Před 90 lety se poprvé živě vysílal zápas. Díky Slavii.
3. 10. 2016, Redakce
EDEN – Zde hřiště SK Slavie na Letné, u mikrofonu Radiožurnálu Josef Laufer… To byla vůbec první slova vyřčená do rozhlasového éteru z fotbalového zápasu v našich zemích.
Rozhlasové znamení právě ohlásilo třetí hodinu odpoledne. Byla neděle 3. října 1926 a na letenském hřišti Slavie byl zrovna v tuto chvíli zahájen mezinárodní zápas, v němž byl soupeřem červenobílých maďarský mistr Hungaria z Pešti (dnes klub jménem MTK). Ten zápas Slavia nakonec vyhrála 2:1, ale pro historii je daleko důležitější, že právě z něj byla uskutečněna naše vůbec první přímá rozhlasová reportáž z fotbalu.Hlavní postavou děje se stal, i když částečně proti své vlastní vůli, mezinárodní sekretář Slavie Josef Laufer. Dokládá to i jeho vzpomínání z knihy Padesát let v našem sportu.
„Už v létě toho roku vysílal náš slávistický žurnalistický průkopník M. J .Horáček spolu s hlasatelem zpráv Františkem Havlem pro tehdejší rozhlas určité reportáže z osmého Všesokolského sletu. Měly živý ohlas u koncesionářů a tak došlo i na přípravy reportáže z našeho nejpopulárnějšího sportu,” vzpomínal Josef Laufer na úplné začátky.
„Rozhlas na Slavii nastěhoval techniku, techniky, mikrofon, přišla určitá část rozhodujícího osazenstva v čele s technickým ředitelem a když už se mělo začít hrát, zjistilo se, že nepřišel hlasatel Havel. Z píšících novinářů nikdo k mikrofonu nechtěl. Rozhlas proto požádal o tuto sílu doslova na poslední chvíli Slavii, protože jinak to prý bude ostuda její. Nikdo z rozhlasové delegace totiž fotbalu nerozuměl,” vracel se Josef Laufer k výběru prvního reportéra.
„Volba padla na mě. Bylo to jen na zkoušku a dnes už nepředstavitelně, měl se vysílat jen první poločas! Považte! Mluvil jsem v jednom kuse, popoháněn techniky, ať nedělám pauzy a mluvím bez ustání. Jak jsem si oddech, když to skončilo. Jenže! Nadšení posluchači volali do rádia a přestože pan ředitel na místě rozhodl, že se dál nebude vysílat, lavinu obliby nezastavil. Rozhlas se koncesionářům podrobil. Slavia vyhrála a já taky! Rozhlas mi nabídl trvalou spolupráci a Slavia souhlasila. Tak to všechno se mnou a rádiem začalo,“ popisovala v knize dnes už reportérská legenda.
Veřejnost byla z přímého fotbalového rozhlasového přenosu nadšena, jak dokládá i následující zpráva v tisku: „Posluchači mohli slyšet všechen šum a ruch, projevy nadšení i nevole, soudcovu píšťalku, ba dokonce i nabídky prodavačů párků, cigaret, kokosek a žvýkací gumy. Reprodukce všeho, co se na hřišti dělo, byla věrná a posluchače nadchla. Nebylo třeba být vášnivým sportovcem, aby barvité, okamžité a současně i kritické líčení hry sekretářem Laufrem, v jehož výkonu se výrazně uplatnila pohotovost sportovního novináře, vzbudilo u každého posluchače dojem nepopiratelné dramatičnosti.”
Josef Laufer byl zakladatelem rozhlasové sportovní reportáže. A kromě zásluh o československý sport byl šedesát let věrným slávistou. Dělal s ochotou vše: časoměřiče na atletických mítincích, pomezního autaře při fotbalových utkáních, pořadatele, tlumočníka, organizátora, přispěvatele do sportovních rubrik, zastánce nezadatelných slávistických práv, funkcionáře, člena výboru, jednatele. Vítal zahraniční hosty, dělal jim průvodce. Německy, francouzsky, anglicky hovořil dokonale. Staral se o reklamu, navrhoval texty plakátů, stal se mezinárodním tajemníkem a vedoucím výprav do zahraničí.
Slavia se stala jeho osudem, radostí a láskou. A členská legitimace číslo 690 z roku 1909 (tehdy bylo majiteli 18 let) jen potvrzuje, že Josef Laufer byl činným členem SK Slavia.
