Toulky s Danielem Toulou: Vykulený dynamit, vždy výš

4. 7. 2025, Redakce

Touláme se po Loxone Campusu – přechodném útočišti slávistů pro herní fázi přípravy. Daniel Toula patří k nejmladším, své místo na druhém kempu si vybojoval právem. Na tréninky se staršími kluky je zvyklý, v mládežnických kategoriích býval "předsunut", jeho data se vymykala. Dřina se vyplácí, v přípravě nastoupil proti Razgradu i Kluži, zapsal gól, trenéry byl chválen.

„V pěti letech jsem přišel na slávistický nábor, asi dva měsíce jsme trénovali, pak si vybrali hráče, kteří půjdou do nejmladšího výběru. Já byl jedním z nich a od té doby jsem ve Slavii. Pak se to sunulo, prokopával jsem se o ročníky výš a postupně nastupoval i za starší. Mám na tu dobu krásné vzpomínky. Když jsem byl malý, vyhrávali jsme hodně turnajů v zahraničí, pak i domácí ligu U17 a U19. V sedmnáctce jsem byl posunutý mezi starší, skvělé zkušenosti.“

Vydržel z nejmladších přípravek ještě někdo?
„Jediný, koho si vybavím, je Matyáš Mervard, který je teď v béčku. Pak ještě David Planka, ale ten přišel trochu později.“

Jako jediný z hráčů B-týmu jste se udržel v kádru i pro herní soustředění. Jak to vnímáte?
„Jsem za to rád, proč se tak stalo úplně nedokážu vysvětlit, ale myslím, že hrál roli zápas s Ludogorcem, který se mi povedl.“

Během rozhovoru se kolem nás mihne trenér Trpišovský, právě jde z posilovny. „Co rozebíráte?", prohodí letmo a připojí se ke konverzaci.

„Na Toulise jsme poprvé narazili, když mu bylo sotva 16. Tehdy nás doplňovalo hodně hráčů z mladších ročníků na modelové zápasy. Bylo to v covidové době, chodilo jich vždycky tak šest. Na svůj věk byl skvěle běžecky vybavený, data měl srovnatelná jako Maso nebo Olie, v soubojích jim byl rovnocenným protivníkem. Ač mladý a vykulený, pravidelně jsme ho měřili, jeho maximální rychlost přesahovala 36 km/h. Říkal jsem mu, že díky jeho pohybové složce má obrovský předpoklad jednou hrát v áčku, ať je trpělivý. Ze srandy jsem mu říkal, že mu balón sice překáží, ale to nejdůležitější pro náš fotbal má," vzpomíná hlavní kouč.

Teď je v Rakousku a v testech dál válí, vždyť z mírného podřepu vyletěl do výšky přes půl metru. Téměř nikdo z týmu neměl víc.

Čím to, připravoval jste se nějak speciálně už před kempem?
„Že pojedu na soustředění s áčkem jsem se dozvěděl na dovolené, když mi zavolal Standa Tecl. Hned nato mi psali kondiční trenéři z béčka, dali nám individuální plán, abychom byli dobře připravení. Poctivě jsem chodil do posilovny a běhal, všechno jsem splnil.“

Vyplatilo se, osvědčil jste se už dřív, v přípravě s áčkem nejste poprvé...
„Před rokem a půl jsem měl premiéru, sice jen v Praze, ale už jsem trochu věděl, co mě čeká. Hlavně kilometry a pyramidy. Snažil jsem se všechno navnímat, posouvat se, ale třeba na ten výskok jsem se nějak extra nepřipravoval, ten jsem měl vždycky dobrý. Spíš jsem se snažil připravit fyzicky, protože to pro mě bude důležitější.“

A jak to vypadalo v realitě?
„Bylo to těžké, náročné. Nikdo z mládeže asi nezažil těžší přípravu.“

Zkušeností ale nabíráte spoustu…
„Extrémně. Každý trénink i zápas se snažím čerpat od zkušenějších hráčů. Sice jsem křídlo, ale snažím se učit i od stoperů nebo beků. U nich se dobře dají okoukat souboje tělem, jak nabírat hráče. To všechno potřebuju ke své hře. Od křídel se učím náběhy za obranu, od hroťáků zakončení hlavou i nohou. Hodně si cením téhle zkušenosti.“

