Nejšťastnější člověk na světě. Co skluz a dokument?
Po osmi měsících první start za A-tým, jaké to bylo?
„Myslím, že to bylo na hřišti vidět. Nadšení se nedá popsat – na tenhle moment jsem se těšil od chvíle, kdy jsem se zranil. Každý večer před spaním jsem o tom snil… A ono se to do puntíku splnilo. Teď už mě jen tak něco nerozhodí. Jsem šťastný, že jsem zpátky.“
Fanoušci vás přivítali nádherně…
„Celou dobu, co jsem se vracel, jsem cítil obrovskou podporu. Kdykoli mě někdo potkal, zajímal se, jak na tom jsem. A když jim to pak můžete vrátit výkonem na hřišti, je to nádherný pocit. Jsem rád, že jsem mohl být na trávníku, něco odmakat, udělat jim radost.“
Jaké jste měl pocity před zápasem? Byl tam strach o koleno, nervozita?
„Abych řekl pravdu, žádný strach jsem necítil. Mám to nastavené tak, že když mi lidé, co se o mě starají, dají zelenou, plně jim důvěřuju. Stejně to bylo i teď. Nastavil jsem si to v hlavě a soustředil se jen na to, abych se co nejlíp připravil. A teď? Teď jsem nejšťastnější člověk na světě.“
Hradec skóroval už v první minutě. Co jste si pak říkali v defenzivě?
„Řekli jsme si, že takhle to nejde. Prohrávat ve třicáté sekundě 0:1… To je na psychiku těžké. Ale musím celý tým pochválit, zareagovali jsme výborně. Do konce poločasu jsme Hradec tlačili, podařilo se nám srovnat a ve druhé půli jsme na to navázali. Škoda neproměněných šancí, ale hlavní je, že jsme to nakonec urvali!“
Vraťme se ještě do první poločasu, od druhého inkasování jste tým uchránil vynikajícím obranným skluzem.
„Viděl jsem, že si míč navede na levačku. Napřahoval jsem tak, že jsem věděl, že už to nemůže zaseknout. Řekl jsem si, že pomůžu Markymu, že do toho půjdu. Trefilo mě to, pak asi všichni viděli, že ty emoce ze mě šly ven, protože tohle jsem v sobě držel těch osm měsíců. A teď to prostě muselo ven. Takže i to mi určitě pomohlo na tu hlavu, že jsem prostě byl v tom zápase. Důležité, že jsme vyhráli, přidali další dílek do skládačky.“
Krátce před vaším vystřídáním jste padl na trávník, o co šlo?
„Já už jsem dvě minuty před tím avizoval, že už moje lýtka to nezvládají, že pauza je znát. Avizoval jsem, že už mě berou křeče, že bych asi potřeboval vystřídat. Aby tam byl čerstvý hráč, protože Hradec chodil do nepříjemných brejků a bál jsem se, aby mě zrovna nechytla křeč, nebylo nás o jednoho míň. Udělal jsem to pro tým, abychom to dohrávali v plném počtu. Doufám, že fanoušci si pak oddechli, když jsem vstal a odešel. Ale musel jsem, abych trošku dal čas Končimu, aby se připravil.“
O vašem návratu jsme natočili dokument, trailer byl k vidění na stadionu hned po konci zápasu. Jak se osobně na ten film těšíte?
„Hrozně moc. Nečekal jsem, že by se to mohlo tady už pustit. To byl ten poslední "hřebíček", dojalo mě to, emoce byly fakt silné. Když jsem viděl celou cestu, těch osm měsíců, tak jsem si řekl, že je to za mnou, že jsem zpátky. Všechno to na mě tak dopadlo, takže je to krásné. Budu strašně vděčný a šťastný, když se na předpremiéře uvidíme, protože já i celá moje rodina se na to hrozně těšíme. A kdo mě chce poznat trošku blíž, tak se na vás budu těšit a koukneme na to spolu."
