Fotbal mě baví
1. 3. 2001, Redakce
Odpověď je jednoduchá: protože mě to hrozně baví! Není přece nic lepšího (no pár věcí asi je, ale buďme shovívaví) než se posadit na tribunu, jíst klobásu s chlebem, řvát, mávat šálou, lomit rukama a radovat se při gólech. Zbožňuju ten zvýšený adrenalin těsně po začátku zápasu, kdy zejména v zápasech se Spartou nemůžu ani pořádně dýchat, jak mi buší srdce vzrušením. A ten pocit uspokojení, když vidím červenobílé dresy. V Udine jsem se cítil jak mistr světa, když Koller vyrovnával a hráči klusali zpátky na svou půlku - říkal jsem si "tak tuhle partičku mám fakt rád." Chybí snad jen jedna, ale o to podstatnější věc: diváci, obecenstvo, fanoušci. Početné publikum, které se bohužel na slávistický stadion příliš nedostavuje, je něco úžasného, jasně se to ukázalo v domácím zápase s K'lauternem. A proto: je třeba chodit na fotbal a fandit fandit a znovu fandit. Protože pak už to nebude mít chybu.
