodně emotivně. Často tam bouřlivě diskutujete s protihráči i rozhodčími, hecujete mužstvo...
„Myslím si, že teď jsem právě na mé poměry docela klidný, veřte mi, že to bylo o dost horší. Je to tak akorát, jak by to asi mělo být (směje se). Ale emoce určitě k fotbalu patří, takže ve hře je mít samozřejmě musím. Ale musím je umět rozumně kontrolovat. Jsem rád, že se mi to daří. Určitě mi k tomu hodně pomohla i spolupráce s trenérem Lavičkou a také pochopitelně zkušenosti.“
S trenérem Slavie Michalem Petroušem se nepotkáváte poprvé, hráli jste spolu v Bohemians. Jaké na něj máte vzpomínky jako na hráče?
„Výborné, hráli jsme dokonce spolu na jedné straně. Bohemka tehdy měla úspěšnou sezonu, na podzim 2001 jsme měli výtečnou sérii zápasů, během podzimní části jsme nasbírali asi šestatřicet bodů. To bylo neuvěřitelné. Byla to doba, kdy jsme s Michalem spolu hrávali. On byl také ten typ, který se zakousl a poctivě makal. Na tom jsme to měli založené. Takže určitě na to vzpomínám moc rád.“
Jak probíhá vaše komunikace teď, když je Michal Petrouš vašim trenérem? Tykáte si, nebo vykáte?
„Tykali jsme si i předtím, takže teď si samozřejmě také tykáme. Ale to nemá nic společného s autoritou trenéra. Já Michala absolutně respektuji. Myslím si, že by byla hloupost, abych mu najednou začal vykat, působilo by to asi hodně nevěrohodně. Pro mě je trenér vždy autorita a Michal obzvlášť. Je to velmi poctivý a slušný člověk. Takových lidí si moc vážím.“
V sezoně 2002/2003 jste dal v Bohemians celkem sedm ligových gólů. Ve Slavii máte po 14. kole Gambrinus ligy na svém kontě šest branek. Vypadá to, že vaš střelecký rekord se otřásá v základech...
„Já bych to samozřejmě bral, i když se dá říct, že už jsem to v podstatě předběhl. Dal jsem ještě dva góly v domácím poháru Ústí, což byl také prvoligový soupeř... Jsem za to moc rád, ve Slavii mám výborné spoluhráče. Když se do těch šancí dostanu, tak mi to umějí nahrát. Naštěstí se mi to daří i proměňovat. Věřím, že se mi podaří ještě nějaké góly přidat.“
S fotbalem jste začínal v pěti letech v Košicích. Od té doby jste vystřídal pouze šest klubů, Slavia je vaší sedmou fotbalovou zastávkou...
„Tak to jsem si ani neuvědomil. Sedm je šťastné číslo. Nejsem ten typ hráče, který přestupuje každý rok. Na druhou stranu když potom odcházíte do nového prostředí, tak získáváte nové zkušenosti. Jsem rád za všechno, co mě doposud potkalo a co se mi přihodilo. Myslím si, že i z toho může člověk potom čerpat, nejenom ve fotbale ale i v životě vůbec.“
Nelákalo vás angažmá v jiných evropských ligách? Hovořilo se o zájmu Petrohradu...
„Nabídky tam, kam bych chtěl jít já, zkrátka nebyly. Samozřejmě Německo, Španělsko nebo Itálii bych neodmítnul. Člověk musí mít trošku toho štěstí a hlavně mít obrovskou kvalitu. Prostě se mi to nepovedlo. Myslím si, že možná v dnešní době bych nějaké takové nabídky měl díky úspěchům, kterých jsme s reprezentační jedenadvacítkou dosáhli. Ať už to bylo mistrovství Evropy nebo olympiáda v Sydney. Tehdy byla jiná doba. Ale vůbec toho nelituji. Kdybych chtěl do zemí jako je například Rusko, Kypr nebo Rakousko, tak by to asi nebyl problém. Ale tam se mi nechtělo. Když začínáte s fotbalem, tak většinou máte sen hrát jednou ve Španělsku nebo v Itálii... Neměl jsem fotbalový sen zahrát si v Rusku. Tak jsem tam zkrátka nešel.“
Vy jste zažil v roce 2000 olympiádu v Sydney. Mělo to vliv na vaše pozdější angažmá?
