Do třetice v jednom dresu: Kde jinde než ve Slavii!
15. 11. 2017, Redakce
Pro jednoho je byl nový zážitek v nové zemi, pro druhého návrat domů. Pro oba však platí totéž, sešívaný dres je ten třetí, který současně oblékli. Tomáš Necid a Miroslav Stoch se potkali již v Turecku a Řecku. Slávistický odchovanec navíc svého slovenského parťáka naučil fandit Slavii ještě před příchodem do Prahy. „Když jsme byli v Burse, byl tam ještě sparťan Tomáš Sivok, toho jsme provokovali. Já s Necidem jsme byli za Slavii,“ směje se Stoch. „Tehdy tam byla skoro celá kabina slávistická,“ doplňuje ho Tomáš Necid.
Jak jste reagovali, když jste zjistili, že se potřetí sejdete ve stejném klubu?Tomáš Necid: „Já jsem byl rád, vrátil jsem se do svého klubu. Tím, že tu je Miro, je to ještě lepší. Potkali jsme se v Řecku, pak v Burse. Nikdy bych ale nečekal, že se sejdeme právě tady. Pořád jsme si povídali o Slavii, sledovali jsme to, najednou se sejdeme v Edenu, tak to bylo fajn.“
Je to specifické? Vy jste se spolu potkali už dvakrát a teď znova tady…
Miroslav Stoch: „Tak je to samozřejmě specifické, já mám z toho naprosto dobré pocity a věřím, že nám to bude fungovat.“
Tomáš Necid: „Akorát teď je to jiné. Já jsem většinou byl v týmu a Miro tam přestoupil. Teď to bylo naopak, že Miro byl ve Slavii a já jsem přišel.“
Radil jste se s Tomášem Necidem, když jste dostal nabídku od Slavie?
Miroslav Stoch: „Ani ne. Když se spekulovalo o mém přestupu, tak jsme si psali, ale to to ještě nebylo aktuální. Netušili jsme, že se ten přestup uskuteční. Tak jsme se bavili, že si možná někdy spolu zahrajeme. Prostě jsme ani netušili, že sem někdy přijdu. Nakonec jsme se tu opět setkali. Je to skvělé.“
Tomáš Necid: „Z legrace jsme říkali, že by bylo super, kdybychom se tu potkali, nakonec se to za tři měsíce povedlo.“
Miroslav Stoch: „Když jsme byli ještě v Burse, tak tam byl i sparťan Tomáš Sivok, toho jsme provokovali. Já s Necidem jsme byli za Slavii.“
Tomáš Necid: „Tehdy tam byla skoro celá kabina slávistická.“
Takže jste z Miroslava Stocha udělal slávistu ještě dříve, než sem vůbec přišel?
Tomáš Necid: „Byla tam rivalita mezi mnou a Sivokem, Miro se přidal ke mně a ke Slavii. Měli jsme převahu.“
Rozumíte si dobře i mimo hřiště?
