Fanshop

František Veselý

7. prosince 1943 - 30. října 2009

Kluby: Slavia Praha (1954-62, 65-80), Dukla Praha, Rapid Vídeň
Reprezentace: 34 utkání, 3 branky

Charakteristika hráče: rychlý a technický pravý křídelní útočník. Jeden z nejlepších poválečných hráčů Slavie i celého našeho fotbalu.

Biografie

Vítězslav Houška v knize Věčná Slavia jeho hru charakterizoval takto: „Neustále mátl svým strážcům hlavu. Neběhával po jedné trati, fluktuoval z křídla na křídlo, centroval levou i pravou, pádil středem, kličkoval, rozehrával, přihrával, unikal, vnikal, pronikal, střílel. Byl nepostižitelný jako vlna v moři, byl nepolapitelný jako srna, byl nepotlačitelný jako myšlenka.“

Oblíbený mezi všemi příznivci Slavie. Jeho otec hrával v padesátých letech v útoku Slavie vedle Hemeleho, Hlaváčka, Štádlera. Jeho syn - taktéž František - hrál ve Slavii v první polovině devadesátých let. Na turnaji uličních jedenáctek v roce 1955 zaujal známého trenéra Emila Seiferta. Františka Veselého pozval mezi mladé slávisty na tréninky. Jako dorostenec pak odešel právě za tímto trenérem do Dukly Praha. Tam také prvně okusil ligu. Dokonce si zahrál čtvrtfinále PMEZ proti Borussii Dortmund. Nakonec ve vojenském dresu získal i mistrovský titul.

Psal se rok 1964. Přišel podzim a Slavia bojovala s Plzní o návrat do první ligy. František Veselý se vrátil a bojoval s ní. Podobně jako čerstvé posily Kadraba, Píša či Šindelář a další. Jaro 1965 bylo pro něho i mužstvo úspěšné – další boje už ponesou příchuť první ligy. Navíc té slávy po vítězném utkání s Viktorií (Škodou) Plzeň 4:1! Diváci nosili hráče nad hlavami…

Vlastně mluvíme o období slávistické renesance. Nedávno odepisovaný klub je zpět mezi elitou. Ba co víc. V sezóně 1965/66 se pohybuje v popředí ligové tabulky. Do podzimu vstoupí celkem rázně, po šestém kole dokonce vede ligu. Ve slavném derby „S“ na Strahově před padesáti tisíci diváky remizuje poslední mistr (Sparta) s nováčkem (Slavií) 2:2. Veselý je u toho. Po snovém podzimu přichází jarní pokračování. Do ligového finiše vstupuje Slavia jako horký favorit na titul. V posledním utkání s VSS Košice k němu stačí remíza. Jenže hráčům se ten den nedaří. Nepromění ani penaltu, zatímco soupeř ano. Titul je v prachu…

To už opora červenobílých obléká též reprezentační dres. Poprvé se tak stalo na podzim 1965. Bude jej nosit po dalších dvanáct let. Až do roku 1977. Připomeňme si dvě výjimečná utkání. V Marseille se hrálo o postup na MS 1970 proti Maďarsku rozhodující utkání. František Veselý byl ten den na svém křídle a vlastně na celém hřišti neudržitelný. Zajistil pro mužstvo penaltu - 1:0, sám pak napálil bombou míč pod břevno na 2:0, po trestném kopu za faul na něho pak padl třetí gól Československa. Sám ještě dvakrát trefil břevno! Prostě zápas jak zvon.

Hlava z něho se motala soupeřům i v nezapomenutelném utkání proti Nizozemsku na ME 1976 v semifinálovém prodloužení. Hráč s šestnáctkou na zádech jim prchl po pravém křídle, zasekl balón a míč posadil pěkně na hlavu útočníkovi Nehodovi, jenž s gólem nemeškal. A aby se předvedl ve své celé parádě toho prodloužení, dvě minuty před koncem si vzal balón, prokličkoval kolem všech a mezi všemi - včetně soupeřova brankáře - a nakonec obhodil i vracejícího se obránce. Míč si to pelášil vstříc síti. Celý tým a celý národ mohl slavit vítězství 3:1 a postup do finále. Když se pak mužstvo vracelo z Jugoslávie s titulem mistra Evropy, z našeho týmu nejvíc chvály sklízeli Viktor, Panenka a František Veselý.