„Už tehdy jsem si to město zamiloval. Takže když potom přišla nabídka, tak jsem neváhal. Mělo to určitě spojitost, protože jsem věděl, do čeho jdu. Když jsme byli v Sydney na olympiádě, nebyla tam ještě profesionální fotbalová liga. S klukama jsme si říkali, že by bylo fajn, kdybychom si tam jednou zahráli. Ale vůbec nám to nepřipadalo reálné. Byl to zkrátka osud. Tak moc jsem si to přál zahrát si tam, až se mi to nakonec splnilo. Jsem za tuto zkušenost moc rád. Myslím si, že mě to hodně jako člověka změnilo směrem k lepšímu.“
Takže angažmá v Sydney jste si splnil svůj sen?
„Myslím si, že mi to usměrnilo život tím správným směrem. Nabral jsem do života další cenné zkušenosti. Poznal jsem skvělé lidi. Dovoluji si tvrdit, že řadu věcí teď vidím jinak, než když jsem do Sydney odcházel.“
Jak proběhla aklimatizace?
„Nejhůře jsem na tom byl já. Z časového posunu jsem se dostával asi přes týden. Nejlépe na tom byla naše malá dcerka Carmen. Ta se přizpůsobila hned a bez problémů i tomu ostatnímu.“
Jak se žilo v Sydney?
„Sydney je opravdu nádherné a hodně civilizované město s dokonalým servisem, co se týká veřejných služeb. Nejtěžší na tom byla asi ta vzdálenost. To, že jsme tam byli dvanáct měsíců bez možnosti zaletět si domů do Čech na víkend. Já jsem to měl samozřejmě lehčí než manželka, která si musela hledat úplně nové známé. I když nám tam bylo fajn, tak musím přiznat, že už jsme se opravdu těšili domů. Ten rok byl tak akorát. Byla to skvělá zkušenost, ze které budeme dlouho čerpat.“
Jak jste se dopravoval na tréninky?
„Autem. Stadion jsme měli jenom na zápasy, trénovalo se v tréninkovém centru, které se nacházelo v jiné části města. V Sydney se bez auta nepohnete, to je jedna z těch horších stránek. V Sydney jezdí skoro všichni autem, protože ty vzdálenosti jsou opravdu poměrně velké. Druhá možnost byla samozřejmě městská hromadná doprava, hodně se tam cestovalo lodí. Takže jsem někdy na zápas jezdil lodí. Bral jsem to jako relax.“
Jaké bylo v Sydney počasí?
„Zima tam není samozřejmě taková, jak ji známe tady. Ale na druhou stranu když tam prší, tak opravdu prší hodně, zkrátka leje jako z konve. Od září do března tam bylo nejlepší počasí, to bylo opravdu něco úžasného. Nejhorší byl asi červenec a srpen, když byla ta jejich zima.“
Mají tam lidé větší čas na odpočinek než u nás?
„Rozdíl je opravdu velký. Postupem času si zvyknete, že je zbytečné někam pořád spěchat, jako se to děje tady. V Sydney je moderní čtvrť Darling Harbour, kde se přímo u Opera House konají ohňostroje každou sobotu. A ten ohňostroj je větší než tady v Praze na Nový rok. Oni si zkrátka na tyto události dost potrpí. Město klade velký důraz na rodiny s dětmi. Proto je tam i hodně zeleně. Nedaleko našeho domu byl například park, kde bylo k dispozici asi sedm grilů. Člověk tam přišel, nechal si tam grilovat maso, vyčistil po sobě gril a odešel. Nikdo tam nic neukradne.“
To si v Česku zatím neumím dost dobře představit...
