Vzpomínky na Kluž: Jak jsme otevřeli zlatou skříňku

6. 10. 2022, Redakce

Když procházíte kolem Edenu, z fasády slávistického svatostánku na vás shlíží legendy červenobílého fotbalu. Novodobým hrdinům patří levá strana plátna, kde mezi Vladimírem Šmicerem a Milanem Škodou dohlíží na předzápasový ruch současný manažer A-týmu Stanislav Vlček. Útočník, který pro Slavii poprvé v v historii odemkl brány Ligy mistrů. O dvanáct let později, leč v jiné roli, byl znovu u toho. Slavia vyrážela do Rumunska rozehrát dvojzápas, který ji měl po turbulentní desetiletce přiblížit zpět k evropské smetánce.

Hlavně necouvej

Pověrčivost realizačního týmu kolem Jindřicha Trpišovského je notoricky známá. Pod drobnohledem jsou tedy i takové drobnosti jako přejezd z hotelu na stadion. Význam zápasu s Kluží není nutné znovu vyzdvihovat. Věděli to i sešívaní fanoušci, kteří do města uprostřed Transylvánie přicestovali v počtu dostatečném k tomu, aby společně doprovodili klubový autobus na cestě za milionářským snem. Na cestě, kde pro zpátečku už zkrátka nebylo místo.

První chycená a placírka za půl miliardy

Jedna branka stačí, drahoušku. Toto heslo slávisté v prologu sešívané pohádky naplnili beze zbytku. Byla za ním ale utajovaná práce z tréninkového hřiště. Dva dny před odletem si Lukáš Masopust stoupl na hranici velkého vápna a každý balón z kopačky Nica Stanciua bezpečně posílal mimo branku. Ten správný moment měl ale teprve přijít. „Dal jsem na Sukovu radu. Říkal, že placírkou to bude přesnější. Poslechl jsem a naštěstí se to vyplatilo,“ vzpomínal na standardku z 28. minuty jeden z hrdinů zápasu.

Tím druhým byl Ondřej Kolář, který dal vzpomenout na legendární výkon Martina Vaniaka, jenž svou bránu před střelci Ajaxu dokonale začaroval. Vychytat střelu není příliš složité, ale vychytat optimální načasování vašeho poprvé – to už může být oříšek. Ideální chvíle pro první chycenou penaltu v životě? V případě Ondry Koláře play off Ligy mistrů a vymazaný Omrani. Vzhůru do Prahy!

Blízko a daleko zároveň

Fiorentina, Sheriff, Apoel, Kyjev… Čtyři pokusy, čtyři slepé náboje. Jen proti kyperskému soupeři se ale slávisté dostali vytouženému pozlátku opravdu na dosah. Teď se jim naskytla další, doposud největší šance. Stadion praskal v červenobílých švech už při rozcvičce, frenetická atmosféra si žádala premiéru Ligy mistrů v Edenu.

Konečně jsem trefil bránu

Proslov trenéra Trpišovského ze slávistické kabiny v sobě skrýval jednu hlavní myšlenku – nebát se hrát. Sebevědomí, tlak od první minuty, maximální využití domácí atmosféry. „Cesta vede jen přes odvahu. Neexistuje, že se k postupu probráníme. Když jim dáme jeden dva góly, je to naše. Za 50 minut jsme tady zpátky s Ligou mistrů,“ motivoval o přestávce slávistický stratég mužstvo, které mělo červenobílý národ vrátit na vrchol klubového fotbalu.

Ten, kdo vsadil na titul Leicesteru v Premier League v roce 2015, dobře věděl, že zázraky se čas od času stávají. A jednoho takového se v 66. minutě dočkal i zaplněný Eden. Jan Bořil si na levé straně nabral míč, na prsou ho donesl až do pokutového území a při střele položil sebe i základní kámen své sochy před stadionem. „Uklouzne, centruje a dá gól. To snad není možný,“ hodnotil Bořilovu trefu spoluhráč Josef Hušbauer. „Tak mě Béřa z toho plakátu nakonec sundal,“ dodal šťastný Stanislav Vlček.

Fotbal nemá logiku

„Jedna věc jsou cíle a druhá jsou sny. Tohle je nejvíc, co může být. Největší dárek, jaký můžeme lidem dát.“ Slova Jindřicha Trpišovského bezprostředně po závěrečném hvizdu jsou krásnou tečkou za pohádkovým dvojzápasem, který zlatým písmem nadepsal další kapitolu slávistických dějin.

Ve čtvrtek přivítáme CFR Kluž znovu, tentokrát v rámci třetího utkání základní skupiny Evropské konferenční ligy. Zápas začíná ve Fortuna Areně od 21:00.

Společně za postupem!