Sima & Zima: Dvě cesty, jeden cíl
Článek vyšel v prvním čísle magazínu HALFTIME v lednu 2021.
David Zima přišel do Edenu z Olomouce, což sice není úplně blízko, v porovnání s cestou Abdallaha Simy je to ale co by kamenem dohodil. Senegalský forvard má za sebou anabázi z Dakaru přes Francii na jih Čech a následně do Prahy. Hrají na jiných postech, mají za sebou rozdílné cesty, shodnou se ale na jednom. Kdyby jim před rokem někdo řekl, že na podzim 2020 budou naskakovat v základní sestavě Slavie do zápasů Evropské ligy, považovali by ho nejspíš za duševně chorého. „V té době to byla jen hezká představa,“ říká Zima. „Opravdu povedený žert,“ doplňuje jeho kolega ze sešívaného áčka.
KDYBY VÁM PŘED ROKEM NĚKDO ŘEKL, ŽE BUDETE NASTUPOVAT V ZÁKLADNÍ SESTAVĚ V EVROPSKÉ LIZE, JAKÁ BY BYLA VAŠE REAKCE?
Z: Určitě bych tomu nevěřil. Spíš by to pro mě byl takový sen, v té době jen hezká představa. Jsem rád, že se to teď naplňuje, a jsem rád, že mám vůbec šanci nastupovat a účastnit se takové soutěže, jako je Evropská liga.“
S: „To bych se opravdu hodně smál a myslel bych si, že to je opravdu povedený žert.“
VZPOMENETE SI, CO JSTE DĚLALI NA ZAČÁTKU ZIMY 2019?
Z: „Tak to si pamatuji úplně přesně. Hrál jsem v Olomouci ještě za béčko a teprve jsem měl nastoupit na jarní přípravu do áčka. Nebo vlastně ne, s áčkem jsem byl vlastně už v létě. Každopádně v zimě jsem ale pořád hrál za béčko a s áčkem jen trénoval.“
S: „V té době jsem si dával za cíl podepsat do konce roku 2020 profesionální smlouvu v nějakém klubu. Jakémkoli tady v Evropě. Abych měl jistotu, že budu mít šanci dál se rozvíjet.“
JAK JSTE SE VLASTNĚ DOSTALI K FOTBALU? A JAK JSTE FOTBAL JAKO DĚTI VNÍMALI? CO PRO VÁS ZNAMENAL?
Z: „To vlastně úplně nevím. Byl jsem hodně malý, pravděpodobně jsme si kopali s babičkou a s dědou na zahradě, tak nejspíš přes to. Na fotbal mě pak samozřejmě dali rodiče, to jsem ještě nebyl v takovém věku, abych o tom rozhodoval sám. Zkrátka mě to bavilo, taťka mě dal na fotbal a jsem teď za to rád. Fotbal mě baví už pěknou řádku let a doufám, že mě bude bavit do konce života.“
S: „Jako úplně malý kluk jsem viděl hrát fotbal moje bratry. A hned jsem si tu hru zamiloval. Do míče jsem kopal odmala, vždycky mě to bavilo. A to mi zůstalo dodnes.“
MÁTE SPORTOVCE V RODINĚ? ČÍM SE ZABÝVAJÍ VAŠI RODIČE?
Z: „Celá moje rodina je sportovní. Taťka hrával hokej, dlouhou dobu v extralize a nějaké zápasy má i za áčko nároďáku. Děda hrál taky dlouho hokej, potom trénoval, s Olomoucí má jediný titul v historii. Jedna babička hrávala házenou, potom ji trénovala, a druhá krasobruslila a po konci kariéry dělala až někdy do sedmdesáti let rozhodčí.“
S: „Jak jsem říkal, bratři samozřejmě hráli fotbal, s nimi jsem hrát začínal. Ale nikdo v mojí rodině nedělal sport na profesionální úrovni. Jsem první a jediný, kdo má to štěstí, že ho sport může živit.“
PODPOROVALA VÁS RODINA V TOM, CO DĚLÁTE? NEBO MĚLI NĚKDY NĚJAKÉ POCHYBNOSTI O TOM, JESTLI JSTE SE DALI SPRÁVNOU CESTOU? BYL NĚKDO Z RODINY NEBO Z PŘÁTEL, KDO MĚL NA VAŠE ROZHODNUTÍ HRÁT FOTBAL ROZHODUJÍCÍ VLIV?
