Nic není náhoda. Slavii budu navždy vděčný. DĚKUJU!
V okamžik rozhovoru pozdní páteční večer, následující ráno odlet do Londýna dokončit přestup do Tottenhamu. Jaké jsou vaše pocity?
„Splněný sen. Uvědomuji si, že taková šance přichází možná jen jednou za život. Pamatuji si, jak mi táta říkal, abych pořád makal, byl připravený a nenechal si utéct příležitost splnit si své sny. Od dětství jsem měl v hlavě, že musím být vždycky ready. Když pak něco přišlo, říkal jsem si, že to je přesně ono. Každá taková chvíle mi připadala obrovská, ale nikdy jsem netušil, že to jednou bude takhle velké – že mi zavolá Tottenham a projeví o mě zájem. Ten pocit je úžasný, mám z toho obrovskou radost.“
Celé to byla velmi rychlá akce. Dokonce jste se vrátil z Plzně pro rukavice, jelikož jste žádné neměl. Přiblížíte nám celý proces?
„Měl jsem jasno, že pokračuji ve Slavii. Dokonce jsem byl domluvený se značkou, která mě s rukavicemi podporuje, že mi nové dorazí v neděli nebo v pondělí před odletem na soustředění. V pátek ráno jsem byl na tréninku a vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že by se něco mělo stát. Večer jsem byl s kamarády v sauně, pak na masáži. Když jsem zapnul telefon, viděl jsem zmeškaný hovor. Zavolal jsem zpátky – a v tu chvíli se dozvěděl, co se děje. Uvědomil jsem si, že když ráno odlétám, potřebuji rukavice a kopačky. Ani jedno jsem doma neměl, takže jsem začal shánět. Jel jsem do Plzně, pak do Edenu, kam bych stejně šel, abych se rozloučil a naposledy se podíval na stadion. Teď už mám všechno, takže se doma zabalím a vyrazím.“
Na co se v Anglii nejvíce těšíte? A co vám bude naopak chybět?
„Na rovinu – bude mi to tady celé chybět opravdu hodně. V létě jsem byl už skoro na odchodu, smířený s tím, že bych šel rovnou do zahraničí. Jenže pak přišla nová sezona. Když jsem začal hrát, naplňovalo mě to. Kvalifikace o Ligu mistrů s Lille, poháry, skvělé zápasy v lize, výhra proti Baníku, otočka v Olomouci – to všechno pro mě byly silné momenty. Když jsem si to zpětně zhodnotil, bylo mi jasné, jak moc by mě mrzelo, kdybych o to přišel. Ten půlrok byl sice krátký, ale neuvěřitelně intenzivní. Na druhou stranu, kdyby se neodehrál, možná by tahle šance nepřišla. Jsem za něj proto nesmírně vděčný.“
Jak vás Slavia připravila na takový krok v kariéře?
„Do Slavie jsem přišel před čtyřmi lety. Měl jsem za sebou jen pár zápasů ve třetí a druhé lize a současně věděl, že v Dukle cesta dál nepovede. Slavia mi dala šanci půl roku trénovat s A-týmem, potom přišla hostování ve Vyškově a v Pardubicích. I když to chvílemi nevypadalo, že by to mohlo klapnout, v hlavě jsem stále měl, že musím být připravený, že šance přijde. Věřil jsem, že to není náhoda. Vím, co pro úspěch dělám, jak trénuji. Když člověk maká, věci se nakonec vždycky sejdou v jeho prospěch. Co dáte, to se vám vrátí. Slavie mi nabídla skvělé zázemí, možnost růst a být připravený na další příležitost.“
V Tottenhamu působil slávistický trenér brankářů Radek Černý. Stihli jste se spojit?
„Zatím ne. Když jsem jel do Edenu, přemýšlel jsem, že mu zavolám, ale nechám to na později. Od Tottenhamu cítím obrovský zájem. Bavil jsem se o tom s tátou, který dal přestupu zelenou, což pro mě bylo důležité. Měl jsem několik sezení a hovorů s agenturou, strávil jsem s agenty dost času. Celý proces ale proběhl rychle, hladce. Bylo jasné, že taková šance už nemusí přijít. Rozhodl jsem se do toho jít, a pak už to bylo jen na domluvě mezi kluby.“
Co pro vás znamená Slavia a jaké momenty vám utkví v paměti?
„Určitě domácí utkání s Lille – to bylo neskutečné. Derby stejně tak. A pak otočka v Olomouci. Prohrávali jsme, přijely tisíce fanoušků, chtěli jsme jim jejich odhodlání vrátit. Nevypadalo to, ale mně se podařilo něco chytit, pak jsme dali jednu branku a za třicet vteřin další. Věděli jsme, že zápas dotáhneme. Atmosféra v Edenu je výjimečná. I to je důvod, proč je Slavia tak unikátní.“
Jaké jsou vaše cíle v Tottenhamu?
„Ještě jsem nad tím nepřemýšlel, bude čas asi až v letadle (smích). Ale asi jako všude, kde jsem působil, když přede mnou bylo něco velkého. Budu se soustředit sám na sebe, abych se rychle aklimatizoval, zapadl do týmu, rychle naskočil do tréninku. A pak budu chtít zabojovat o to, abych se dokázal dostat na hřiště.“
Co byste vzkázal na rozloučenou slávistickým fanouškům?
„Že jim ze srdce děkuji. Nebudu to dramatizovat, ale musím jim hrozně poděkovat. To, co díky nim na hřišti zažíváme, jakou podporu díky nim máme, je speciální. Není to normální v Česku, vím to, protože v pár klubech jsem byl. Jak jsem řekl, jsou výjimeční, kamkoliv přijedete, cítíte se jako doma. Když hrajete v Edenu, je pravdou, co zpívají. Na hřišti vás jedenáct, a nás jsou tu tisíce. Tohle platí a je to cítit v každém zápase. Nikdy jsem se nemusel rozcvičovat, stačilo, aby fanoušci zatleskali a já věděl, že můžu jít hned chytat. Děkuji za to, jak mě přivítali, za jejich podporu, za všechno. Prosím, pokračujte v tom, protože jste pro nás klíčoví.“
