EDEN/SYNOT TIP ARENA - Před rokem se vrátil z hostování v Bohemians 1905, zabydlel se v základní sestavě a v zápase proti Olomouci si připsal krásný gól, díky kterému Slavia získala důležité tři body. „Chtěl jsem jít do Bohemky, abych zůstal tady v Edenu. Aby všichni viděli, že hrát umím a můžu se vrátit a nastupovat za Slavii,“ řekl šestadvacetiletý běloruský reprezentant Vitali Trubila pro Slávistický Poločas. Rozhovor s Trubilou jste mohli najít v zápasovém magazínu při posledním podzimním utkání Slavie proti Slovanu Liberec.
Fotbal teď v Bělorusku není úplně sportem číslo jedna, v popularitě ho poráží hokej...
„Hokej u nás nebyl vždycky tak populární, to až v posledních letech. Prezident Lukašenko je velký fanda hokeje a proto jdou tohoto sportu velké peníze. Když jsem byl malý, tak u nás v Brestu nebyla ani hokejová hala, takže vlastně jedinou možností byl fotbal.“
Takže nejste velký fanoušek hokeje?
„Hokej nemám rád, takže na něj moc nechodím. Vlastně jsem byl na hokeji jen dvakrát v životě a moc mě to nebavilo. To není sport pro mě. Ale občas, když se hraje třeba Mistrovství světa, tak se v televizi podívám. Podle mě je lepší koukat se na hokej v televizi, než na stadionu.“
Když vy jste začínal s fotbalem, jaké jste měl podmínky?
„Dnes, když vidím, jak tu kluci trénují na krásných hřištích, mají umělou trávu, tak je to super. My jsme měli v Brestu podmínky různé. V zimě jsme trénovali v hale, v létě na písku, žádná tráva nebyla. Do sedmnácti let jsme tak trénovali, člověk měl písek všude, po tréninku byl celý černý. Nebylo to jednoduché.“
Máte v Bělorusku oblíbený klub?
„Neřekl bych, že přímo oblíbený klub. Hrál jsem za Dynamo Minsk, je to klub s docela dlouhou tradicí, mám na něj dobré vzpomínky. Jinak se mi teď líbí BATE Borisov, v Bělorusku je to v současnosti klub číslo jedna. Hraje Ligu mistrů, evropské poháry. Dělají to tam dobře, dobré vedení, dobrý management. Podle mě výborný běloruský klub, obdivuju ho.“
Byl jste se podívat v Edenu, když hrál Borisov s Plzní?
„Ano, byl jsem se podívat na stadionu.“
A jak se vám zápas líbil?
„Zápas to sice nebyl moc hezký, ale užil jsem si to. Hrál mistr Běloruska proti mistru Česka, byl to zajímavý zápas a zajímavá konfrontace. Byl jsem zvědavý, jak to dopadne. Nakonec byla remíza spravedlivá.“
Takže jste fandil BATE?
(dlouhé zamyšlení) „Fanil jsem BATE, ale na druhou stranu jsem chtěl, aby český fotbal nezklamal. Hraju tady, v Čechách, a kdyby BATE porazilo Plzeň, tak bych si říkal, co tady dělám? Proč jsem sem jezdil?“
Existuje v Bělorusku podobná rivalita mezi kluby, jako je tomu mezi Slavií a Spartou? Třeba mezi kluby v Minsku?
„Až taková rivalita ne. Teď je velké derby mezi Dynamem Minsk a BATE, to jsou naše dva nejslavnější kluby, vždycky hrály na špičce ligy a vždycky je to zápas o šest bodů. Takže lidi na ten zápas chodí a lidi ten zápas baví.“
V květnu letošního roku jste se poprvé podíval do běloruské reprezentace, jaký je to pocit?
„Je to super pocit, vždycky jsem chtěl reprezentovat svoji zemi. Myslím si, že jsem si to zasloužil. Hrál jsem dobře, trenér se na mě přijel podívat, viděl, že ve mně něco je. Povolali mě, od prvního zápasu jsem hrál v základu, takže jsem určitě moc spokojený.“
Jaký byl zápas s Francií?
„To byl super zápas! Můj úplně první za Bělorusko, přijdu na hřiště a tam je Malouda, Ribéry, Benzema, Sagna a všichni tito hráči. Prostě paráda, plný stadion. A hlavně jsme uhráli dobrý výsledek, 1:1 proti Francii, která hrála v nejsilnější sestavě, kromě Anelky asi.“
Vyměnil jste si po zápase s někým dres?
„Nevyměnil, nestíhal jsem to. Měl jsem to domluvené se Sagnou, ale potom mě zavolali do televizí na rozhovory. Ale pro mě to není zklamání, já za těmi dresy tak neběhám.“
Vy jste se v reprezentaci potkal i se spoustou hráčů, se kterými jste se znal z mládežnických výběrů...
„Jsou tam různé generace. Mladí hráči, se kterými se osobně znám. Začínali jsme spolu v Minsku, hráli za různé výběry. Pak jsou tam i starší, se kterými jsem se dříve neznal. Když jsem šel do reprezentace poprvé, tak jsem ale nebyl tak nesvůj, protože jsem znal skoro půlku týmu.“
Ve Slavii jste teď se Zoranem Milutinovičem jediní dva hráči, kteří nejsou z Čech nebo ze Slovenska, není to pro vás nevýhoda?
„Neřekl bych, že je to problém. Už jsem tady dlouho, šest let, umím jazyk, takže je to pro mě už jednoduché. I když určitě je to tady jiné, než u nás, jiní lidé, jiná mentalita. Ale já už to ani nevnímám.“
Takže neuvažujete o tom, že byste se v Čechách zabydlel?
