Takové zápasy, kor doma, prostě musíme zvládat
Jak padl váš gól, ideální centr od Lukáše Provoda?
„Určitě, balon do kapsy, soustředil jsem se jen na to, abych balon dobře trefil. Povedlo se mi to.“
Další gól ale nepadl. Čím to, že se vám v Evropě nedaří skórovat, produktivita není dobrá?
„To si úplně nemyslím… Doplatili jsme ale na finální fázi. Situace jsme na to měli, chybělo štěstí. Třeba u Proviho gólu. Byl tam odražený balon, vybíhal jsem, slyšel jsem, že jsem tam asi nechal nohu, kopačku, chybělo pár centimetrů. Nevím, musím se to podívat. To jsou maličkosti, které mohou zápasy rozhodnout. Kdo viděl první poločas, asi by se nedivil, kdyby to bylo 3:1 pro nás. Pustili jsme je do jediné šance, kterou Edin Džeko krásně proměnil. Navedl si to a pověsil do šibenice. Víc neměli. My jsme měli čtyři stoprocentní šance, ze kterých jsme měli dát gól, další skončili na předfinální fázi.“
Jaká byla druhá půle?
„Vyhazovali jsme zbytečně balony, pak je ztráceli. Přesto jsme měli ještě tu šanci Doudise, po autu, oni nebyli vůbec koncentrovaní. To taky mělo skončit brankou. Škoda, takové zápasy, kor doma, se musí zvládat.“
Vnímal jste na hřišti Edina Džeka?
„Samozřejmě. Za celý zápas dostal prostor k jedné akci, hned ji využil. Tak se pozná kvalita útočníka.“
Bylo to hodně emotivní utkání, souhlasíte?
„Samozřejmě, hrálo se o tři body. Hrajete Evropskou ligu, kdo ji hrál, chápe to, jde o hodně. Hrajete za Slavii, nejen sám za sebe, musíte na hřišti nechat všechno. Když dostanete žlutou kartu, nevadí to, poštuchovačky k tomu patří. Já se do žádné nezapojil, žlutá karta byl můj první faul v utkání. Oni to na tom mají postavené, Mourinho je hodně emotivní trenér, chce to tam mít, povedlo se mu to. Ve druhém poločase jsme na to nedokázali reagovat.“
V 70. minutě jste se vracel k jednomu z hráčů, o co šlo?
„Bál jsem se, že dostanu druhou žlutou. Šel jsem za ním, aby se zvedl, chtěl jsem ho poplácat. Ještě ležel, nechtěl se mnou mluvit, tak jsem ho jen poplácal. A odešel, byl to normální souboj.“