Z: „Jak říkám, určitě podporovala. Já jsem to bral jako zábavu a rodiče taky. V té době jsem si samozřejmě ještě ani nepomyslel, že bych mohl hrát fotbal profesionálně. K fotbalu mě dal taťka, určitě na mě měl vliv, ale nebylo to žádné nucení. Spíš mi radil, co mám a nemám dělat.“
S: „Vždycky jsem měl podporu od rodiny. Ale na úplném začátku to pro mě nebylo jednoduché, protože jsem fotbal miloval natolik, že jsem mu dával přednost před školou. A to se samozřejmě rodičům nelíbilo. Ale tím, že už moji bratři fotbal hráli, tak mě vlastně taky museli nechat ho hrát, nic jiného jim nakonec nezbylo.“
KDY NASTAL NĚJAKÝ ZLOMOVÝ OKAMŽIK A VY JSTE SE ROZHODLI, ŽE SE FOTBALU ZKUSÍTE VĚNOVAT NAPLNO? A BYLO TO TĚŽKÉ ROZHODOVÁNÍ? JAKÉ BYLY V TU CHVÍLI DALŠÍ MOŽNOSTI?
Z: „To bylo vlastně docela nedávno. Ale je otázka, jak můžeme vnímat to, že se fotbalu věnujeme naplno. Když bych měl říct, kdy se u mě dostal fotbal před školu, tak to bylo asi ten rok zpátky, kdy už jsem byl v Olomouci s áčkem a hrával jsem za béčko. Tehdy jsem si řekl, proč to nezkusit, ale naprosto jednoznačné to bylo až ve chvíli, kdy jsem přestoupil do Slavie. Těžké rozhodování to tehdy nebylo, rozhodl jsem se ze dne na den. Nebo teda spíš během víc dnů, ale prostě jsem nad tím nemusel nějak výrazně přemýšlet. Jednoho dne jsem si prostě řekl, že to zkusím, a zatím to chvála bohu vychází. Nicméně školu jsem měl do té doby na prvním místě a pořád ji mám jako takový záložní plán, protože vždycky se může cokoli stát.“
S: „Už odmala jsem věděl, že fotbal chci hrát, a snil jsem o tom, že budu profesionální fotbalista a budu hrát v jedné z největších evropských lig. Nejde tedy říct, že by existoval nějaký zlom, kdy bych se rozhodl hrát fotbal naplno. Prostě já i moje rodina ten sport tak milujeme, že to byla jasná volba.“
KDY JSTE SI POPRVÉ UVĚDOMILI, ŽE VÁS FOTBAL MŮŽE ZAČÍT ŽIVIT? ŽE BY TO MOHLO VYJÍT?
Z: „Před rokem, když jsem měl dva, tři zápasy za áčko Olomouce. To byl takový přelomový moment.“
S: „I když mě moje rodina podporovala v hraní fotbalu, na prvním místě byla pořád škola a studium. Ale v jednu chvíli jsem se rozhodl, že to risknu s fotbalem a začnu se soustředit jen na něj. Risk to sice byl, ale ono to vyšlo. Už od doby, když jsem byl malý, mi hodně lidí říkalo, že jsem opravdu dobrý a můžu se ve fotbale prosadit. A tak jsem ho prostě dál hrál a tvrdě na sobě pracoval. A dostal jsem se tam, kam jsem se dostal.“
HLAVNĚ V NÁVAZNOSTI NA COVID SE ŽERTUJE O TOM, ŽE ROK 2020 JE ROKEM KATASTROF. JAK SVŮJ ROK 2020 VNÍMÁTE VY?