„Já bych se tu určitě zabydlet chtěl! Ale uvidíme. Fotbalový život je takový, že nevíš, kde budeš zítra.“
Jak jste se sžil s češtinou?
„Když jsem jel do Čech, tak jsem si myslel, že to bude jednodušší. Uměl jsem polsky a myslel jsem si, že je to hodně podobné. Když jsem pak přišel do šatny a kluci začali mluvit rychle, neoddělovali slova, tak jsem nerozumněl nic. Kluci se smáli a já tam seděl jako blb, protože v té době, když jsem do mostu přišel, tak jsem tam byl jediný cizinec. Začátek byl těžký, chtělo se mi domů. Nikdy jsem nevěděl, že přijet do ciziny je tak těžké. Ale za půl roku už jsem mluvil tak, že mi všichni rozuměli. Možná jsem jen trochu míchal ruská a česká slovíčka. Ale rozuměl jsem trenérovi, spoluhráčům a tak za rok už jsem byl v pohodě úplně.“
V Mostu vás pak ale v jednu chvíli bylo hodně cizinců...
„Když jsem přijel, tak jsem tam byl jenom já a Alex Mendy. A Alex už předtím hrál v Příbrami. Pak to ale začalo, mysleli si, že je to možná správná cesta. Prezident klubu tam začal tahat cizince, byli tam hráči z Austrálie i z Ameriky. Já měl kamaráda Kanaďana. Byli tam takoví internacionálové, ale podle mě to nefungovalo až tak dobře.“
Sledujete ještě Most? Teď se mu moc nedaří...
„Sleduju. Ale všechno je to otázka financí, je to těžké. Je to malé město, viděl jsem tam, jak se snaží udělat všechno pro to, aby lidi chodili na fotbal, aby se hrála první liga. Ale realita je taková, že teď hrají druhou ligu. A o sestup...“
Jak se to vlastně seběhlo, že jste se dostal z Minsku do Mostu?
„Můj agent mi prostě řekl, že je taková nabídka z Mostu z Čech, jestli bych si to chtěl zkusit. Byla to otázka hostování, půlročního nebo ročního. Tak jsem řekl, že to zkusím. Přijel jsem, oni na mě koukli a podepsal jsem smlouvu na tři roky. Byla to zkouška, ve které jsem uspěl.“
Jak jste si potom představoval svou další kariéru?
„Chtělo se mi samozřejmě moc hrát za lepší kluby. Most nebyl nijak špičkový klub, vždycky hrál o sestupové příčky. Chtěl jsem se ukázat. začátek nebyl tak jednoduchý, ale postupem času jsem se zlepšoval a podařilo se mi přijít do Slavie. Řeknu upřímně, že v té době jsem chtěl do Slavie, protože mi byla tak nějak sympatičtější než Sparta. Teď jsem tady a můj cíl je posunout se ještě dál. Smlouvu mám ale platnou na tuhle a příští sezonu, takže tu s vámi ještě dlouho budu. (smích)“
Myslíte, že vám k přestupu do Slavie pomohlo hostování ve Zlíně?
„Určitě. Most spadl do druhé ligy, zavolali mi ze Zlína, který měl taky problémy a potřeboval se zachránit. Ten půlrok se mi docela povedl, myslím si, že pro mě byl úspěšný, hrál jsem dobře. Někdo ze Slavie si mě vykoukal a jsem tady.“
Potkal jste se v Mostu s Martinem Vaniakem?
„Jo, potkali jsme se tam. Hráli jsme spolu, takže už ho znám delší dobu. Ve Zlíně jsem potom hrál zase s Ondrou Čelůstkou.“
V Praze jste už dva roky, dá se srovnat s Minskem?
„Jsou to podobně velká města, v Minsku bydlí skoro dva miliony lidí. Ale jinak jsou úplně jiná. Praha je staré město se spoustou kostelů, Pažským hradem, starými uličkami. Je to tady hezké. Minsk je teď modernější město, když byla válka, Němci všechno zničili. Takže nemáme žádné staré město, není to až tak hezké.“
Bavíte se se spoluhráči i mimo fotbal?
„Třeba se Zbyňou Pospěchem zajdeme na oběd nebo na kafe. Večer ani moc ne, to jsme doma a připravujeme se na trénink. A mám ještě kluky z Bohemky, když jsem tam půl roku hostoval. Taky se pořád vídáme, chodím k nim na návštěvu a tak. V Praze se nenudím, je to pohoda.“
V čem vám hlavně pomohlo hostování v Bohemians 1905?
„Hlavně jsem začal hrát a postupně sbíral formu. Ve Slavii přišly těžké časy, když mě trenér Jarolím nepotřeboval. Musel jsem někam jít, abych mohl hrát. Chtěl jsem jít do Bohemky, abych zůstal tady v Edenu. Aby všichni ve Slavii viděli, že hrát umím a můžu se vrátit a hrát za Slavii. A trenér Hoftych mě chtěl...“
Jak vám s Adamem Hlouškem vyhovuje střídání na levé straně? Jednou v obraně, jednou v záloze?
„Já jsem takový univerzální hráč, na levé straně můžu hrát kdekoli. Adam asi taky. Takže pro mě je to ok. V repre jsem například začal hrát halva, teď hraju skoro pořád v obraně.“
Změnila se nějak vaše role v týmu pod novým trenérem?
„Myslím, že ani ne. Trenér Straka mi věří, staví mě, takže jsem šťastný, že můžu hrát.“
Jak jste si užil rozhodující gól proti Olomouci?
„Bylo to krásné. Podařilo se mi to hezky trefit a hlavní je, že to byly důležité tři body. V té době celá Slavia dlouho nedala gól, takže jsem byl velmi šťastný.“