Z cesty neuhnu. Nemusí pršet, hlavně když kape...
Dva góly, vítězství. Návrat do Plzně podle představ?
„Takhle jsem si to úplně nepředstavoval, strašně těžké po psychické stránce pro mě. Fanoušci Plzně na mě křičeli, to mě namotivovalo už na rozcvičce. Pro někoho, kdo není tak odolný, by to nebylo lehké, ale mě to hnalo vpřed.“
Pomohla vám i rozmíška s Lukášem Červem? Co se tam stalo?
„Nevím, jestli to byla úplně rozmíška. Červus na tom má svou hru založenou, zkouší to. Je to nejfaulovanější hráč ligy. Tentokrát na něj také byly fauly. Jemu to stačilo, mně taky.“
Jak náročné bylo ostatní kluky sladit s vaším emočním nastavením?
„Těžko říct. Pro kluky chci být hlavně platný a nápomocný každou minutu. V šatně jsem říkal, že se o mně mohou opřít dlouhými nákopy, byl jsem styčný bod. Pomáhám Slavii a snažím se dělat radost fanouškům. Za tím si zkrátka jdu a z cesty neuhnu.“
Bylo výhodou, že jste protihráče dobře znal? Co vám probíhalo hlavou při oslavách?
„Nepředstavoval jsem si to tak. Góly se mají slavit, ale když jsem před zápasem vstoupil na hřiště, vrátily se mi hezké vzpomínky. Po závěrečném hvizdu to na mě dolehlo. Stál jsem tam sám ještě deset minut po konci a v hlavě se mi promítaly všechny ty momenty. Rád jsem po dlouhé době viděl kluky. Na druhou stranu jsem rád, že jsme to zvládli – měli jsme bleskový začátek, domácí jsme do ničeho nepustili. Celkově duel hodnotím pozitivně. Veškerý respekt Plzni, ale my si jdeme za svým cílem.“
Sám jste říkal, že góly se mají slavit. Dokážete si představit, že byste proti Plzni slavil v budoucnu?
„Hlavně bych chtěl říct, že k Plzni mám velký citový vztah, i když tu na mě lidi pořvávají. Vždycky jsem se jen usmál nazpátek, nemám potřebu něco křičet zpátky. Že bych slavil? To mi ani neproběhlo hlavou, mám k Plzni velký respekt a góly proti ní nikdy slavit nebudu.“
Posedmé jste dal ve vaší ligové kariéře dva góly, hattrick uniká. V nastavení k němu bylo blízko.
„Nemrzí mě to, jsem rád za tři body. Poslední balon nebyl ideální, Kalvach na mě dotíral. Nebyla tam razance, šlo to doprostřed. Kdybyh měl víc času, zakončoval bych placírkou. Jak ale rád říkám, nemusí pršet, stačí, když kape. A já jsem rád, že zatím kape.“
Martin Jedlička vás dobře zná, měl jste to při penaltě v hlavě? Jinak skvělé entrée do utkání, souhlasíte?
„Super, že jsme do zápasu takhle vstoupili. Martin je skvělý gólman, určitě mě měl načteného. Jakmile jsem si balon postavil, hned na mě Plzeňáci něco křičeli. Zaslechl jsem snad i něco o tom, kam kope penalty Pavel Horváth (smích). Soustředil jsem se ale hlavně na razanci, aby gólman neměl šanci, ať už míč pošlu kamkoli.“
Pracujete na mentální stránce? Lidé na vás hodně pokřikovali.
„Mám silnou rodinnou podporu. Dokázal jsem se od toho oprostit. Cítím oporu od kluků i celé Slavie, ale nakonec to bylo jen na mně. Vyhledávám výzvy, chci dosáhnout nejvyšších met. Chci být oporou, na kterou se tým může spolehnout.“
