historie - Vlasta Kopecky
14. října 1912 - 31.července 1967
Kluby: Rapid Vinohrady, Slavia Praha (1932-51)
Reprezentace: 23 zápasů, 5 branek
Charakteristika hráče: Jeden z nejtechničtějších fotbalistů naší historie. Ač menší postavy, vynikající hlavičkář. Excelentní střelec i nahrávač. Hrál na postech levé spojky, ale i krajního záložníka či obránce. Pro jeho fotbalové i charakterové vlastnosti se stal nezapomenutelnou osobností Slavie.
Vlastimil Kopecký fotbalově vyrůstal v Rapidu Vinohrady (podobně jako F. Svoboda). Jako první nabízela přestup Sparta, jenže otec Kopecký - velký slávista - na poslední chvíli zasáhl. A pak už se ozval i druhý letenský klub. Do Slavie přišel v roce 1932 a v dubnu nastoupil k prvnímu ligovému utkání v sešívaném dresu proti Viktorii Plzeň. Přestup se odehrával trochu ve stínu slavného a drahého transferu V. Bradáče. Po tomto posílení hrála ofenzíva ve složení: Junek, V. Bradáč, Svoboda, Kopecký, Puč. Řekněme si přímo, že co jméno to fotbalový pojem!
Hned si ale přiznejme, že v tomto složení se „milionovému útoku“ moc nedařilo. Ve zmíněné Plzni byli hráči rádi za remízu. Vlastimil Kopecký se ale v sestavě rychle zabydlel a brzy se stal členem reprezentace. Ani zde však nemůže na premiérové dubnové utkání stejného roku proti Švýcarsku vzpomínat v dobrém. Při prohře 1:5 se naplno projevilo tápání v hledání optimální sestavy. Na MS 1934 v Itálii patřil mezi náhradníky, na MS 1938 už byl v základní sestavě.
Přestože byl na hřišti povoláním levou spojkou, často svým stylem imitoval záložníka a vytvářel útoku podpůrný tandem spolu s Nožířem. Vůbec tehdejší herní systém do jisté míry funkčně působil spíš jako známý 4-2-4 než papírově psaný a v té době užívaný 2 (obrana) - 3 (záloha) - 5 (útok). Ale zpět na hřiště. Kopecký se rychle prosadil do základní sestavy a stal se z něho vynikající střelec. Vlastně až do Bicanova příchodu nejlepší. Když v roce 1937 přišel Bican, vyhlášený ostrostřelec, musel se Vlastimil Kopecký uskrovnit. Přenechat mu slavný post a stáhnout se do pozice neméně důležité, ale méně oslavované - nahrávače. Tento přerod chvíli trval. Vzdát se poct není vůbec jednoduché. Ale Kopecký to zvládl. A po letech kanonýrských prokázal svou druhou parádní stránku umění - nahrávat. Josefu Bicanovi pomohl ke stovkám gólů. Po léta spolu tito dva tvořili velmi harmonickou, organickou dvojici. Jeden neúnavný driblér a nepřekonatelný technik, druhý zakončovatel, završitel počaté geniální fotbalové myšlenky. Navíc Pepi Bican uměl ocenit přihrávky svého kolegy. O to rychleji se mohly ledy hnout a z těch dvou se stali nejlepší přátelé na hřišti i mimo ně. Umění Bicana na druhou stranu viděl i sám Kopecký a s úctou a úsměvem říkával: „Když jsem měl na velkém vápně míč, mohl z toho být gól tak na šedesát procent. Když jsem ho šoupnul Pepimu, byla branka téměř stoprocentní.“ |
|
Kopeckého můžeme jakkoliv vyvyšovat jako nahrávače a připomínat si jej jako muže, který svým způsobem „udělal Bicana“, ale nesmíme zapomenout ani na jeho kanonýrské umění. Vždyť i v této disciplíně patří na absolutní špičku. Vstřelil 252 ligových branek. Lepší v celé naší ligové historii už je jen jeden hráč. V jehož stínu, zároveň však při spolupráci s ním, prožil nejlepší roky ve Slavii…
S touto střeleckou bilancí je samozřejmě členem Klubu ligových kanonýrů. Můžeme jen podotknout, že na vstřelení prvního sta branek mu stačilo pět a půl roku, neb už v říjnu 1937 tuto metu pokořil. Svůj ligový účet ve Slavii uzavřel až v září 1950. V klubu tak prožil devatenáct fotbalových let. Prožil dobu slavných mistrovských titulů (5x), vítězství ve Středoevropském poháru. S reprezentací byl u stříbrného úspěchu v Itálii, bojoval o čtyři roky později na MS ve Francii. Když ve zmíněném roce 1950 odcházel ze Slavie, bylo mu 38 let. Vlastně polovinu života prožil v sešívaném dresu.
A v dresu, v němž strávil celou ligovou kariéru a dosáhl slávy, mu bylo přáno i zemřít. Srdeční infarkt na hřišti v Hlinsku při utkání Staré gardy Slavie mu byl osudný.
Michael Janáček