Miroslav Stoch: „Určitě, trávili jsme spolu hodně času, ať už v Řecku nebo zejména v Turecku. Tam jsme od sebe bydleli pět metrů a trávili spolu spoustu volného času.“
Tomáš Necid: „Bydleli jsme spolu také na pokojích…“
Miroslav Stoch: „I tady v Praze jsme se několikrát potkali. Všechno je určitě v pohodě.“
Tomáš Necid: „Jsem rád, že tu je. Kde taky jinde, než ve Slavii!“
Miro, vy jste jako mladý kluk kdysi odešel do Chelsea. Jak to zpětně hodnotíte? Asi bylo skvělé odejít z Nitry rovnou do Chelsea…
Miroslav Stoch: „Myslím, že to byl velice dobrý krok. S akademií Chelsea se moc srovnávat nebudeme. V Nitře je mládež a akademie na skvělé úrovni. Odejít do Chelsea byla velká věc, já to hodnotím jen pozitivně. Možná, že kdybych ten krok neudělal, tak bych nezažil takové věci, jako jsem zažil.“
Jak hodnotíte svá další angažmá? Kam jste přišel, tam jste měl úspěch…
Miroslav Stoch: „Většinou ano, kromě Řecka, kde jsme nevyhráli nic. Sice jsme skončili druzí, ale prohráli jsme finále poháru. V Burse jsme hráli o záchranu, tam byla celá sezona velké zklamání. Nějaké tituly a poháry se vyhrály, ale nejradši bych byl, abychom něco vyhráli i tuhle sezonu. Je tu takový závazek, že obhajujeme titul, což nebude lehké. Vidíme, že proti Slavii se chce každý ukázat, to samé bylo i v Turecku. Když například hrály dva menší kluby mezi sebou, tak to vypadalo, že se na to nedá dívat. Ale když někam přijelo Fenerbahçe, každý se chtěl ukázat. Každý jde na doraz. To samé nás čeká tady, to není žádná novinka. Bude to velmi těžké, každý zápas bude těžký, nejsou lehká utkání. Dneska všichni umí hrát fotbal, bojují a běhají, každému to umí znepříjemnit. Musíme hlavně tvrdě pracovat, je to na nás.“
Oba jste působili v Nizozemsku. Jak na to vzpomínáte?
Tomáš Necid: „Já na to vzpomínám rád. Byl jsem rok ve Zwolle, rodinný klub. Měli jsme úspěšnou sezonu, jak klub, tak i já. Dalo mi to zase něco jiného, tréninky byly jiné. Vše s míčem, do techniky a do rychlosti. Nizozemsko má dobrou mládež, skvělé zázemí. Dalo mi to hodně, poznal jsem jinou zemi, jiný fotbal, jinou kulturu. Postoupili jsme do finále poháru, sice jsme nevyhráli, ale v lize jsme postoupili do play-off, kam nikdy předtím tým nepostoupil, takže pro mě to bylo úspěšné.“
Miro, vy jste vyhrál titul o nejhezčí gól roku 2012, skončili za vámi hráči jako Neymar nebo Falcao. Jak si toho ceníte?
Miroslav Stoch: „Něco neskutečného. Ale myslím si, že kdybych ten gól dal jinde než ve Fenerbahçe, protože oni mají strašně velké fanouškovské zázemí, 30 – 40 milionů fanoušků, asi bych nevyhrál. V desítce jsme byli dva z Fenerbahçe, ještě Moussa Sow, který dal v derby proti Galatasarayi nůžky. Já jsem si myslel, že do finálové trojky postoupí právě on. Když jsem se tam už dostal, tak jsem doufal, že fanoušci jsou blázni a budou hlasovat. Nakonec jsem získal 70 % všech hlasů.“
Tomáš Necid: „Ale gól to byl neskutečný!“
Miroslav Stoch: „Tam byly všechny góly pěkné. Když jsem se díval na tehdejší desítku a sleduji ji každoročně, v anketě jsou skvělé góly, je těžké tam vybrat nejhezčí. Když je fanoušek, který nemá svého favorita a má si vybrat svůj gól, tak bych to asi nedokázal. Ale jak říkám, kdybych nebyl ve Fenerbahçe, tak bych asi těžko vyhrál, ještě k tomu v té konkurenci. Bylo to krásné nejen vyhrát trofej, ale také zúčastnit se galavečeru vyhlášení, byli tam všichni nejlepší hráči. Bylo to krásné.“
Na jaký zápas ještě nezapomenete?
Miroslav Stoch: „Například derby na Galatasarayi, kde jsme vyhráli 2:1. To byla nadstavba turecké ligy, kterou tehdy zavedli. 2:1 jsme vyhráli, já jsem dal rozhodující gól a bodově jsme se dotáhli na Galatasaray. Bohužel jsme pak skončili o bod za nimi na druhém místě.“
Když dáte vítězný gól v derby proti Galatasarayi, tak to jste asi u fanoušků Fenerbahçe nesmrtelný, že?
Miroslav Stoch: „Tak se to říká, že když dá hráč Gala nebo Fene při zápase gól, tak ještě není takový hráč. Ale když dá gól v derby, tak je všechno jinak. Škoda, že jsme tehdy tu sezonu nedotáhli.“
Derby v Turecku jsou hlavně mezi Fenerbahçe, Galatasarayem a Besiktasem?
