fotbal - Slavia

PRAHA – Tomáš Pekhart je jedním ze tří slávistů, kteří si v půlce května přivezli stříbrné medaile z mistrovství Evropy do sedmnácti let v Lucembursku. Vysoký útočník, který v současnosti nastupuje v dresu naší rezervy a prvního července zamíří do fotbalové akademie v londýnském Tottenhamu, zavzpomínal na závěrečný turnaj, který byl dosavadním vrcholem jeho kariéry.

Kam jste uložil svoji stříbrnou medaili, máte ji doma na stěně?
„Má ji doma přítelkyně, ještě jsem ji nestihl vzít domů ukázat rodičům. Do Sušice jsem se od té doby ještě nedostal."

V Lucembursku jste sehráli celou řadu zápasů, důležitý byl samotný vstup do soutěže proti Srbsku a Černé Hoře...
„Vyhráli jsme dva jedna, povedlo se nám to, Tomáš Necid dal dvě branky, na obě se mi podařilo mu přihrát. Soupeře jsme do něčeho nepustili.“

S Německem to byla taktická bitva.
„Nastoupil jsem v záloze, hráli jsme jen na jednoho útočníka, utkání vysílal Eurosport a pro diváky to asi nebylo moc pohledné utkání. Dostali jsme z domova i takové ohlasy, že na to nemáme, že jsme se tam probojovali náhodou... Ale my jsme byli rádi za bod, Němci v tomto složení hrají už dva roky a ani jednou neprohráli. V utkání nás podržel brankář."

S Belgií už šlo o všechno...
„My jsme s Belgií navíc měli nevyřízené účty, na předchozím turnaji ve Španělsku jsme s nimi hráli 1:1, šlo jim o první místo, remíza jim k tomu stačila. Odplata se podařila, vyhráli jsme tři jedna."

Pak se čekalo, že vás vyřadí favorizované Španělsko...
„Oni jsou s Francií vždy největšími favority. Zvolili jsme útočnou taktiku, napadali jsme jejich rozehrávku, opustili jsme defenzivní rozestavení. Podařilo se mi dát gól, pak byl navíc vyloučený jejich obránce, to vývoj ještě víc naklonilo v náš prospěch. V druhé půli jsme Španěly myslím přehráli i fyzicky. Druhá branka je položila."

To už jsme u nešťastného finále...
„My jsme pozorně sledovali utkání Ruska s Německem, byli pod obrovským tlakem, pak se jim podařilo dát z protiútoku gól, bohužel stejný průběh mělo pak i finále proti nám."

Vyrovnal jste po rohu Lukáše Váchy, věděl jste, že zbývá už jen posledních pár vteřin?
„Ne, neměl jsem ani tušení, kolik času zbývá. Naše centry končily vždycky u hráče s číslem dva, byl vysoký a všechno sbíral. Trenér Dovalil na mne zakřičel, ať si zkusím naběhnout z druhé vlny, protože první tyč měli Rusové pokrytou. Lukáš to poslal přesně na mě, vyšlo to. Přiznám, že jsme si pak už mysleli, že finále dotáhneme do vítězného konce. Bylo to podobné jako vyhrávat. V prodloužení však přišel smolný gól, ta střela byla snad ze třiceti metrů. Nakonec i z toho jsme se díky další brance Tomáše Necida dostali, pak už přišla penaltová loterie."

Vy jste na penaltu určený nebyl?
„Měl jsem kopat jako poslední, už na mne nedošlo. Byla to smůla, penalty už jsou víc o štěstí.“

Už vás ztráta zlata přebolela? Přece jenom jste podali vynikající výkon...
„Na hřišti jsme padli a přiznám se, že došlo i na slzy. V kabině jsme si pak uvědomili, že jsme druzí v Evropě. Kdyby nám to někdo řekl před všemi těmi kvalifikacemi, tak bychom mu to nevěřili.“

Myslíte si, že se ještě sejdete v dalších kategoriích?
„Ve stejném složení asi ne, je mi to trochu líto, v osmnáctce už budou v týmu změny, jiní hráči. Byli jsme dobrá parta, budu na to vzpomínat velice rád, asi stejně jako všichni ostatní."