PRAHA – Zdeněk Šenkeřík nastoupil po zranění třísla ke svému prvnímu utkání v jarní části sezony. Do hry naskočil v šestnácté minutě za zraněného Davida Střihavku a během svého pobytu na hřišti až do jedenaosmdesáté minuty toho stihl opravdu hodně. Dát vítězný gól, neproměnit penaltu i vyfasovat žlutou kartu.
„Jsem moc rád, že jsem se vrátil do mužstva a že jsem v dnešním utkání dostal příležitost nastoupit. Mám radost, že jsem zápas zvládl hlavně po fyzické stránce a ještě jsem dal navíc gól, který vedl ke třem bodům,“ řekl po zápase sedmadvacetiletý útočník.
„Na penaltu jsem určený nebyl, k tomu si ještě něco určitě řekneme v kabině. Ale v ten moment jsem to cítil tak, že jsem dal v utkání gól a navíc jsem útočník, tak jsem tu odpovědnost chtěl vzít na sebe,“ dodal Zdeněk Š e n k e ř í k.
S jakým záměrem jste šel penaltu kopat? Kam jste ji chtěl umístit?
„Určitě jsem to nechtěl kopat tak vysoko, jak to nakonec šlo. Mířil jsem spíše k tyči a prostě jsem to netrefil. Určitě si k tomu ještě něco řekneme, protože by to byl malér, kdybychom dnes například remizovali. Naštěstí máme tři body. Samozřejmě jít na penaltu je velká zodpovědnost a vždycky to někdo musí vzít na sebe, ten tlak na nás je. Dnes jsem to na sebe vzal já a bohužel jsem pokutový kop neproměnil.“
Nebyla ve vás přece jen malá dušička? 1:0 je takový ošemetný výsledek...
„Samozřejmě jsem se bál, že by mohlo dojít k nějaké standardní situaci, ze které bychom mohli dostat nějaký gól. Ale naštěstí to kluci uhráli. Mrzí mě to, protože jsem mohl zápas zklidnit. Nás i naše fanoušky to tak stálo hodně nervů, ale takový je fotbal.“
Nemohla v tom, že jste penaltu neproměnil, hrát roli i únava? Než jste ji šel kopat, říkal jste si o střídání...
„Tak je pravda, že už jsem toho měl dost. Ale konkrétně na tu penaltu jsem se cítil.“
Co se vám vybavilo, když jste ji neproměnil?
„Hlavou mi bleskl poslední zápas v Plzni, ve kterém jsme neproměnili dvě penalty. Kdyby to dnes nevedlo k vítězství, tak by to bylo asi hodně špatné.“
Čekal jste, že se dostanete na hřiště tak brzo?
„Určitě to bylo způsobeno tím, že se zranil David Střihavka. Trenér se mě ještě na lavičce ptal, jestli to zvládnu. A já jsem mu odpověděl, že ano. A dopadlo to dobře.“
Slavia nedala ve dvou zápasech tři penalty. Je ještě v týmu někdo, kdo by tu zodpovědnost po tom všem na sebe vzal a šel penaltu kopnout?
„Já věřím, že až na hřiště naběhne Šmíca (Vladimír Šmicer), tak ten s tím určitě nebude mít problém.“ (usměje se)
Dušan Š v e n t o
K ostrému soutěžnímu zápasu jste nastoupil téměř po roce. V létě jste si přetrhl křížový vaz v koleni a následovala operace. Dnes jste na hřiště vyběhl na poslední čtvrt hodinu. Jak vám bylo?
„Herní pauza byla pro mě velmi dlouhá a také stereotypní. Ale potom se to změnilo, zejména když jsem před dvěma týdny začal už konečně trénovat s mančaftem. Byl jsem moc šťastný a dnes s Libercem to vyvrcholilo. Chtěl bych moc poděkovat fanouškům za to, jak mi tleskali a jak mě přivítali, bylo to nádherné.“
Co vaše noha?
„Noha drží, jak vidíte, neuletěla (směje se). Doufám, že už se mi budou taková zranění vyhýbat.“
Jak vám bylo, když jste sledoval zápasy Slavie jenom v televizi nebo na tribuně?
„V některých utkáních jsem měl tep asi dvě stě... Nepříjemné to bylo hlavně na začátku, byl jsem zvyklý na kluky v kabině a najednou bylo všechno úplně jinak. Ale postupem času jsem si na to své teplé místečko na tribuně zvykl. Ale zase teď na konci, když už jsem se připojil k mužstvu, to pro mě byly nervy.“
Jak jste se sžil s novými posilami?
„Všichni spolu vycházíme velmi dobře. Pokud to má totiž fungovat na hřišti, musí to fungovat i v kabině.“
Na levé straně zálohy vám přibyla konkurence. Nejprve Daniel Pudil, potom Jaroslav Černý...
„Slavia ale přece neměla na výběr. Já jsem byl na dlouhou dobu zraněný a typický levý záložník v mančaftu prostě nebyl. Ale konkurence není jen na levé straně zálohy, je na více postech a to je jen dobře. Mělo by to hráče zdravě vyhecovcat a stále nutit k tomu, aby podávali ty nejlepší výkony.“
Soňa Hamalová