Jak se dostat do repre? Slávistický David Luiz válí v sedmnáctce

Český výběr do sedmnácti let ovládl 12. kvalifikační skupinu. Postupně porazil Rumunsko, Andoru i Dánsko a se skóre 4:1 postoupil do další fáze kvalifikace.

Myslím si, že být v reprezentaci není o užívání si. Samozřejmě, když jsem se dozvěděl, že jsem byl nominován, byly to pro mě velké emoce. Zároveň s emocí se ale dostaví i velký pocit zodpovědnosti. Zodpovědnosti vůči Slavii, zodpovědnosti vůči trénérovi reprezentace a také vůči mému tátovi (můj táta mi totiž neodpustí nikdy nic).

Byl jsem mile překvapen, že se v reprezentaci neřeší, odkud kdo přišel a v jakém klubu kdo hraje. Je jedno, jestli jsi Slavista, Sparťan nebo Votrok, tady je prostě potřeba uspět a myslím si, že všichni tomu dali to nejlepší, co v nich bylo. Dobrá parta je základ úspěchu a mám za to, že trenér Černý věci v týmu zvládá výborně.

To, že jsem byl nominován pro kvalifikaci na ME, je odrazem mé aktuální formy a práce v klubu. Znovu zdůrazním aktuální. Táta mi pořád říká heslo trenéra hokejové reprezentace pana Ivana Hlinky které bylo "Hlavně se z toho neposrat" Jinými slovy, pokud se stane, že mi aktuální forma stoupne do hlavy, tak se může stát, že v reprezentaci skončím a v klubu se mi přestane dařit. Když se někdo dostane do reprezentace automaticky se mu zvýší sebevědomí a taková jistota v sebe sama. Pokud ale zároveň s jistotou nepřijde pokora, tak je to začátek konce. Co teda musím hlavně udělat? Ustát to v hlavě a pracovat na sobě minimálně tak jak do teď.

Můj táta mi udělal takový systém doplňujících činností. Mám svého odborníka na výživu, mám svého fyzioterapeuta, mám svého člověka na zdravotní cvičení, mám svého maséra a mám svého individuálního trenéra. Každý den dělám k fotbalovým tréninkům něco navíc. Když jsem byl ve Zbrojovce Brno (odkud jsem do Slavie přišel), tak mi tohle všechno zakazovali a nejen já, ale i táta jsme měli kvůli tomu velké problémy s vedením Zbrojovky. Když mě ze Zbrojovky vyhodili, šel jsem do Slavie a můj táta se s vedením Slavie dohodl na tom, že mi tyhle věci zakazovat nebudou. To je ta dohoda. Myslím si že nemám až tolik talentu ale spíš jsem produkt tréninku. Trenér, je pro fotbalistu nejdůležitější člověk obecně. Ať už to byl trenér Pavel Vyhnal, pod kterým jsem ve Slavii začal, nebo můj individuální trenér Martin Daněk. Ale v tuhle chvíli nejvíc asi Miroslav Jíra, který mě trénuje a se kterým si rozumím jak profesionálně, tak lidsky.

Je těžké hodnotit sezónu, když ještě nejsme ani v polovině. Myslím si, že dobrý tým a pravý charakter týmu se ukáže ve chvílích, kdy se týmu nedaří, jak herně, tak výsledkově. A musím říct, že pár takových chvílí jsme měli a zvládli jsme je. Tahle sezóna je pravým opakem minulé sezóny, která podle mého názoru byla naprosto katastrofální. Naštěstí díky sportovnímu řediteli Karolovi Kiselovi došlo u našeho týmu ke změně na trenérském postu a tým teď vede trenér Miroslav Jíra. Bez ohledu na aktuální postavení v tabulce tuhle sezónu vyhrajeme. Nedovedu si představit že by to bylo jinak.

Každého potěší, když se o něm mluví a nebo se třeba někdo jenom zmíní. Já na tom nejsem jinak. Ve srovnání s Davidem Luizem zatím herně pokulhávám, ale chtěl bych pro Áčko Slavie být stejně nepostradatelným, jako David Luiz pro svůj klub.