Simon Deli: Vždy se rvát jako lev
Rozhovor s reprezentačním stoperem Pobřeží slonoviny a velkým oblíbencem slávistických fanoušků jsme pro vás připravili do listopadového výročního čísla magazínu HALFTIME.
Zkusíme vést náš rozhovor v češtině?
„Možná bych to ještě zvládnul, nevím. Možná mě to ještě někdy čeká, nikdy nevíš (smích).“
Lidé to milovali.
„Vím, vnímal jsem to. I proto jsem se vždycky snažil, byla to legrace. I v kabině, byl jsem hvězdou hodně videí. Pro mě to byla vždycky hezká zkušenost, bavilo mě to.“
Jak se daří?
„Moc dobře ne (smích).“
Je to způsobené malou herní vytížeností? Po roce v Turecku jste v nové sezoně ještě nenastoupil…
„Je pravda, že v Adanademirsporu teď moc nehraju. Jsem rád, že jsem nastoupil alespoň za národní tým, to mi vždycky dělá radost, byl jsem u dvou výher. Ale jak říkáte, v nové sezoně nula, není to kvůli zranění ani kondici, udržuju se maximálně fit, jsem připravený.“
Tak kde je problém?
„Mám trochu spory s vedením, takže jen trénuju. Ale i to přináší fotbal…”
Jak to budete řešit?
„Upřímně se nebudu snažit řešit něco, co pořádně nevím jak, odkud a od koho přišlo. Dělám všechno nejlíp, jak umím. Jsem zdravý, trénuji a jsem připravený. Všechno záleží na vedení klubu, nevím, kdo přesně se tak rozhodl. Pořád dělám, co mám, respektuji svoji smlouvu. Respektuji spoluhráče, trenéry i všechny v klubu. Směrem do budoucna nevím, co se stane, ale nebudu dělat něco dalšího, abych se tohohle problému zbavil.“
Vrhá to stín na vaše angažmá, přepadají vás pochyby, zda jste učinil správně?
„Abych řekl pravdu, tak moc šťastný tu nejsem. Mám radost z toho, že jsem zdravý a v kondici. S mojí situací nejsem spokojený, ale snažím se si to užívat. Nejdůležitější věc v životě je užívat si, ať se ti v životě děje cokoliv, musíš si to užít. Prožil jsem tu i hezké momenty, tak se snažím zůstat pozitivní. Budu takový, dokud odsud neodejdu.“
Zkuste trošku představit Adanu, páté nejlidnatější město Turecka nedaleko od hranic se Sýrií.
„Adana je moc pěkné město. Pořád tu svítí slunce, je tu hodně pěkných míst, kam se dá vyrazit. Řekl bych, že je to jedno z nejhezčích tureckých měst k životu. Alespoň kde jsem zatím byl (smích).“
V minulé sezoně jste se v kabině potkal i s Mariem Balotellim. Dostál zkazkům, které o něm kolují?
„Mario je šílený, opravdu šílený člověk.“
Povídejte.
„To asi nejde (smích). Místo všech špatných nebo vtipných historek bych rád řekl, že je to opravdu talentovaný fotbalista. Má nepředstavitelnou kvalitu, ale je takový, jaký je. Nikdy se nezmění. Vždycky bude dělat věci po ‚Mariovsku‘, lidé ho tak mají rádi. Je to bláznivý klučina, občas nechápete, co se mu děje v hlavě, je jak z jiného světa.“
Síla od fanoušků
Pojďme na Slavii. Dokáže vypíchnout nejsladší vzpomínku?
„Vzpomínek je tolik, těžko se vybírá jedna. Vyhraná derby, tituly, Sevilla…“
Co Chelsea?
„Ano! To nesmím zapomenout, to možná bude ta nejlepší! Byl jsem jmenován kapitánem, což pro mě byla obrovská pocta. Byl jsem hrdý, že můžu vést tým, jako je Slavia, v tak velkém zápase. Nikdy na to nezapomenu. Další úžasná vzpomínka je, když ze mě fanoušci Slavie udělali legendu. Před pěti lety jsem byl na galavečeru ke 125. výročí klubu vybrán do nejlepší novodobé jedenáctky. Byl to krásný večer v Obecním domě, přišlo hodně fantastických fotbalistů, krásný ceremoniál. Moc si toho vážím, je to obrovská čest.”