Nejste na to sám, pokoj sdílíte s Dominikem Pechem. Pomáháte si?
„S Pečim se znám dlouho, byli jsme spolu i v devatenáctce. Jsem rád, že na to tady nejsem sám, díky němu se třeba můžu bavit víc s hráči, které tolik neznám a on už ano.“

„Dan dospěl trochu později, teď se ale postupně naplňuje, co jsme si říkali před čtyřmi lety a bojuje o své místo na slunci. Měli jsme v plánu si ho tu nechat, zaujal mě při zápase v Jihlavě, kde hodně rozhýbal hru. Každý hráč má nějaký akcelerační rok, myslím, že u něj to byl tenhle. Takový typ rychlonohého hráče do náběhu tu tolik nemáme. Má něco, co čeští hráči moc nemívají – výjimečný timing na ofsajdové linii. Teď to potvrdil, už zápas s Ludogorcem odehrál výborně. Je na B-listu pro evropské soutěže, takže jeho čas může přijít podobně jako u Dominika Pecha nebo Mikuláše Konečného. Nahrává mu i současné rozestavení, které hrajeme. Post křídla ve 3-4-3 je pro něj jako dělaný. Myslíme si, že by měl zůstat. Ještě budeme vyhodnocovat podle dalších změn v kádru. Jsou na něj i nějaké možnosti z ligy. Má typologii, kterou bych tady přirovnal k Ivanu Schranzovi, když přicházel. Chtěli bychom si ho nechat, protože takový typ hráče potřebujeme. I proto, že bude na B-listu. Teď to máme v hlavě takhle, ale uvidíme, co přinese čas,“ dodává Jindřich Trpišovský už pohodlně vsazen do zahradní židle.

Pohledem se vracíme zpět na Dana, má co říct, vždyť ve středu proti Kluži poprvé skóroval za A-tým.

„Je to paráda. Odmalička, od pěti let to byl můj sen. Zahrát si za áčko a dát gól. Je to něco neuvěřitelného, sen se plnil.“

Nejsou to ale vaše první zápasy za A-tým. Zahrál jste si už v Benátkách a proti Jablonci…
„Benátky pro mě byly první start za áčko. Bylo to neskutečné, přijelo strašně moc fanoušků. Vyhráli jsme, za to jsem byl moc rád. V Jablonci jsem nastoupil na závěrečných třicet minut. No… Byla to čest nastoupit, zažít ligu. Ligový debut jsem si ale představoval jinak. Dopadlo to tak, jak to dopadlo, dostali jsme rychlé tři góly. Byla to pro mě velká facka, nesl jsem to hodně těžce, pořád to ve mně je. Doufám, že teď přidám další minuty a dopadne to líp.“

Jaký pro vás byl přechod do dospělého fotbalu?
„S devatenáctkou jsme skončili na šestém místě, potom jsem se dozvěděl, že jdu do přípravy s béčkem, které před sezonou 2023/24 spadlo do třetí ligy. Posouvalo se nás tam víc. Bylo mi osmnáct, ve třetí lize to byl skok do dospělého fotbalu. Ne tolik v rychlosti nebo fyzičce, největší rozdíl byl v soubojích. Bylo znát, že proti vám najednou stojí mnohem zkušenější hráči. Bylo to těžké, ale jsem spíš náběhový hráč, takže mi to takový problém nedělalo.“

A pak přišel postup do druhé ligy…
„To byl ještě větší skok. Cítil jsem, že skoro všichni hráči jsou kvalitní, často mají zkušenosti z první ligy. Ne v soubojích, ale spíš ve vyspělosti toho týmu. Když jsme dostali gól, zatáhli se do kompaktního bloku, který se těžko překonával. Bylo to víc do rychlosti, hodně běhavé a více soubojové. Druhá liga byl pro mě větší skok než z mládeže do třetí ligy.“

Jaká pozice vám na hřišti nejvíc vyhovuje? Na křídle nebo v útoku?
„Je mi to jedno. Nevadí mi ani jedna pozice, jsem hlavně rád, když hraju. Je jedno jestli zleva, zprava nebo na hrotu. Na křídle se ale cítím o trochu líp.“

S jakým cílem půjdete do sezony, na kterou se připravujete?
„Chtěl bych nasbírat minuty v první lize a k tomu dát nějaké góly. Největší sen do téhle sezony je nastoupit, nebo se alespoň podívat na lavičku v zápase Ligy mistrů. To je sen, který mám odmala.“