Mamka na mobilu, víra ve Vlčka a síla vzešlá z výprasků
24letý gólman Spartě čelil poprvé v ročníku 2021/22, s Pardubicemi padl 1:3. O sezonu později bylo s Východočechy ještě hůř, s parťákem Tomášem Vlčkem na stoperu kousali porážku 2:5.
„Na Letné to byl vždycky očistec, asi logicky,“ usměje se.
A na druhou stranu... Před rokem tam s Erikem Prekopem, tehdy autorem jedné z branek, křepčil po vítězství 3:1. „Ze všech těchto zápasů jsem si něco vzal, pomohly mi se dobře nachystat na neděli,“ vypráví Markovič v útrobách Edenu. Je pondělí, valná část týmu už je rozesetá na reprezentačních srazech, na skok si z nároďáku odskočil jen Tomáš Chorý.
Zápas už si zanalyzoval, brzy pojede na Moravu, čeká ho práce na zahradě. Ventil, čistá hlava. Ještě předtím ale půlhodinové sezení pro klubový web. Tady je.
Den po 315. derby si vážíte získaného bodu ještě víc?
„Vzhledem k událostem, které se v zápase staly, cítím, že bod musíme brát. Pořád to beru jako bod z venku, je rozdíl s nimi hrát doma v Edenu a na Letné. Chtěli jsme ale víc, to si zas nelžeme.“
Co váš výkon, spokojenost?
„Nerad hodnotím sám sebe...“
Hlavní trenér vás na pozápasové tiskovce chválil.
„Když to vezmu optikou týmu, týmového výkonu, tak jsem spokojený. Hodně. V deseti jsme dokázali uhrát cennou remízu. Myslím si, že budoucnost ukáže, jak důležitý ten bod je.“
Kolik času jste měl na přípravu?
„Den předem jsem se dozvěděl, že budu chytat. Připravený ale musím být pořád, od toho tady teď jsem. Být ready naskočit kdykoliv, odvést dobrý výkon. A pomoct společné věci. To je má role.“
Díky Brozanům, díky Dukle jste v určitém rytmu byl. Těžil jste ze zápasové praxe?
„Určitě. To si myslím, že mi hodně pomohlo. Brozany mi pomohly na Duklu, Dukla pak na derby.“
Byl jste vlastně nervózní? Proti Spartě jste chytal popáté, všechny zápasy vaše navíc byly na Letné.
„Cítil jsem tíhu toho zápasu, to nezastírám. Že bych to ale nějak přenášel do nervozity? To ne, to nemůžu říct. Bral jsem to jako každé jiné utkání. Na druhou stranu, ve Slavii jsou všechna důležitá...“
A rok starou zkušenost, hezkou, výhru 3:1 za Baník, jste reflektoval? Řešili jste to společně s Erikem Prekopem, který tehdy skóroval?
„Jo, z tohoto zápasu jsem hodně čerpal, skrz moji psychickou stránku a pohodu. Vnitřně jsem byl více klidný, koncentrovaný, připravený vyhrát tam znova. Měl jsem zkušenost, že se to zvládnout dá, není to nemožné. Kor se Slavií. Dost mi to pomohlo.“
A letíte výš
Pojďme do praxe, jak jste prožíval začátek utkání, velkou šanci soupeře, pak neuznaný gól?
„Byl to fičák trochu. Ale nepanikařil jsem, byl jsem v pohodě, věděl jsem, jaká síla v nás je. I kdyby jim tu branku uznali, svět by se nezbořil, stále by byla spousta času na obrat. Na druhou stranu jsem si byl i téměř jistý, že to byl ofsajd, dál to bude 0:0. A paradoxně nás to může nakopnout. Že nás to vybudí, nastartuje, a půjdeme tomu dát všechno. To se i stalo.“
Jste z těch brankářů, kteří skrz sebedůvěru potřebují jeden velký zákrok? A tím myslím vámi na tyč vyražený volný přímý kop Rrahmaniho.
„Určitě pak letíte výš. Spousta gólmanů to tak má, nejsem výjimka. Když do zápasu dobře vstoupíte, rychle předvedete zákrok, určitě se chytá příjemněji. Dodá to sebevědomí vám, spoluhráčům taky.“
Takže jste to ve 30. minutě pocítil?
