SYNOT TIP ARENA/EDEN – Podobnou kulišárnu předvedl i v zápase Evropské ligy s Janovem. Tehdy Peter Grajciar napálil pouze břevno, v zápase s Bohemians 1905 ale vymetl pavučinu v růžku Sňozíkovy branky a nastartoval tak Slavii k tříbrankovému vítězství.
„Úvod zápasu byl trochu těžší, pomaleji jsme se rozjížděli. Věděli jsme, že Bohemka dobře brání, trenér nás na to před zápasem i upozorňoval. Těžce jsme se prosazovali do jejich přehuštěné obrany a nějak se nám nedařilo najít na to recept. Naštěstí se to ale tím prvním gólem zlomilo, za chvilku přišel druhý gól a myslím si, že o zápase už bylo rozhodnuto,“ uvedl střelec dvou gólů Peter Grajciar.
Můžete popsat ty dva vaše góly?
„První gól padl z přímého kopu, dá se říci téměř od rohového praporku. Mým cílem bylo trefit to do prostoru branky na zadní tyč. Stejně jsem to zkoušel i při zápase s Janovem a tehdy jsem trefil břevno, teď mi to tam naštěstí padlo. Doufal jsem, že to tam někdo tečuje, ale naštěstí to nikdo netečoval a zakroutilo se to do branky. Druhý gól byl po faulu na našeho hráče, s Jardou Černým jsme se dohadovali, kdo z nás to trefí. Viděl jsem, že brankář se více postavil na levou stranu, tak jsem to zkusil poslat přes zeď a vyšlo to.“
Vaše góly ze standardek nastartovaly Slavii k výhře 3:0. Dalo by se říci, že to byl váš zápas…
„Je to kolektivní sport. I když góly dá jeden hráč, tak na hřišti nikdy není sám. Za vítězství může celé mužstvo a ne jenom jednotlivec.“
Nebyli jste už v průběhu druhé půle nervózní, když se vám stále nedařilo vstřelit gól a minuty přibývaly?
„Já osobně jsem to tak nebral. Trenér nás upozorňoval, abychom byli stále trpěliví až do poslední minuty. Určitě jsme chtěli dát gól dříve. A že to nevyšlo ze hry, nevadí, myslím si, že jsme si to vynahradili těmi standardními situacemi.“
Líbila se vám atmosféra?
„Taková atmosféra na českých trávnících je fantastická, diváci vás doslova ženou dopředu. I fanoušci Bohemky přišli v hojném počtu, určitě před takovou kulisou se hraje mnohem lepší fotbal než když v ochozech sedí čtyři tisíce lidí.“
Obě dvě vaše gólové střely byly parádní. Ale přece jen, která z těch dvou se vám líbila více?
„To se opravdu těžko popisuje, který gól byl hezčí nebo který hodnotím v nějakém tom žebříčku výše… Obou gólů si vážím, myslím si, že každý hráč by si měl vážit každé své trefy, která padne do černého. Z obou dvou gólů mám radost a určitě se na ně ještě podívám někde v televizi, jak to vypadalo.“
Pustíte vůbec k zahrávání přímých kopů i někoho jiného?
„Kluci mě při tom přímém kopu popichovali, jestli to půjde kopnout Milan Černý nebo Petr Trapp. A já jsem jim říkal, když si věříte, tak pojďte! Kdo si věří, ať to kope (směje se).“
Čím jste si vysloužil to, že jste dostal důvěru zahrávat ty přímé kopy?
„Na tréninku to párkrát zkouším, trenéři i spoluhráči mě vybízejí k tomu, abych standardní situace zahrával. Navíc je opravdu rád kopu.“
K míči se hnali i ostatní spoluhráči včetně Jardy Černého. Odehnal jste je?
„Nene, to v žádném případě! S Jardou jsme se domlouvali, kdo z nás to kopne. Já jako pravák jsem to měl více přes zeď, nakonec jsme se dohodli, že to kopnu já a naštěstí to dobře dopadlo.“
Brankář Radek Sňozík vás pochválil, že jste to trefil krásně a že jste ulehčil správci stadionu práci, protože teď nemusí vymetat pavouky z branky…
„Za takovou poklonu mu děkuji. Radek Sňozík je určitě dobrý brankář, nicméně jsem moc rád, že na ty mé kopy nedosáhl (směje se).“