Odchovanci Slavie jednou zaplaví ligu
Jak byste zhodnotil své angažmá ve Slavii na pozici šéftrenéra dorostů?
„Krásné období. Byl jsem u zrodu a vývoje mladých hráčů, kterým věřím, že jednou budou dominovat v české lize. Odvedli jsme kus práce, která se nám už teď vrací právě výkony jednotlivců. Týmové úspěchy, které jsem v akademii zažil, byly logickým vyústěním individualit.“
Když se vrátíme na začátek, co vás prvně nasměřovalo k mládežnickému fotbalu?
„Myslím si, že jsem nasbíral spoustu zkušeností ve vrcholovém fotbale, když mě tehdejší ředitel Slavie Martin Krob oslovil s touto nabídkou, tak jsem ji přijal s tím, že aby se něco mohlo povést, chce to minimálně pět let. Pět let se naplnilo. Chtěl jsem všechny své zkušenosti co nejvíce předat mezi další, mladší trenéry. A kde jinde toto realizovat než ve Slavii, kde jsem působil jako hráč a třikrát jako trenér A-týmu. Je to tradiční klub a měl by být vlajkovou lodí českého fotbalu. Viděl jsem také potenciál v tom, že zde mohu své zkušenosti předávat na správném místě. Rozhodla také moje slávistická minulost a mé slávistické srdce.“
Jaké byly pro vás největší rozdíly mezi dospělým fotbalem a mládežnickým?
„Když jsem trénoval A-tým a s některými hráči jsem měl individuální tréninky, tak někteří lidé z fotbalového prostředí byli překvapení, proč s hráči v A-týmu trénuji individuálně. Někteří měli v těchto individuálních dovednostech rezervy, věděl jsem, že se dají trénovat v každém věku. Proto, když jsem přišel k mládeži, tak jsem hodně chtěl, aby trenéři dbali na dovednosti. V dospělém fotbale jsem viděl, že hráči jsou bez nich limitovaní.“
S čím jste do mládežnického fotbalu přicházel?
„U mládeže většinou působí mladí trenéři a jak říkám, chtěl jsem jim předat zkušenosti, které jsem získal na té nejvyšší úrovni. Chtěl jsem také, aby ze slávistické mládeže vycházeli hráči, kteří budou konkurenceschopní ve slávistickém áčku, případně v první lize. Před asi třemi lety jsem pronesl možná odvážný výrok, ale stále to tak cítím. Myslím si, že spousta hráčů z mládeže Slavie bude v klubech první ligy a myslím si, že se to teď začíná naplňovat. A když si ještě chvíli počkáme, bude to platit stoprocentně.“
Jak pro vás bylo důležité právě s mladými hráči pracovat?
„Není tajemstvím, že když jsem trénoval A-tým, tak jsme s Janem Říčkou dokázali vybrat mladé hráče a měli jsme odvahu je nasazovat do základní sestavy a více zapojovat do prvního týmu. Byť jsem ve Slavii nebyl na pozici skauta, tak jsem stejně tak jezdil na utkání i žákovských kategorií, abych právě ty mladé, co nejmladší, hráče viděl na vlastní oči a mohl s nimi potom pracovat. Měli jsme nastaveno, že nechceme přivádět hráče do patnácti let, ale až na přelomu právě dorosteneckého věku, abychom o nich právě měli co nejvíce dat. Když se ohlédnu zpět, tak hráči, na jejichž příchodu jsem se podílel, jsou úspěšní. Daniel Samek už je v Lecce, v akademii jsou bratři Pudilové, Matěj Zachoval, Matěj Jurásek, Filip Šimeček, který je teď ve Vlašimi, nebo Jakub Kolísek z Kladna. Věřím, že právě i o těchto hráčích v budoucnu ještě hodně uslyšíme.“
Jak jste vnímal úspěchy, kterých mládežnická akademie pravidelně dosahovala?
„Tyto úspěchy jsem vnímal jako úspěchy týmové práce všech trenérů ve Slavii, i těch trenérů, kteří hráče vychovávali v žácích. Při tomto musím vzpomenout Jirku Plíška, který vždy chtěl, aby všichni trenéři měli přesah, abychom pracovali v akademii jako jedna velká rodina. Já jsem se snažil tuto ideu naplňovat i po jeho odchodu.“
Za vašeho působení se mládežnická akademie dostala také do UEFA Youth League. Jaká to pro vás byla zkušenost?