Miroslav Stoch: „Největší jsou asi Fenerbahçe s Galatasarayem, samozřejmě další zápasy jsou velké, ale o tomhle dá se říci, že je turecké El Classico. Samozřejmě je tam více mužstev, která mají své rivaly. Například i Beşiktaş s Bursou, to je taky derby. Je tam neskutečná atmosféra, lidi se nenávidí. Další rivalita je mezi Beşiktaşem a Trabzonem, to jsou také vyšperkované zápasy.“
Vy jste zažil derby v Londýně, ale asi se moc srovnávat nedá…
Miroslav Stoch: „Já jsem debutoval v Chelsea proti Arsenalu, ale tehdy jsme prohráli 2:0, tam jsem naskočil na chvíli. Atmosféra a vše okolo je úžasné. Ale to, co doprovází zápasy v Turecku, to těžko porovnáme s jiným státem. Jejich fanatismus je bláznovství, v Anglii je to sice velký zápas, ale je to takové pokojné, je tam taková klasická atmosféra. V Turecku je už týden dopředu v televizi odpočítávání, kolik zbývá do zápasu, a takové maličkosti. Kdyby se mě někdo zeptal, na který stadion a zápas jít, tak já říkám, že když chci mít zážitek s fotbalem a vším, co je kolem toho, tak jedině jít na Galatasaray – Fenerbahçe.“
Tomáš Necid: „Týden před tím to rozebírají na jedné televizi, potom na druhé. Miro je blázen do velkých zápasů. Prožívá je hodně.“
Loni jste byli oba na Euru. Jak na šampionát vzpomínáte?
Tomáš Necid: „Je zážitek hrát velké zápasy, dostat se na velký turnaj. Bohužel se nám nepovedl žádný úspěch, vypadli jsme ze skupiny. Sice jsem dal jeden gól, ale je škoda, že jsme nepostoupili. V posledním zápase jsme na Turecko měli, ale bylo to jen o gólech.“
Na druhou stranu jste na Euru našel parťáka…
Tomáš Necid: „Ano! S Milanem Škodou jsme bydleli spolu na pokoji a pořádně se sťukli. Ještě jsme dali oba gól proti Chorvatsku. Bylo fajn, že jsme udělali Slavii jméno v Evropě.“
Miro, vy jste sice úspěch měli, postoupili jste ze skupiny, ale pro vás to má asi kaňku…
Miroslav Stoch: „Já na Euro moc rád nevzpomínám, už před ním byly problémy, umřela mi maminka. A nedostal jsem tam skoro žádnou šanci. Myslím si ale, že jsem si ji zasloužil, protože v zápasech před Eurem jsem hrál dobře, ale trenér se mnou absolutně nekomunikoval. Určitě tam bylo z mé strany zklamání, frustrace. Potom to dopadlo tak, jak to dopadlo.“
Vy nereprezentujete, ale nevzdáváte se do budoucna národního týmu?
Miroslav Stoch: „Určitě chci reprezentovat, ale já už jsem se po Euru rozhodl, že dokud tam bude trenér, který tam je, tak ne. Prostě jsme si nesedli, je to normální. Samozřejmě, když se změní trenér a bude mě chtít, tak není problém.“
Tomáši, vy jste také teď vypadl z reprezentace. Je velká motivace se do ní vrátit?
Tomáš Necid: „Určitě. Pro mě je velká čest reprezentovat Česko. Vždycky jsem rád jezdil na srazy. Budu dělat vše pro to, abych se tam dostal zpět. Samozřejmě to musí být podložené mými výkony tady ve Slavii a góly. Když nebudu hrát dobře a dávat góly, tak asi těžko pojedu na repre.“
Miro, když jste přicházel, objevila se spousta starých článků. Jak bulvár vnímáte?
