Odešel Standa Procházka, autor hymny Naše věčná Slavia
16. 4. 2016, Redakce
PRAHA - V úctyhodném věku 96 let nás navždy opustil zpěvák Standa Procházka, autor hymny Naše věčná Slavia a především obrovský fanoušek červenobílých barev. Dokud mu zdraví dovolovalo, byl Standa Procházka pravidelným návštěvníkem zápasů v Edenu. Nyní už bude moci probírat svou milovanou Slavii po boku svých přátel Pepiho Bicana nebo Františka Pláničky. Čest jeho památce.
Standa Procházka pocházel ze slávistické rodiny, sešívaným fandil jeho otec i jeho bratři. V dětství a mládí aktivně hrával fotbal. Kromě fotbalu byla jeho velká vášeň zpívání, které se později začal věnovat profesionálně.„Učil jsem se číšníkem a rozhodoval jsem se mezi fotbalem a řemeslem, ale táhlo mě to hlavně ke zpívání. Přestěhoval jsem se do Prahy, kde jsem se v restauraci na Wilsonově nádraží vyučil. V Praze jsem samozřejmě chodil na Slavii na Letnou. Vedle stadionu tam byl takový plácek, kde kluci hrávali fotbal, a tam jsem si taky chodil zakopat. Jednou, bylo to v roce 1935, mě tam chvíli sledoval jeden pán, který se mi představil jako inženýr Nenadál, vedoucí dorostu ve Slavii, a pozval mě na trénink. Se slávistickým dorostem jsem trénoval asi jenom třikrát, protože potom mi dali v restauraci noční služby. V práci jsem tak musel být od tří odpoledne do půlnoci a to byl konec s fotbalem,“ vzpomínal Standa Procházka v jednom z rozhovorů na svou cestu ke Slavii.
„Setkával jsem se tady s hráči Slavie, kteří odtud odjížděli na zápasy. Obsluhoval jsem Pláničku, Svobodu a bušilo mi při tom srdce. Už jako zpěvák jsem začal chodit do Edenu a tam jsem se seznámil s Pepi Bicanem,“ vyprávěl dál.
„A na zápasech Slavie jsem si právě říkal, jak je to možné, že okolní kluby mají svoji hymnu a Slavia ji nemá. Tak jsem si jedno odpoledne sedl, vzal jsem si tužku a notový papír, napsal pár slov a u piána přebrnkal melodii. Potom jsem to přehrál kamarádovi, který se mnou na nahrávce také zpívá, líbilo se mu to a tak vznikla Naše věčná Slavie,“ vysvětloval autor slávistické hymny.
„Původně tam byla slova, že budeme Slavii fandit, i když jsme první nebo poslední. Ale náš bývalý předseda Odboru přátel Slavie herec Martin Růžek mi řekl: podívej se, Stando, ať jsme první nebo poslední, to tam nemůžeš přece dát! Tak jsem to opravil, aby tam bylo: dnes hraje Slávie, jak to krásně zní, proto hoši góly dávejte, ať jste vždy a všude vítězní. A pan Růžek byl spokojený,“ uzavřel Standa Procházka.
Dokud mu zdraví dovolovalo, vystupoval Standa Procházka na řadě akcí a byl také pravidelným návštěvníkem zápasů Slavie v Edenu. Na hudební scéně strávil více než 65 let. K jeho nejslavnějším písním patří Ale ne, Andulička, Bílé konvalinky, Hej, panímámo, Skřivánek zpíval nebo Tam na stráni.
Pane Procházko, děkujeme Vám za Vaši podporu, kterou jste Slavii prokazoval, a doufáme, že se v tom slávistickém nebi setkáte se svými přáteli a že spolu budete sdílet radost ze hry červenobílého klubu. Odpočívejte v pokoji.
V roce 2013 byl Standa Procházka jedním z hostů oslav 120. výročí založení Slavie v Národním divadle. Připomeňte si spolu s námi jeho vystoupení, kterým pobavil všechny přítomné.