Z: „Za mě je vlastně rok 2020 zatím nejúspěšnější, co se týče mé sportovní kariéry. Co se týče mého osobního života, zdraví a tak, tak je vlastně podobný jako ty předchozí. Pro mě byl zdravotně nejhorší předminulý rok, kdy jsem prodělal zápal plic, což nebylo nic příjemného. Ale teď beru rok 2020 jako úspěšný.“
S: „Letošní rok je opravdu katastrofický pro celý svět, ale Covid ovlivnil i mě. Týden po mém příchodu do České republiky se zastavily všechny soutěže a prakticky dva měsíce jsem nic pořádně nemohl dělat. Jen jsem se připravoval individuálně a těšil se, až se zase soutěže rozjedou.“
OBA MÁTE ZA SEBOU, DÁ SE ŘÍCT, RAKETOVÝ POSUN Z NIŽŠÍCH ČESKÝCH SOUTĚŽÍ DO FORTUNA:LIGY A DO EVROPY. JAK NÁROČNÁ JE TAK RYCHLÁ ZMĚNA?
Z: „Změna je to obrovská, ať z MSFL přes FNL do FORTUNA:LIGY, to je velký rozdíl. Největší problém – aspoň pro mě – byly asi první dva měsíce, kdy jsem se musel srovnat s tím vyšším tempem. Ať už se to týká FORTUNA: - LIGY, nebo pak Evropské ligy. Do naší nejvyšší soutěže jsem zasáhl poprvé myslím koncem října minulého roku a teď ty evropské poháry, to byl asi největší skok, co se týče rychlosti, kvality hráčů nebo zodpovědnosti.“
S: „Samozřejmě to pro mě bylo extrémně těžké, přišel jsem do neznámé země, kde se mluví úplně cizím jazykem, a vlastně úplně všechno pro mě bylo nové. Ale vždycky jsem věřil v sebe a své schopnosti a věděl jsem, že na sobě musím hodně tvrdě pracovat, abych se dostal na nejvyšší úroveň. Na chvíli, kdy se mi podaří dostat do evropského klubu, jsem se celou dobu připravoval, trénovali mě tady skvělí trenéři, kteří mi pomáhali se zlepšovat. Taky jsem měl možnost trénovat se skvělými spoluhráči, od kterých jsem se hodně naučil a kteří mi ulehčili příchod do evropského fotbalu a pomohli mi v tom, abych se cítil dobře jak na hřišti, tak i mimo něj.“
PAMATUJETE SI, JAK PROBÍHAL VÁŠ PRVNÍ KONTAKT SE SLAVIÍ?
Z: „Úplně první kontakt vlastně proběhl, když mi zavolal trenér a bavili jsme se asi dvacet minut o tom, že má o mě Slavia zájem a že by byl rád, kdybych se hned na začátku přípravy připojil. To pak nevyšlo a táhlo se to další měsíc a půl, což bylo na jednu stranu hodně psychicky náročné, na druhou stranu jsem hrozně rád, že to dopadlo a že jsem teď tady.“
S: „O zájmu Slavie jsem se dozvěděl od svého agenta Daniela Chrysostoma. Bylo to po přáteláku proti béčku Slavie, hrál jsem za Táborsko. Byl jsem hodně rád, že tak velký klub, jakým Slavia je, se o mě zajímá. Pak jsem přišel na testy, které dopadly velmi dobře, a teď jsem ve Slavii, šťastný za to, že se vše takhle povedlo.“
CO JSTE SI ŘÍKALI, KDYŽ JSTE VE SLÁVISTICKÉM DRESU V A-TÝMU POPRVÉ VYBĚHLI NA HŘIŠTĚ? JAKÉ TO BYLY POCITY?
