Posila slávistek Franny Černá!
Mohla byste se představit slávistickým fanouškům?
Narodila jsem se v San Francisku, Kalifornie, 22. 7. 1997, ve stejné nemocnici, ve které dodnes moje maminka pracuje jako porodní sestra. Po roce se moji rodiče (oba pocházejí z Čech a do USA odešli před revolucí), přestěhovali do Berkeley, což je jen přes záliv a dodnes je to i můj domov. V mých žilách tedy proudí mnoho české krve.
Jaké byly vaše fotbalové začátky?
Fotbal jsem začala hrát v rekreačním družstvu, když mi bylo 8 let. Ale brzy mě trenérky vyhodily, jelikož jsem na jejich vkus byla moc soutěživá. To mi umožnilo přejít do velice dobrého místního klubu, Mavericks, se kterým už jsem cestovala po bližším i vzdálenějším okolí. V týmu jsem zůstala až do svých 15 let a slavila s mým týmem poměrně mnoho úspěchů. Ale i tento klub jsem nakonec přerostla a přešla do jednoho z nejlepších dívčích týmů v Kalifornii i v celých spojených státech, Bay Oaks. S tímto týmem jsme díky výhrám v celokalifornské soutěži cestovaly do větších vzdáleností (Las Vegas, Nevada, Havaj, Kansas City, Kansas) a hrály i národní ligu formou turnajů (North Carolina a znovu Las Vegas, Nevada).
Jak jsem se dostala na Americkou universitu? A co byste o fotbale na univerzitě řekla?
Univerzitní trenéři hledají své nové posily různými způsoby. Účast na turnajích je jeden z nejdůležitějších způsobů, jak vidět a být viděn a samozřejmě čím kvalitnější turnaj, tím navštěvovanější universitami z celé Ameriky. Na tom turnaji v Las Vegas mě viděla trenérka DePaul z university v Chicagu a ihned se mnou navázala kontakt, což nakonec vedlo i k podepsaní smlouvy. Universitní fotbal je vyvrcholením hráčské kariéry mladých fotbalistů i fotbalistek v Americe. Je rozdělen do tří divizí podle času a financí, které jsou na jednotlivé programy poskytovány. První divize, do které patří i můj tým, je nejnáročnější, ale i nejlépe financovaný. Vybavení, cestování, stravování je vše hrazeno a mnoho hráčů má formou stipendii hrazenou i výuku. Výše stipendií závisí na mnoha faktorech, ale může pokrýt i celkové náklady studia. Amerika je díky své rozloze rozdělena do různých konferencí. Můj tým spadal do Big East a hrály jsme proti týmům z New York, Washington D.C., New Jersey, Ohio, Indiana, Nebraska. Přípravné zápasy nás zavedly i dále. Krásné vzpomínky mám na zápasy v Kalifornii a Texasu. Skloubení studií a fotbalu je poměrně náročné. Hlavní sezóna je na podzim, kdy kromě školy hrajeme okolo 20 zápasů (čtvrtek / neděle) a když k tomu připočtete cestování, náš denní program byl absolutně vytížen.
Sledujete na dálku českou ligu či úspěchy slávistek v Lize mistryň?
Musím se přiznat, že jsem se o Slavii začala zajímat až minulý rok. I díky vytížení na škole. Důležité výsledky jsem zaznamenala díky spojení přes sociální média s některými hráčkami Slavie, které jsem poznala při mém působení v České reprezentaci U-19. Zápasy ligy nebo Ligy mistryň jsou pro mě díky vzdálenosti nedostupné, ale výsledky obzvláště Ligy mistryň si samozřejmě kontroluji.
Jaký post vám na hřišti nejvíce sedí?
Od mala až do současnosti jsem vždycky hrála v útoku. Křídla, hrot a někdy jsem i zaskakovala i v záloze. Nejraději mám sestavu 4-3-3, obzvláště když útok nemá vyhraněné pozice a organicky se přelévá podle potřeby, příležitosti či inspirace. Když to klape, tak se proti tomu těžko brání.
Co považujete za svou fotbalovou přednost?
Řekla bych pracovitost a výdrž. Mám poměrně dostatečnou rychlost. Nepotřebuji dávat přednost jedné nebo druhé noze. Nesmím zapomenout na bojovnost.
Co je pro vás zatím největším fotbalovým úspěchem?
Fotbalové úspěchy? Za tu dobu co jsem u fotbalu tam bylo mnoho milníků, které mi problesknou hlavou. Můj hattrick, který nás posunul do semifinále turnaje, když jsem hrála za mou střední školu v Berkeley. Příležitost reprezentovat Českou Republiku s U-19 týmem. Můj gól v náhle smrti prodloužení o mistra Kalifornie, který ukončil činnost týmu Bay Oaks před odchodem mnoha jeho hráček do universitních týmů po celé Americe. Že jsem se vyšplhala na druhou příčku nejlepších střelců všech dob (33) na mé universitě v Chicagu. A poslední, ale to jen v pořadí, že se stávám členem Slavie a budu hrát fotbal profesionálně.
S jakým cílem přicházíte do Slavie a jak se na nový tým těšíte?
Tady u nás se říká, že hráč je vždycky hodnocen jen tím příštím zápasem. I když za mnou něco stojí, musím se i nadále zlepšovat. Nic nepřichází zadarmo. Nejsem individualistka, hraji pro tým. Doufám, že do týmu zapadnu a budu pro něj přínosem. Samozřejmě se těším, ale je mi i trochu úzko z těch velkých změn, co jsou přede mnou.
Přejeme hodně úspěchu!