Jaké bylo se do Slavie vrátit v zimě 2021? Působilo to, jako byste nikdy neodešel.
„Byl to ten úplně nejlepší návrat! Když jsem byl na cestě z Belgie do Prahy, tak jsem si říkal, že to musí dopadnout jako v mojí poslední sezoně. A povedlo se to snad ještě lépe. Získali jsme double a k tomu jsme v lize ani jednou neprohráli. Přesně tak jsem si to představoval, třeba se mi to ještě někdy podaří.”
Další návrat do Edenu v létě také přišel na přetřes…
„Moc jsem si přál se znovu vrátit do Slavie, řešilo se to na konci léta. Mluvil jsem s některými lidmi z klubu a s agentem, ale nakonec to z několika důvodů nedopadlo. Nebudu je specifikovat. Mrzí mě to, ale třeba jsem ještě ve Slavii neřekl poslední slovo. Teď se ale soustředím jen na fotbal a uvidíme, co přijde v budoucnu.”
Pobavme se o fanoušcích, vždycky jste byl jejich velký oblíbenec…
„Fanoušci Slavie pro mě vždycky budou ti nejlepší. Mám je navždy v srdci, moc je miluju. Nikdy nezapomenu, jak nás vyhecovali v zápase proti Seville, to byl neuvěřitelný večer. Posouvali mě i celý tým na vyšší úroveň. Vždycky mi dodali sílu. Dodnes si s některými občas napíšu, mám je moc rád. Zápasů jsem taky viděl spousty.”
Ať znovu přijde double
Atmosféru, kterou jste prožíval ve Slavii, jste ještě někde po Evropě objevil, nebo byla unikátní?
„Nezažil jsem ji. Ve Slavii jsme byli všichni jedna velká rodina. Bojovali jsme jeden za druhého a společnou silou zvládali ty nejtěžší zápasy v Evropě, derby, které bylo vždycky vyhrocené. V Bruggách byla taky dobrá parta, je to velký klub a taky jsme za sebe bojovali třeba v Lize mistrů, i když byla velká konkurence. A v Turecku dělají fotbal jinak, odshora. Hráči přichází a odchází, není tu tak dobrá parta, jak se tu všichni točí. Je to zmatek.”
Váš největší parťák ve Slavii byl Ibrahim Traoré, který, zdá se, vůbec nestárne. Co říkáte na jeho výkony?
„Ibra je teď jeden z nejdůležitějších hráčů v kabině. Respektuji ho za všechno, co s týmem dokázal, dal spoustu důležitých gólů. Tenhle borec zraje jako víno, čím starší, tím lepší. Moc si ho vážím, je to jeden z mých nejlepších kamarádů. Mám z něj radost a přeju mu jen to nejlepší.“
Tým tradičně prošel velkou obměnou, kdybyste měl novým posilám předat nějaké rady, co by to bylo?
„Tým je teď hodně mladý, zůstalo pár starších, ale většina jsou mladí talentovaní hráči. Myslím, že vedle sebe potřebují hráče, kteří jim ukážou, jak bojovat. Fotbal dávno není jenom o talentu, musíte být hladový, bojovat jako voják, jako lev na hřišti.“
Co dalšího?
„I mimo hřiště se to musí brát vážně. Když hraješ za tým, jako je Slavia, tak musíš být pokaždé připravený na každý zápas. Když sleduji mladé kluky jako je Sor a Usor, tak vidím, že jsou opravdu dobří. Přeju jim jen to nejlepší, aby rychle vyrostli a pomohli Slavii splnit všechny cíle. Musí vědět, že když hrajete za Slavii, tak musíte být vždycky stoprocentně soustředění a brát to vážně. Ve městě, mimo město, na hřišti, mimo hřiště, všude. Když je čas, tak si můžete i užívat, ale pokaždé musíte být stoprocentně připravení.“
Na úplný závěr, co byste klubu popřál ke 130. narozeninám?
„Chtěl bych být u toho, ale alespoň na dálku samozřejmě popřeju. Mojí milované Slavii přeji, aby hlavně znovu získala titul i pohár.“