Z: „Byl jsem obrovsky nadšený. I proto, že to byla ještě doba před Covidem, první zápas byl doma a přišlo asi šestnáct tisíc diváků na zápas s Opavou, což pro mě bylo něco nepředstavitelného. V Olomouci chodily na zápasy tři tisíce lidí a ta atmosféra byla opravdu rozdílná. Když jsem vybíhal na hřiště, běhal mi mráz po zádech. Je to mix nadšení, motivace a spousty dalších pocitů dohromady.“
S: „Bylo to pro mě něco neuvěřitelného, nastoupit za áčko. Před tím, než jsem vyběhl na trávník, mě hodně lidí okolo povzbuzovalo, a to mi hodně pomohlo. Po tomhle prvním utkání jsem měl ještě větší motivaci, abych se stal natrvalo hráčem A-týmu. Asi nic vás nepovzbudí víc, než když dostanete ochutnat, jaké to může být, když na sobě budete pracovat.“
KDYBYSTE MĚLI VYZDVIHNOUT JEDNU ZMĚNU, KTEROU VE VAŠEM ŽIVOTĚ ZNAMENAL POSUN DO SLÁVISTICKÉHO A-TÝMU, CO BY TO BYLO?
Z: „Bylo jich určitě víc, ale kdybych měl vyzdvihnout jednu životní změnu, tak to bylo určitě stěhování do Prahy. V Olomouci jsem bydlel s rodiči, takže jde vážně říct, že jsem se neuměl starat sám o sebe. Prát si, uvařit si, neuměl jsem se starat o domácnost. Teď už jsem se to chvála bohu nějak naučil.“
S: „To je tolik změn, že tady určitě nemáme prostor, abych to všechno vyjmenovával. Ale vůbec největší změna je, že mi Slavia pomohla uskutečnit jeden z mých snů a dala mi šanci dělat to, co jsem vždycky dělat chtěl.“
SPOLU S VAŠIMI VÝKONY SE O VÁS MNOHEM VÍC ZAJÍMAJÍ FANOUŠCI I MÉDIA. JE TO PRO VÁS ASI NĚCO NOVÉHO, TAK JAK SE S TÍM SŽÍVÁTE?
Z: „Já se s tím sžívám v pohodě, nemám žádný problém s komunikací. Myslím, že jsem docela komunikativní člověk. Za ten poslední čtvrtrok jsem si na to už úplně zvyknul, takže mi to nedělá problém. Myslím, že umět mluvit je důležitá věc nejen ve fotbalové kariéře, ale bude se to hodit i po celý zbytek života, ať už v jakémkoli povolání. Umět komunikovat a vyjádřit svůj názor.“
S: „Je pravda, že mediální zájem je pro mě něco úplně nového. Ale beru to pozitivně a chci se pokusit zůstat tím stejným člověkem, aby mi to nestouplo do hlavy. Můj agent mi v tomhle ohledu hodně pomáhá.“
NEMRZÍ VÁS, ŽE K VAŠEMU PŘESTUPU DOŠLO V DOBĚ, KDY NA STADIONY NESMÍ VE VĚTŠINĚ PŘÍPADŮ DIVÁCI?
Z: „Když jsem přišel, stačil jsem ještě odehrát dva zápasy před Covidem, kdy ještě diváci mohli na stadion. Je mi strašně líto, že v současné době ti fanoušci na stadion nemohou, protože opravdu dělají hodně. Zezačátku bylo těžké si na fotbal bez fanoušků zvyknout, Teď už je to myslím pro všechny trochu lepší, ale strašně dlouho už si přejeme, aby se ta opatření mohla zrušit, aby tahle doba byla už za námi – pro fanoušky i pro hráče. Těch lidí je mi fakt líto a doufám, že se to rychle zlepší.“
S: „Samozřejmě, že mě to mrzí, přál bych si, aby fanoušci byli na tribuně a hnali nás dopředu tak, jako jsem to viděl v minulosti. Doufám, že vše se dá brzy do pořádku a fanoušci se začnou vracet na stadiony.“