„Já věřím, že to jednou dorazí i sem. Lidé v Sydney nejsou nijak zvlášť šikovnější než my, jenom zkrátka nekradou, v tom je celé to kouzlo. Zřejmě jsme ještě pořád poznamenáni těmi čtyřiceti lety komunismu. Já jsem moc rád, že jsem to viděl, že se dá žít i jinak.“
Sydney se po vašem odchodu přestalo dařit, měli tam dlouhou šňůru bez vítězství. Sledujete, jak se daří vašemu bývalému klubu?
„Sydney pořád sleduji, takže vím, že měli problémy. To asi opravdu nikdo nečekal. Obměna kádru byla docela velká, odešlo asi pět hráčů, kteří byli pro mužstvo hodně důležití. Šlo o starší a zkušené hráče, kteří tvořili osu týmu. Ale tolik zápasů bez výhry, to opravdu nikdo nečekal. Teď se v Sydney přesvědčili, že bez těch lídrů to opravdu nejde. Ale mají tam stále dobré hráče, takže se určitě brzy zase dostanou nahoru. Jakmile tu nepříznivou sérii ukončili a vyhráli, tak jsem trenérovi Lavičkovi psal a gratuloval jsem mu. A hned potom jsme my vyhráli zápas s Českými Budějovicemi. Veřím, že tím jsme oba nastartovali tu sezónu k obratu a k lepším výsledkům.“
Jak pokračuje vaše studium práv?
„I to byl jeden z důvodů mého návratu, abych dokončil studium. Jsem teď v posledním ročníku. Hned po svém návratu do Čech jsem od dubna do září dodělával zkoušky. Teď mám před sebou ještě dvě a potom můžu ke státnicím.“
Jaké téma jste zvolil pro vaši diplomovou práci?
„Jsem zhruba v polovině. Ve své diplomce řeším postavení sportovce v právu Evropské Unie. Takže samozřejmě využívám těch zkušeností z prostředí, ve kterém se pohybuji, zákony i nezákony kolem fotbalu... Věřím, že se mi vše podaří úspěšně dokončit v létě nebo v září. Uvidím, jak to stihnu. Výhoda je, že nemusím nikam spěchat. Opravdu si na tom dávám záležet, buď to umím, nebo neumím. A když nejsem úplně stoprocentně připravený, tak raději na zkoušku nejdu. Možná proto studuju tak dlouho, že nejsem takový ten rychlostudent, o kterých se psalo (směje se). To u mě opravdu nehrozí.“
Jak jste vnímal tu aféru kolem plzeňské právnické fakulty?
„Je to samozřejmě nepříjemné, ale já sám nejlépe vím, jak moc se tomu věnuju a že to dělám poctivě. Opravdu nevidím smysl v tom, abych někoho oklamal. Jde přece o moje znalosti a schopnosti, člověk studuje hlavně kvůli sobě. Když příští rok školu úspěšně dokončím, tak to budu považovat za velké vítězství vůle, protože studium je opravdu náročné.“
Věnoval byste se rád tomuto oboru i později například po skončení vaší profesionální fotbalové kariéry?
„Čím víc se to učím a čím víc o tom přemýšlím, tak si říkám, že bych to jednou dělat mohl. Určitě je to jedna z možností, ale uvidím, kam mě život nakonec nasměruje.“
Třikrát jste zvedl nad hlavu pohár ČMFS, dvakrát jste slavil titul v české lize a jednou v australské lize. Čeho byste ještě chtěl jako fotbalista dosáhnout?
„Myslím si, že tento rok to bude ještě čtvrté vítězství v domácím poháru. Když jsem v létě do Slavie přicházel, tak jsem samozřejmě snil o titulu, ale v lize to už tento rok bohužel reálné není. Ale vítězství v poháru reálné je, doufám, že se nám to povede a že se v lize dostaneme do středu tabulky a v klidu sezónu dohrajeme. Pro ty mladé kluky je to možná i lepší, že nebudou pod takovým tlakem. Věřím, že naše výkony budou už jen lepší a lepší.“
Rozhovor s Karolem Kiselem si můžete přečíst ve Slávistickém Poločase, který bude k dispozici zdarma na utkání Slavie s Jabloncem.