Loučení je emotivní. Slavia ve mně zanechala jen pozitiva
Jak hodnotíte rok a půl svého působení u rezervy Slavie?
„Sehrálo se to všechno hrozně rychle. Převládají ve mně smíšené pocity a emoce. Když bych se měl takto v rychlosti ohlédnout, tak ve mně převládají pouze ty pozitivní věci. Moc negativních tam ani nebylo, protože se tady sešla neskutečná parta kluků v kabině. Mám spoustu skvělých vzpomínek a hlavně, jak už jsem říkal, v sobě mám pozitivní pocity. Jsme z toho samozřejmě smutní, že to tady musíme opouštět. Každopádně jdeme za novou výzvou a na to se také těšíme. Těch pocitů a zážitků za ten rok a půl je tolik, že bychom tady museli být půl den.“
Přijali jste výzvu od prvoligových Pardubic. Jak se na to těšíte? A co od toho očekáváte?
„Těším se moc. Jak už jsem zmínil, byl to blesk z čistého nebe. Vůbec jsem to nečekal. První takový náznak byl někdy před utkáním Pardubic s Baníkem. Ptali se mě, jestli by mě to zajímalo a tak dále. Mezitím jsem věděl, že tady máme rozdělanou práci. Jsme uprostřed sezony. Jsem moc rád, že jsme tu výzvu přijali. Mluvím v množném čísle, protože moje podmínka byla abych s sebou vzal kluky, kteří se mnou sdíleli ten celý rok a půl tady ve Slavii. To se povedlo a jsem za to rád. Abych byl konkrétnější, tak se mnou jde Milan Černý, Tomáš Jablonský a Ondra Mach. Bude to velmi těžké, protože Pardubice jsou ve složité situaci. Ale my máme výzvy rádi a já jsem na to zvyklý překonávat podobné překážky. Takže se na to těším.“
Ve Slavii jste působil nejen u B-týmu, ale také v žákovských a dorosteneckých kategoriích. Co ve vás zanechává Slavia?
„Teď, když jsem slyšel tu otázku, tak ve mně projelo mrazení po celém těle. Protože to jsou vzpomínky a zkušenosti. Musím říct, že jsem měl nejlepší práci na světě. S některýma klukama je člověk vlastně od malička. Vidím kabinu a vidím ta jména. Zejména s hráči, kteří jsou ročníky 2006 a 2007, tak s těmi jsem opravdu dlouho. Když práce s nimi dojde skoro až úplně na vrchol tak má úplně jiné rozměry. Než, kdybych měl tým, který tak do detailu neznám. Takto to má pro mě úplně jinou emoci. Málokdo to může zažít. Já to zažil a jsem za to nesmírně vděčný. Všem klukům tady všem přeji jenom to nejlepší. A věřím, že spousta z nich bude hrát velký fotbal. Moc jim fandím.“
Prožil jste s určitýma hráči spoustu let. Jaké bylo pro vás sledovat jejich růst? Kam momentálně dorostli? Mohou růst ještě výš?
„Bylo to hrozně zajímavé. Je to obrovská zkušenost, protože ne všichni byli v žákovských kategoriích na TOP úrovni. Nebo jejich výkony nebyly vůbec takové, že by si člověk řekl, že oni budou hrát ligu a evropské poháry. Toto je pro mě veliká zkušenost i do budoucna. Protože ne vždy hráč, který třeba ve třinácti letech vypadá velmi dobře, tak to tak nemusí být v šestnácti a tak dále. Spousta těch kluků z žákovských kategorií to sem dotáhla a za tím je kus práce. Hrajeme druhou ligu, kluci si sahají na profesionální fotbal. A vidí, že to jde. Že jsme byli schopní být i často nadstandartní proti druholigovým týmům. Oni si na to sáhli a zjistili, že to zvládnou. Takže ještě jednou touto cestou jim přeji jen tu nejlepší. A podle mě se ty naše cesty ještě propojí v budoucnu.“
Jaký je váš nejsilnější moment se Slavií?
„Těch je opravdu hodně. Ale asi nejsilnější moment by mohl být derby ve druhé lize, kdy jsme porazili Spartu. Vlastně ve chvíli, kdy oni už měli zkušenosti a měli celkem vyladěný tým, my jsme nevěděli, co od toho čekat. Ten zápas jsme zvládli nejen herně, ale hlavně výsledkově. A ještě takto v poslední minutě. To byla velká emoce. Do té doby jsem asi nic podobného nezažil. Silný moment byly také určitě Domažlice loňskou sezonu, kdy se to lámalo. My jsme nesměli s Domažlicemi prohrát, jinak by se ta sezona celá zkazila. Byl to velmi těžký zápas a zvládli jsme ho. Určitě takové ty momenty, o kterých se ani moc mluvit nedá. Třeba nějaké rozlučky, scházení se s klukama na večeřích a řešili spolu individuální rozhovory. Takové ty věci, které jsou upečené jenom v té kabině. To mi zůstane do smrti v hlavě.“
Bude vám Slavia chybět?
„Samozřejmě, že bude. Jsem tady sedmým rokem. S hráčskou kariérou to je osmý rok. Jsou ve mně teď velké emoce. Je to velký kus života. Slavia mi dala šanci. Umožnila mi tady být, ať už v těch mladších nebo starších kategoriích. Já jsem se díky Slavii mohl posunout na ten level, na kterém jsem teď. A pořád jsem na začátku své cesty. Trenérství mě neskutečně baví. Baví mě budovat tým, aby byl založen na pevných základech. Aby kabina byla zdravá a všichni táhli za jeden provaz. Kluci tady mi ukázali, že jsme schopní to zvládnout. Slavia ve mně zanechává jizvu na celý život a doufám, že to nekončí.“
Co byste popřál slávistickému B-týmu do dalších dní a do budoucna?
„Jen to nejlepší, to je jasné. Přeju klukům trenérům, kteří to teď vezmou za nás, aby to zvládli. Aby poslední dva zápasy úspěšně dohráli. Myslím si, že sezona je rozehraná tak, jak jsme si přáli a jak chceme. Mohlo to být lepší, ale také mnohem horší. Klukům znovu přeji, aby pořádně zabrali v těch zbývajících zápasech a aby udělali dobré výsledky.“
Měl byste nějaký vzkaz pro slávistické fanoušky? Pro hráče a celý klub?
„Hráčům už jsem dnes poděkoval. Chci samozřejmě poděkovat fanouškům a celému klubu, že mi vůbec dali možnost a šanci nejen být ve Slavii, ale zejména, že mi klub dal důvěru loňskou sezonu, když se sestoupilo do třetí ligy. Nevědělo se, co tady bude za trenéra a já jsem důvěru a šanci dostal. Za to bych chtěl moc poděkovat, protože mi to umožnilo že teď tady sedíme a mám nabídku jít do první ligy. Moc si toho vážím a děkuji celému klubu. I samozřejmě fanouškům, kteří nás podporovali celou cestou třetí ligy a fandili nám i teď ve druhé lize v Radotíně. Slavia ve mně zanechává jen to pozitivní a loučení je hodně emotivní. Ale takový je život.“
