A je vymalováno
27. 5. 2001, Redakce
Zápas začal dobře, brzo jsme vedli, Drnovice však postupem času nepříjemně kousaly, navíc Vaniak, který přestupuje na Hanou, se mohl přetrhnout. Vychytal několik loženek, ale na Zelenkovo rameno byl krátký. Pak už se skóre i přes šance Tomáše Doška a Sedláčka neměnilo, rozhodčí odpískal konec, a mohlo se začít slavit. Důvodů bylo hned několik:
Po podzimu, kdy nás všichni odepisovali, jsme se dostali na druhou příčku.
Během druhé půlky sezóny nebyl nikdo lepší než Slavia, což znamená, že jsme jarní mistři.
A hlavně, hlavně máme Ligu mistrů!
Hráči šli nejdřív poděkovat skvělému kotli, který neúnavně celých devadesát minut povzbuzoval a jednoznačně zastínil domácí fandy. Pak začaly létat rychlé špunty v šatně, záhy ovšem došly, a tak muselo mužstvo v čele se Zelenkou vyrazit na výpravu po místních konzumech. Autobus nakonec asi hodinu po zápase vyrazil a následovala připomínka mistrovské sezóny 95/96: zastávka u McDonald's na 144. kilometru. Stejně jako před pěti lety to bylo velké: fanoušci spolu s hráči pili, jedli, skandovali a dávali náhodným hostům jasně najevo, jakže to vlastně všechno dopadlo.
Jsme tedy v předkole, vzhledem k podzimu se podařilo nevídané - stáhli jsme desetibodový náskok a postupně všem ukázali záda. A že se tak definitivně povedlo až v posledním kole je jedině dobře. Liga byla napínavá až do konce (příznivec Slavie si jistě užil) a nikdo nás už nepředběhne - je to vlastně jako dát gól v poslední minutě. Znovu se nám otevírá možnost hrát s nejlepšími a potřetí nám to už neuteče. Alespoň Radek Černý to tvrdil.
