Slavia identická jako Atalanta. Teď se rozhodne...
Po utkání 22letý záložník zamířil mezi novináře, aby promluvil o boji s vlastním tělem i o udržení se v prvním týmu. Aby srovnal italskou Atalantu Bergamo, své předchozí působiště, se Slavií. Aby se vyznal z limitů, které na herním kempu v Rakousku pociťuje.
A mnoho dalšího…
„Teď se rozhodne, jestli na to ještě mám, jestli to moje tělo vydrží. Je to o adaptaci. O tom, jak rychle budu schopný vše navnímat. Snažím se co nejvíc náš systém pochopit, místo tady si vybojovat,“ vypráví upřímně Lukáš Vorlický.
Pro vás třetí start v přípravných duelech, jak se na hřišti cítíte?
„Dobře, znám svoje přednosti, věci, které umím. A ty se snažím v každém zápase ukazovat. Fotbal je především hra. Hraju, abych se bavil, to také v každém utkání hledám. I po tak dlouhé pauze vím, že tyto věci v sobě mám.“
A co nějaké rezervy?
„Určitě. Chtěl bych poprosit slávistické fanoušky, aby byli trpěliví skrz mou kondici, pojetí hry směrem dozadu. Na tom musím zapracovat, zabere to určitě více času než dva tři zápasy.“
Sebevědomí vám nechybí, máte ho v sobě odmalička?
„Sebevědomí je jedna věc, namyšlenost druhá. To je třeba rozlišovat. Mimo fotbal myslím, že jsem skromný kluk, snažím se takový být. Jak jsem naznačil v první otázce, ve fotbalových věcech, které dělám odmalička, si věřím. Zároveň vím, že velký fotbal a velké zápasy, které Slavia hraje, vyžadují komplexnost. Proto si vážím toho, že tady můžu být, mít nad sebou takové trenéry, kteří mě v tomto směru mohou posunout. Můžu být díky nim lepší hráč, komplexnější.“
Zmínil jste kondici...
„Ano. Po prvních dvou operacích jsem byl za měsíc, dva zpátky. Třetí operace byla náročná, bylo to buď anebo. Bude to trvat déle. Herní styl Slavie je takový, že každý musí být komplexní, jinak to místo tady nemá. Musím se naučit věci, které v sobě mám míň, nebo jsem na ně byl z Itálie zvyklý jinak. Je to o adaptaci, času, který potřebuju dostat. Věřím, že jej dostanu, budu se snažit co nejvíc ten systém pochopit, místo si vybojovat.“
Gólovou trefu jste si užil?
„V minulém zápase se Slaskem jsem takhle šel třikrát, snažil se balon rozdat, situace jsme neproměnili. Zmrzka mi říkal, ať to zkusím zakončit, sklopil jsem hlavu, vzal to na sebe. A mezi obránci jsem to trefil tak, aby to brankář neviděl.“
Od jakého data se cítíte zdravotně fit?
„Hrál jsem za béčko šest zápasů, dva od začátku, na konci minulé sezony. Tam už jsem se pomalu cítil dobře. Teď se rozhodne, jestli na to ještě mám, jestli to moje tělo vydrží. Třetí liga a současný kemp v Rakousku, kde kluci bojují o místo, nelze srovnávat. Teď se ukáže, jestli jsem připravený.“
Následky zranění a operací si nějaké nesete?
„Samozřejmě, ale kluci, naši fyzioterapeuti, jsou neuvěřitelní. Jak se o nás tady starají, jakou kvalitu mají, to jsem nezažil ani v Itálii. Starají se o mě, pomáhají mi, zbytek je o mé práci, mentální síle. Sám nevím, jak se ráno vzbudím, jak to bude vypadat, jsou i horší dny. Chystáme to tak, abych každý den zvládl trénink, jdu den za dnem.“
Rozčílil jsem se. To se mi stává málokdy
Zmínil jste Itálií, jak vychází Slavia ve srovnání s Atalantou?
„V první
chvíli se to nemusí zdát, ale v mém případě, po mém příběhu, bylo rozhodnutí
jít z Atalanty do Slavie krokem vpřed. Pokud srovnáváme velikost klubu, tak je
to téměř identické, oba hrají evropské poháry, jsou v nich úspěšní. Když jsem se vracel do Čech, lidem jsem vyvracel názor, že se vracím jen proto, že jsem se někde neprosadil. Jak jsem řekl v úvodu, pro mě je Slavia obrovský krok vpřed, evropský velkoklub. Lidé z Bergama, se kterými jsem byl po přestupu ve spojení, to potvrdili. Říkali, že to je supr volba, že Slavia je velký klub, v Evropě ji tak berou.”
I výkonnostně je to stejné?
„Individuálně je to trošku jiné, je to způsobené systémem. Hráči jsou také více techničtější, fotbal tam je více vyrovnaný. V Česku dominují tři kluby, bojují spolu o titul, v Itálie je špička výrazně širší.“
Už máte jasno o budoucnosti, zůstanete v kádru áčka?
„To asi není otázka na mě. Moc si to přeju, bojuju o to. Mluvil jsem o tom s Houšťou, nastínil mi, jak by moje role mohla vypadat. Ale bude se rozhodovat na konci kempu. Musím najít nějaký balanc mezi tím, jak bych si to přál, jak to mám vysněné, a tím, jaká je realita. Věřím si, vím, proč tady jsem, doufám, že můžu týmu nabídnout věci, které třeba nemá. Na druhou stranu, abych se tady udržel, musím se naučit věci, kterými disponují ostatní kluci. Kondice, komplexnost. Zároveň si chci zachovat svou tvář, svůj fotbalový projev. Moc si přeju, abych dostal od trenérů šanci a čas se to naučit. A pak věřím, že za to jim budu moci v některých momentech pomoci. Třeba tak, jako se mi to podařilo proti Rapidu.“
V zápase vyjma tří gólů tři červené karty, co jste tomu říkal?
„Bavili jsme se o tom s klukama. První byla pro Houšťu, všichni víme, že je emotivní, ale vůbec se mu nedivím. V prvních deseti minutách dostali Igoh i Malick loktem. Oni do toho šli způsobem, jako by se hrála kvalifikace Ligy mistrů. A druhá žlutá? Nejsem tady od toho, abych hodnotil výkony rozhodčích, ale i já jsem se rozčílil, a to se mi stává málokdy. Vyloučit hráče v přípravném duelu za to, že mu trvá deset vteřin, než hodí aut, mi přijde naprosto zbytečné.“
