Tomáš Necid: Penalta jako dárek k osmnáctinám
Volešák a Suchý před Necidem neproměnili. Slávistický odchovanec na tréninku z penalty trefil dvakrát tyčku. I tentokrát se balon odráží od tyče, ale míří do sítě. Penaltové drama pokračuje až ke šťastnému postupu.
„Jsou to nádherné vzpomínky, to určitě všichni slávisté ví. Oba zápasy skončily remízou, ale v odvetě doma to pak přišlo všechno. Až na ty góly, které nepadly, a tak se rozhodovalo až v penaltách. Díky tomu jsme postoupili do další fáze a mohli hrát s Ajaxem.
Když došlo na penalty, tak jsem byl na hřišti, šel jsem tam kolem sedmdesáté minuty. Cítil jsem se dobře a na penaltu jsem se hlásil mezi prvními. Nějak to na mě nedolehlo, že byl plný stadion. Věděl jsem, kam to kopnu, šel jsem na řadu pátý a musel jsem dát, protože pak ještě kopal hráč Žiliny.
Trefil jsem ji tak, že to myslím nešlo chytit. Šlo to do šibenice a ještě to lízlo tyčku, možná jsem fanouškům trochu zabrnkal na nervy. Ale myslím si, že to byl nádherný gól, perfektně uklizená penalta. Věřil jsem si, ani nevím, že by se spoluhráči báli, že bych dal tyčku. To měli strach úplně zbytečně. Bylo to chvíli před mými osmnáctými narozeninami, dal jsem si tak moc hezký dárek.
Pak dal Standa Vlček, Benjamin Vomáčka přestřelil a všichni fanoušci na stadionu slavili. Byla to obrovská euforie, a to jsme ještě nevěděli, že naše cesta povede až do základní skupiny Ligy mistrů.“