Tomáš Necid: „Asi nemají o čem psát. Asi potřebovali vyndat nějaký eso. Už to jednou bylo napsaný, byl mladý, co se stalo, stalo se. Každý udělá vždycky něco. Já už se tomu jen směju.“
Miroslav Stoch: „Neříkám, že se nic nestalo a že jsem nic špatného neudělal. Ale z věcí, které o mně byly napsané, je pravda možná tak 50 %, zbytek ne. Některé věci mě fakt urazily, od toho momentu jsem přestal komunikovat se slovenskými médii. To trvá dodnes. Když jsem s nimi přestal komunikovat, tak stále jen rýpali a rýpali a vytahovali takové věci, že když jsem to viděl, tak jsem jen zíral. Prý jsem napadl někdy nějakého novináře, což absolutně není žádná pravda, to bych si v životě nedovolil. To jsou absurdní věci, které když jsem viděl, tak jsem skoro zkolaboval. Ať se píše kritika, negativní věci, já s tím souhlasím, ale ať je to pravda! Kdyby to byla pravda, tak nemám žádný problém ji přijmout a jen tak z ničeho nic bych nepřestal komunikovat s médii. Ale když o mně začali psát takové věci, tak jsem si řekl, že to je konec a stačí. Kdo tomu chce věřit, ať tomu věří. Lidi, co mě znají, ví, jaký jsem. Samozřejmě mám svoje chyby a svoje nálady, takový je každý. Ale já bych si nikdy nedovolil soudit nikoho, koho neznám.“
Tomáš Necid: „S tím, co se píše, bohužel nic neuděláme. Já Mira znám, je to super kluk, sice má občas nálady, ale i já. Každý den není dobrý, Miro je super, teď má rodinu. Já už jsem s Mirem na třetím angažmá, pořád jsme spolu, já jsem rád, že jsme se tu spolu potkali.“
Vám oběma se v nedávné době narodil syn. Jak hodně vám to změnilo život?
Tomáš Necid: „Obrovsky se změní život. Předtím bylo více volného času, mohli jste si dělat, co jste chtěli. Odjet a cestovat. Teď už to nejde, je to jiné. Fotbal je pořád nahoře, ale rodina je rodina. Rodina je základ, jsem rád, že Klárka i Alex jsou zdraví a jsou moje všechno. Když hraju fotbal, tak jde občas rodina stranou. Když jsem byl teď v Turecku, tak tam jsem byl většinu času sám, což bylo pro mě těžké, ale já to beru tak, že to je práce a ten fotbal nebudeme hrát do nekonečna. Věřím, že ho budu hrát dlouho, pak se budu rodině věnovat na 100 %. Teď mám fotbal, tak musím chodit na tréninky, regenerovat, dobře jíst, rodina je sice na prvním místě, ale na fotbal se nesmí zapomínat.“
Miroslav Stoch: „Když se mi narodil syn, tak jsem byl u porodu. Je to nejkrásnější zážitek, tomu se nevyrovná žádný gól, žádná výhra ani žádná trofej. To je něco úplně jiného. Změní to člověku život, ale já si myslím, že ve většině případů je to krásné, i když ale jsou situace, kdy jsou první roky komplikované. Není to moc lehké, ale já si myslím, že to zvládáme v pohodě. Já jsem strašně toužil mít dítě, přítelkyně chtěla sice ještě chvilku počkat, ale zařídil jsem to jinak (smích). Oba dva jsme ale šťastní, je to strašný závazek. Náš syn stále dělá pokroky, už se začíná pomalu učit chodit po čtyřech, už možná začne chodit, v neděli má přesně půl roku. Proto jsem si vzal také dres s číslem 17, protože syn se narodil sedmnáctého a v roce 2017. Doufám, že co nejdříve začne chodit. Pak začne ta pravá zábava, začne běhat a všechno shazovat, ale já se na to těším.
Tomáši, vy máte syna o něco staršího. Možná bude chtít brzy Alex sourozence…
Tomáš Necid: „Tak na to taky přišla řeč, ale Alex zatím vydá za dva, ne-li za tři, takže počkáme. Já i Klárka bychom chtěli další miminko, já možná i dvě. Uvidíme časem.“