„Mládežnickou ligu mistrů jsem vnímal jako obrovskou zkušenost pro tehdejší trenéry, hráče, pro rodiče hráčů a celého toho ročníku. Zároveň to bylo velká zkouška i pro nás, jako pro organizátory, protože jsme Xaverov dokázali díky tomu vylepšit a zrekonstruovat tak, aby splňoval veškeré podmínky. Dnes se to vyplatilo, že už Slavia nemusela tolik investovat, aby se na Xaverově mohla hrát druhá liga. No a samozřejmě to byla velká konfrontace s hráči, kteří už teď někteří hrají Bundesligu, nebo nastupují za první týmy. Jako Slavia jsme obstáli, získali jsem devět bodů, každý z těch týmů ve skupině jsme porazili a myslím si, že nejen pro hráče, ale i pro mě, to byly nezapomenutelné zážitky. A to už jsem toho ve fotbale zažil mnoho.“
Odcházíte po velmi úspěšné sezoně, kdy U19 i U17 vyhrály mistrovské tituly i Československé poháry. Jak na tuto sezonu budete vzpomínat?
„Já bych nezmiňoval jen tituly jako takové, ale řekl bych, že je to výsledek systematické práce a přirozený důsledek toho, že chceme vychovávat hráče a s tím jsou spojené i přirozeně týmové úspěchy. Je to odměna za kvalitní práci, která se v akademii odvádí. Z hlediska týmových úspěchů už ničeho víc dosáhnout ani nešlo. Ale co mě těší víc je to, že slávističtí hráči jsou základem všech dorosteneckých reprezentací. V budoucnu z mé nové pozice budu i dohlížet na to, aby v národních týmech dobře reprezentovali jak naši zemi, tak vlastně i Slavii.“
Podílel jste se na příchodu velké řady hráčů. Na koho se můžeme v brzké době těšit, v kom vidíte největší potenciál?
„V tuto chvíli bych nechtěl jmenovat jednotlivce, protože jak jsem zmínil, tak spousta z nich už je v každé kategorii reprezentace, nakukují do ligy, jsou součástí prvoligových A-týmů, to už jsou dílčí úspěchy. Teď se jen ukáže, kdo jak se na dospělý fotbal adaptuje, kdo jak to bude mít srovnané v hlavě, jak se vyrovná s tlakem, který na ně bude čím dál tím více vyvíjen. To bude na nich, čistě individuální věc. Ale globálně vidím, že když je šest až sedm hráčů v jednotlivých reprezentacích ze Slavie, tak kdo jiný by měl v budoucnu hrát v těch nejlepších týmech české ligy.“
Jak probíhala domluva s vedením Slavie na vašem odchodu?
„Když jsem tuto nabídku dostal, tak mou podmínkou bylo, že odejdu po dohodě se Slavií. Velice si vážím přístupu čelních představitelů Slavie od Jaroslava Tvrdíka i Tomáše Syrovátky, Jiřího Bílka, Petra Hurycha i Tomáše Heidenreicha, že mi v tomto vyšli maximálně vstříc. Jsem rád a těší mě, že mi Tomáš Syrovátka řekl, že za mou práci děkuje a kdykoliv bude jakákoliv situace, dveře do Slavie mám vždy otevřené. Beru to jako ocenění mé pětileté práce.“
S čím ze Slavie odcházíte?
„Když jsem se stal poprvé hlavním trenérem Slavie, tak mi napsal hezkou věc můj bývalý trenér Cerhan, který už není mezi námi a já si ho moc vážím jako jednoho z nejlepších trenérů, které jsem poznal. Popřál mi hodně štěstí, že mi drží palce, a abych i nadále zůstal služebníkem fotbalu. A já jsem teď pět let sloužil Slavii na pozici šéftrenéra, myslím si, že jsme všichni společně odvedli kus práce a teď, když mě oslovil Zdeněk Psotka, zda bych se nechtěl podílet na vedení mládežnických reprezentací, tak jsem na to kývnul s tím, že dál chci sloužit českému fotbalu na té nejvyšší úrovni.“
