Tohle jsem já! Zisk titulu? Čím dřív, tím líp
Byl to po osobní stránce váš nejlepší výkon v sezoně?
„Stoprocentně. Už jen proto, že jsem toho tolik neodehrál, vzorek není příliš směrodatný (smích).“
Čekal jste celý ročník na takový zápas?
„Dá se to tak říct. Malick hrál před zraněním skvěle a já si musel na svou šanci počkat. V posledních dvou duelech se už do toho dostávám a mám pocit, že se vracím do své formy. Konečně jsem to zase já.“
Jste dva body od titulu, jak se těšíte do Olomouce? Jak se budete chystat?
„Budeme se připravovat stejně, nic určitě měnit nebudeme. Poslední krok bývá nejtěžší, ale já doufám, že ho uděláme hned v Olomouci.“
Jak vznikla vaše gólová situace?
„Byla to standardka, jsem určený na zavírání zadní tyče, letělo to tam už předtím, ale přeletělo mě to. Jsem strašně rád, že se to sešlo a dostal jsem míč do brány ještě před poločasem. Kdyby to bylo 0:0, tak by na nás možná dopadla nějaká nervozita, ale naštěstí to nebyl ten případ. Gól mi udělal radost, ale hlavní je vítězství.“
Jak jste prožíval čekání na šanci? Proti rozjetému Malickovi to bylo těžké, v derby se zranil, přesto šel místo vás na hřiště Ivan Schranz. Cítil jste důvěru?
„Určitě, v ten moment se trenéři rozhodli pro Ivana, je vyšší, hrál na Uchennu, měl v hlavičkách lepší dispozice. Bral jsem to tak, sportovně, makal jsem dál. Následující zápas už jsem nastoupil já.“
Oslavil byste raději titul venku, nebo doma v Edenu?
„Hlavně co nejdřív! Myslím, že mluvím za celý tým i klub – čím dřív, tím líp.“
Jaké je to fungovat v týmu, který šlape? A není potřeba do něj zasahovat.
„Musíte být pořád připravení, stát se může cokoliv. Asi nikdo nečekal, že se Malick zraní. Ale stalo se, taková blbá shoda náhod, zároveň, v uvozovkách, příležitost pro mě. Musel jsem na ni být připravený, chystal jsem se na to velkou část roku. Čekal jsem na šanci, která může přijít kdykoliv. A nakonec přišla.“
Vyhráli jste všech patnáct ligových zápasů v Edenu, vnímáte velkou domácí sílu?
„Cítím to stoprocentně, fanoušci jsou naprosto neuvěřitelní, ženou nás. Poslední zápasy jsem měl pocit, že hrajeme snad ve třinácti lidech. Podpora je neskutečná, dokážeme tady uvařit každého.“
Jsou tyto zápasy o tom, ukázat se trenérům? Dokázat sobě i jim, že máte na pozici jedničky na levém kraji obrany?
„Ano, ale musíte se zeptat hlavně trenéra. Jsem rád, že jsem se na trávník dostal a moje výkony se zlepšují. Dlouho jsem seděl na lavičce, nemohl klukům pomoct. Proto mě moc těší, že teď nastupuji a jsem platný pro tým.“
