Škoda: Gólů si vážím, bez týmového úspěchu jsou ale poloviční
31. 5. 2015, Redakce
EDEN/SYNOT TIP ARENA - Milan Škoda mohl po třiceti letech napodobit Iva Knoflíčka, souboj o krále ligových střelců ale ztratil o jedinou branku. Přesto ho po zápase se Slováckem více mrzela vysoká prohra Slavie. „Vážím si toho, že se to takhle povedlo. Ale je to těžké, něco tomu prostě chybí,“ říká o skončené sezóně autor devatenácti slávistických branek.
Konečné 11. místo asi neodpovídá tomu, co jste si představovali na začátku sezóny, čím to?„Ideální sezóna to určitě nebyla. Pokazili jsme si ji ale sami, měli jsme to dobře rozjeté a potom přišla řada porážek za sebou, ani nevím, jestli jsme hráli alespoň pár zápasů po sobě se stejnou sestavou, aby se to nějak ustálilo. Je těžké říct, co konkrétně se stalo.“
Těžko se možná mluví i o prohraném souboji o krále střelců?
„To mě teď momentálně ani tolik netrápí. Mrzí mě, že jsme prohráli 3:1 se Slováckem. Za pár dnů mě to třeba mrzet bude…“
V zápase se Slováckem jste se nedostal ani do větších šancí, tým vám příliš nepomohl…
„To je pravda, do šancí jsem se nedostával, ale to je nejspíš moje chyba, mohl jsem si vybírat lepší prostor. Nějaký tlak jsme si možná vytvořili, ale gól jsme prostě nedali. Finální část tam chyběla.“
Fanoušci přesto po zápase vyvolávali vaše jméno, potěšilo vás to?
„Dostal jsem od nich speciální tričko, šel jsem na děkovačku, udělalo mi to velkou radost. Užil jsem si to, ale vždycky vám to zkazí to, že nevyhrajete.“
Slovácko vás při standardkách těsně bránilo, konkrétně Libor Došek si vás neustále všímal, čekal jste to?
„Myslím, že je to asi standardní, že mě hlídá jeden z nejvyšších hráčů týmu, takže jsem na to zvyklý. Jednou jsem se odpoutal po rohu a dával jsem balon na zadní tyč, ale netrefil jsem to do brány. Na zadní tyči někdo dobíhal a mohl to dorazit, ale přesně jsem to neviděl.“
Ve druhé půli jste šli s Keniou sami dva na bránu, křikl jste si o přihrávku?
„No řval jsem na něj, myslel jsem, že mi to dá. Ale rozhodl se udělat kličku, po svém, a gólem to bohužel neskončilo.“
Králem střelců jste se nakonec sice nestal, ale navázal jste na takové útočné velikány, jakými byli Pavel Kuka a Ivo Knoflíček...
„Vážím si toho, že se to takhle povedlo. Ale je to těžké, něco tomu prostě chybí.“
Před sezónou jste si dával docela odvážné cíle, co se počtu branek týče, a vysoko jste je překročil. Tušil jste od začátku, že to tak půjde?
„Prostě nějak začala příprava, najednou to docela šlo. Byl tu ještě Bekim Balaj, se kterým jsme hráli, takže jsem tomu věřil. A nakonec to vyšlo. Když jsem hrál loni na stoperu, tak jsem si takovou sezónu určitě nepředstavoval. Ale na druhou stranu, sice pořád říkám, jak je to hezké, ale bez týmového úspěchu je to takové… Poloviční.“
Vyčítáte někdejším kolegům z Bohemky, že neuhlídali Davida Lafatu?
„Ne, to ne. Prostě se stalo, David Lafata většinou dává takové góly, jaký padl právě proti Bohemce. Já mu k té výhře gratuluju.“
Zápas se Slováckem do jisté míry symbolizoval celou tu sezónu. Vnímáte to také tak?
„Vlastně ano – dobrý začátek, pak ale dostaneme gól a už se nám hraje o něco hůře. Musíme se z toho poučit.“
