EDEN – Ve čtvrtek ráno se Marek Suchý opět sešel na ranním tréninku Slavie se svými spoluhráči.
Zatímco ve Slovinsku sledoval kvalifikační utkáni z tribuny, ve středu v zápase se Slovenskem se už jeho jméno objevilo na soupisce české reprezentace mezi náhradníky.
V neděli navíc Marek Suchý oslavil své jedenadvacáté narozeniny.
„Naštěstí to vyšlo tak, že jsme měli v neděli po návratu ze Slovinska trénink a potom jsme měli volno. Tak jsem mohl s rodinou strávit odpoledne, s přítelkyní jsme také zašli na oběd, takže symbolicky jsem přece jen narozeniny stačil oslavit,“ vypraví Marek Suchý.
Blahopřáli vám i hráči v reprezentaci?
„V pondělí měl narozeniny také Karel Poborský, takže jsme dostali dohromady dort a u večeře nám všichni popřáli, tak to bylo příjemné.“
Byla to vaše první zkušenost s reprezentačním áčkem. Jaké jsou vaše dojmy?
„Pro mě to byla příjemná zkušenost. Je to zase něco úplně nového. Mohl jsem poznat, jak to chodí u reprezentačního áčka, takže jsem si splnil sen, že jsem se do nominace dostal. Bohužel zápasy se nám moc nepovedly. Ve Slovinsku jsem byl na tribuně, ale v utkání se Slovenskem jsem se dostal i na lavičku. Pro mě jsou to takové postupné kroky. Doufám, že třeba ještě dostanu šanci v nějakém přátelském utkání, abych si mohl také zahrát. Ale další akce jsou až po skončení ligy, takže teď už se jen soustředím na Slavii, abychom dotáhli cestu za titulem.“
Když už to vypadalo, že Radoslav Kováč utkání nedohraje, cítíl jste šanci, že byste se mohl dostat místo něj na hřiště?
„Samozřejmě jsem se začal připravovat. Když Radek odstupoval, tak jsem se začal pořádně zahřívat, kdybych tam náhodou šel. Ale vůbec nejsem zklamaný, že jsem se tentokrát na hřiště nedostal. Já jsem byl připravený a pak záleží vždy na trenérovi, jak se rozhodne.“
Komunikoval jste hodně i se svým spoluhráčem ze Slavie Martinem Vaniakem?
„Samozřejmě jsme spolu komunikovali. Často jsem si šel za ním po tréninku sednout, aby mi s něčím poradil. Navíc jsme měli i zprávy od kluků ze Slavie, tak jsme si vždy navzájem říkali, kdo s kým mluvil, jak kluci ve Slavii trénují a podobně. Takže jsme si neustále měli o čem povídat. Vaňous se o mě opravdu dobře staral (směje se).“
Už jste stihl výsledek probrat i s vašimi slovenskými spoluhráči ve Slavii Dušanem Šventem, Peterem Grajciarem a Milanem Ivanou?
„Zatím ještě ne. Jenom jsem jim říkal, že je škoda, že tam nebyli, protože takto bych jim mohl alespoň popřát. A taky bych si mohl před zápasem popovídat s někým z té druhé strany.“