Ale nezapomeňme na jeho léta ve Slavii. Po ztraceném titulu přišla léta slabší i lepší. Nadevše unikátní a zaznamenáníhodnou událostí je cesta Slavie kolem světa v roce 1967. Během 44 dní a na cestě dlouhé 65 tisíc kilometrů se hrálo celkem 16 utkání., přičemž 12 z nich bylo vítězných! A František Veselý byl u toho. Nastoupil jako jediný ve všech utkáních a vždy prý byl vynikající. Jako by to vyjadřovalo podstatu jeho přínosu pro klub – nezdolnost, neunavitelnost, dlouhodobost a stálost formy.

Jak viděl své akce ve vápně soupeře sám František Veselý?

„Na rozdíl od mnoha bázlivých útočníků jsem se vždycky a za každou cenu snažil dostat do pokutového území, kde jsem byl chráněn proti faulům. Když se mi zdálo, že bych mohl brankáře překonat, vystřelil jsem. Pokud jsem byl ve špatném úhlu, počkal jsem si na reakci obránců a gólmana. Nechci tvrdit, že každá penalta, odpískaná za zákrok proti mně, byla spravedlivá. A není ani možné, aby byly všechny odpískány po skutečném nebo úmyslném faulu. Myslím si ovšem, že vyprovokovat soupeře k faulu v pokutovém území má umět každý útočník. Bylo by chybou, kdybych dostal strach z opětovně faulujícího obránce. Moje zásada byla: čím víc protivník fauluje, tím častěji je třeba chodit do vápna a snažit se penaltu vyprovokovat.“

(Citace z knihy Slavné postavy Slavie a Sparty od Vítězslava Houšky)

Čas utíkal vstříc novým dobám stejně jako pravé křídlo sešívaného dresu vstříc novým protivníkům na hřišti. Vždy kupředu, vždy v plném tempu. S jistou noblesou a zarputilostí. Tak se z Františka Veselého stal kapitán Slavie. Dovedlo mužstvo k vítězství v Českém poháru v roce 1974 (ve finále Čs. poháru byl lepší Slovan Bratislava). A ještě jednou byl u toho, když Slavia v posledním kole ligy ztratila titul. Psal se ten slavný rok 1976. Kdyby sešívaní zvítězili v posledním kole na Tehelném poli nad Slovanem Bratislava (obhájcem titulu) - byli by mistři. Jenže nestalo se. „Belasí“ byli úspěšnější a červenobílé čekání na další titul se opět prodloužilo.

František Veselý byl u prvních kapitol našeho klubu v nové éře evropských pohárů. Na konci šedesátých let Slavia bojovala ve Veletržním poháru, sedmdesátá léta přinesla boje v PVP a Poháru UEFA. Vždy stálo pomyslné štěstí více na straně soupeře, takže žádný velký výsledek se nezrodil. Nepočítáme-li za ně vítězství nad St. Lutych - plným budoucích fotbalových hvězd (Renquin, Gerets či Preeud´homme) či nad silným celkem z NDR CZ Jena. Slavia se též několikrát zúčastnila kdysi slavného Středoevropského poháru, v roce 1970 v něm dokráčela až do semifinále. Nejlepších výsledků tak tým dosahoval v letním Interpoháru. Během sedmdesátých let se čtyřikrát radovali slávisté z vítězství ve své skupině. V létě 1978 dokonce vyhráli skupinu s Odense BK, Tirolem Innsbruck a 1. FC Kaiserslautern bez ztráty jediného bodu.

Kariéru v sešívaném dresu uzavřel František Veselý v 37 letech. To již naskočil neuvěřitelný rok 1980. Ve fotbale ale ještě nekončil. Ani v tom špičkovém. Jen se přesunul trochu jižněji. Do Rapidu Vídeň. A našel sobě místo - kde jinde než na pravém křídle. A po Rapidu hrál v Rakousku dál, v méně slavných klubech. František Veselý hraje dodnes. Pro slávu fotbalu, Slavie, svého jména.

Pár čísel o Františku Veselém na závěr: V reprezentaci odehrál 34 utkání a vstřelil 3 branky. Účastnil se MS 1970 a vítězného ME 1976. S Duklou Praha se stal mistrem ligy 1964. Je rekordmanem v počtu zápasů odehraných v dresu Slavie – připsal si jich 920, odehrál nejvíce ligových utkání ze všech slávistů - 414 (Vlasta Kopecký 320, Pepi Bican 240) - což jej řadí i k elitě celé české či československé ligové historie. Navíc František Veselý odehrál v období let 1965-68 sto ligových utkání v řadě, což je taktéž rekordní počin.

 
This text will be replaced

Copyright © 2011-2017 SK Slavia Praha & eSports.cz, s.r.o. • Webdesign tellinger.cz • RSS kanál

Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno.
Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www.slavia.cz