Rozhodla touha a chyby. Škoďákovi jsem moc přál gól
Gratulace ke gólům, jaké to pro vás bylo? Chvíli to vypadalo exhibičně, Milan Škoda se snažil dát gól, najednou bylo všechno jinak…
„Škoďákovi jsem gól moc přál, naposledy jsem s ním hrál ještě v Boleslavi. Když šel na hřiště, tak jsem doufal, že ten gól dá, ale nakonec z toho byla prohra, která nás hrozně mrzí.“
Dokážete vysvětlit, co se stalo v posledních minutách?
„Rozhodla touha po vítězství domácích, šlapali na nás. Udělali jsme tam nějaké individuální chyby a soupeř je potrestal. Nejsme tým, který by měl takhle prohrávat, ne že nám tady soupeř za deset minut otočí a my u toho vypadali všelijak. Tohle se nesmí stávat.“
Jak jste viděl vaše dvě branky? První po rohu, druhá z brejku…
„Abych se přiznal, tak u první situace jsem hned klukům říkal, že to nemůže být ofsajd. Koukal jsem před sebe a ten balon od Zimiče šel přímo na mě. Rozhodčí praporek zvedl hned, ale nakonec tam prý byla rezerva 90 centimetrů, to je skoro metr. U druhé situace jsem čekal na pohyb Mojmíra do strany, aby strhl bránící hráče. Když jsem viděl, že se to otevřelo, tak jsem to zkusil. Jsem rád, že mi to tam padlo, ale mnohem radši bych bral tři body. Ty by byly důležitější než moje dva góly.“
Nastoupil jste s Mojmírem Chytilem a Giannisem-Fivosem Botosem. Jak se vám spolu hrálo?
„Když spolu nastoupíme, tak musíme fungovat. Hrajeme spolu často na tréninku. Některé brejky ve druhém poločase jsme určitě měli řešit lépe, kdybychom dali třetí gól, tak by ten zápas vypadal jinak. Vyhověli jsme si, nehrálo se nám spolu vůbec špatně.“
Bylo vám nabízeno, abyste si vzal volno na poslední zápasy? Reprezentační sraz vás pravděpodobně nemine...
„Kvůli zranění jsem nehrál s Plzní, otazník byl i se Spartou. Říkal jsem, že bych chtěl hrát, protože každá minuta v tomhle dresu je pro mě důležitá. Řekl jsem, že volno nechci, odmítl jsem, chci hrát.“
Ke konci sezony jste docela ve formě. Není vám líto, že se blíží konec?
„Já jsem přesně ten typ hráče, který by mohl hrát pořád a bez přestávky. Unavený moc nebývám. Jsem rád, že svými individuálními výkony můžu pomáhat týmu. Když to funguje v kabině, je to vždycky snadnější.“
Mimo zápas. Jak se vám líbilo na návštěvě u mládeže v Ústí nad Labem?
„Byl jsem tam takhle už podruhé. Jsem domluvený se Zdeňkem, který mě trénoval odmalička, je to takový můj fotbalový táta. Jsme domluvení, že tam budu jezdit jednou za dva tři měsíce. Vždycky jim přivezu dres, podepsané kartičky. Jsem rád, že se o mě zajímají. Pro ně to vždycky udělám rád a pro mě je to nejmenší.“
