Chci všem ukázat, že jsem dobrý hráč
„První pocity jsou skvělé. Nemůžu se dočkat, až začnu. Slavia je skvělý klub, mám radost, že jsem tady a těším se na zkušenosti, které tu získám,“ říká devatenáctiletý norský záložník, který naposledy působil v Haugesundu.
Prozraďte vaše nejsilnější stránky.
„Jako hráč se směrem do obrany snažím makat pro tým, vždycky na sto procent, agresivně. Dopředu bych řekl, že jsem tvůrce hry. Chci tvořit hru, rád asistuji a dávám góly.“
Proto jste zvolil desítku na dres?
„Mít číslo deset je super. Byla příležitost ho dostat, tak jsem si ho vzal.“
Co rozhodlo, že jste kývl na nabídku Slavie?
„Je mi devatenáct let, těším se, jak se tu budu rozvíjet. Bude to skvělé, myslím, že pro mě je to ideální krok. Těším se, až začnu trénovat, dostanu se do pohody, poznám všechny v týmu a budu se soustředit jen na svoji hru.“
S jakými ambicemi do Edenu přicházíte?
„Můj osobní cíl je ukázat lidem, že jsem dobrý hráč. Ukázat, že můžu hrát od začátku a být důležitým hráčem týmu. Týmové cíle jsou vždycky se snažit vyhrávat, dostat se do Ligy mistrů a hrát v Evropě. Taky vyhrát ligu a pohár.“
O vašem přestupu před jeho oficiálním potvrzení na Twitteru informoval známý italský fotbalový novinář Fabrizio Romano, zaregistroval jste to?
„Samozřejmě, bylo to super, udělalo mi to radost. Upřímně jsem z toho měl radost, vidělo to hodně lidí, kamarádi mi posílali zprávy. Byla to sranda.“
Vraťme se v čase, v loňském ročníku jste za Haugesund pobral čtyři góly a na pět přihrál. Byl to pro vás přelomový rok?
„Minulá sezona pro mě byla první v nejvyšší norské soutěži. Bylo to něco nového. Od prvního momentu v novém týmu jsem se jim snažil ukázat, že si zasloužím hrát. Po přípravě jsem se cítil dobře a trenéři mi dali důvěru. Odehrál jsem každý zápas, byl to pro mě skvělý rok, který mi dal šanci dostat se sem.“
Máte řecké kořeny, co vás přivedlo na sever Evropy?
„Vyrostl jsem v Řecku, žil jsem tam do devíti let. Pak se celá moje rodina přestěhovala do Norska. Po přesunu do Norska jsem jen chodil do školy a hrál fotbal. Přestěhovat se tam pro mě bylo jednoduché. Chodil jsem ven hrát fotbal, našel si kamarády, naučil jsem se nový jazyk. Pořád jsem hrál fotbal, to mi stěhování do Norska usnadnilo.“
S tím souvisela i změna národního týmu.
„Ano, vybrat si národní tým bylo složité. Hrál jsem hlavně za Norsko, už od kategorie do šestnácti let. Tam jsem i teď. Hraju za Norsko, protože jsem tam dostal šanci se ukázat. Je to země, která pro mě a mou rodinu udělala hodně. Takhle jsem o tom přemýšlel, proto teď hraju za Norsko.“
V Eliteserien jste se potkával s Igohem Ogbuem, lednovou posilou Slavie a vaším novým spoluhráčem.
„Proti Igohovi jsem hrál skoro každý rok, co jsem začal hrát dospělý fotbal v Norsku. Poprvé ve druhé lize, když jsem hrál za Grorud a on hrál za Sogndal. Minulou sezonu jsem ho potkal už v nejvyšší soutěži, když hrál v Lillestrømu. Je to výborný hráč, hrát proti němu bylo vždycky složité. Jsem rád, že ho teď mám se svém týmu. Také se těším, až si zahraju s Aihamem. Slyšel jsem o něm, vím, že hraje za švédský národní tým. Těším se, až ho poznám a zahrajeme si na hřišti.“
O bouřlivé kulise, která na vás v Edenu čeká, víte?
„Samozřejmě. Těším se, až si zahraju ve Fortuna Areně. Koukal jsem se na YouTube, jací jsou fanoušci. Zdají se šílení, takže se těším, až třeba dám gól a oslavím ho s nimi (smích).“
Naše hlavní město na vás udělalo dojem?
„Na život v Praze se těším. Město jsem ještě pořádně neviděl, ale myslím, že budu mít dost času si ho prohlédnout a zjistit, jak to tu vypadá.“