„Samozřejmě.“
Stejný hráč v nastavení první půle, střela do podobného místa, ale nedosáhl jste. Dalo se udělat víc?
„Škoda, velká, nebylo to daleko. Na zápas jsem se připravoval detailně, měl jsem nastudováno, kdo a kam rád střílí. Malinko jsem tušil, kam to půjde, víc na tu stranu jsem ale jít nemohl. Kdykoliv si to mohl Rrahmani rozmyslet. Šel jsem tam, chyběly centimetry, málem jsem to vytáhl.“
Následoval hvizd rozhodčího, který poločas ukončil. Byl ten první člověk, za kterým jste mířil, Tomáš Vlček? Smolař utkání, váš velký kamarád.
„V první chvíli ne, to jsem byl jen vytočený, že jsme dostali gól. Pak to opadlo, za Vlčákem jsem šel okamžitě, utěšoval jsem ho. Věděl jsem, že je to typ hráče, kterého tohle nepoloží. Umí chyby hodit za hlavu, pokračovat, dál odevzdávat sto procent, dobrý výkon.“
V 66. minutě pro něj zápas skončil, byl vyloučen. Nebleskly vám hlavou vzpomínky na začátek sezony 2022/23? Tehdy jste na Letné inkasoval s Pardubicemi pět branek, před vámi hrál rovněž Tomáš Vlček.
„Pamatuju si ten zápas, to je jasný. V tu chvíli jsem ho ale neřešil, to vůbec. Obecně nám to s Pardubicemi moc nešlo proti Spartě. Ale i tohle jsou utkání, ze kterých čerpáte, v kariéře se vám vyplatí a je dobré jimi projít. V tomhle to máme s Vlčákem asi podobně.“
Povídejte.
„Člověk musí hodně prohrávat, aby mohl vítězit. O tom fotbal je. Člověk má nějaký mindset, pak dostane bůra, musí ho změnit, zlepšit se. Řekl bych, že od předchozího utkání s Baníkem na Letné, přes nedělní zápas, se mi to daří víc a víc. Jsou to zkušenosti k nezaplacení. Rostete, zlepšujete se.“
O Béřovi a dělání dobrých rozhodnutí
Ocenil jste způsob, kterým jste zvládli půlhodinové oslabení?
„Určitě, po té červené kartě mi přišlo, že jsme se strašně semkli. Věděli jsme, že se to musí uválčit, hezký fotbal v tu chvíli skončil. Budeme hrát na výsledek. Byl jsem rád, že jsme to do poslední minuty udrželi.“
Bylo to třeba i díky blízkosti fanoušků? V Edenu máte raději útočit na TS ve druhé půli, teď jste je měl za svými zády. Mohli ocenit, i to dělali, každou zvládnutou situaci.
„Jo, pokaždé, hlasitě, slyšeli jsme je. S Béřou jsem se před zápasem bavil, aby po losu kdyžtak vzal jako první stranu tu pod kotlem Sparty. Chtěli jsem jim vzít výhodu, kterou máme v Edenu při útočení ve druhém poločase. Takže tohle se povedlo.“
Hezký oslí můstek k Janu Bořilovi. Jak zásadní roli v tom zápase sehrál, kolik práce vám ulehčil skrz dirigování a organizaci hry?
„Pro mě je to obrovská pomoc, jsem pořád mladý gólman. Je super mít na hřišti tak zkušeného borce, o kterého se můžu opřít i já. Já bych měl být ten, kdo do hry, bránění, vnáší klid a pořádek. A Béřa mi s tím fantasticky pomohl. Byl mi nejblíž, věděl jsem, že společně ta dobrá rozhodnutí uděláme. Mám k němu obrovský respekt.“
Blanický rytíř Slavie znovu vyjel na zteč…
„Jo. Nemusí hrát každý zápas, ale když nastoupí, udělá rozdíl. Kor včera, kdy jsme měli hodně mladou obranu, on vzal pozornost na sebe. Stejně jako Choras vepředu... Tohle, tihle hráči, nám prostě strašně pomáhají.“
Zpátky do dnešního dne. Jak jste ho uchopil? Musíte si hned začerstva dát videorozbor utkání?
„Začal jsem hlavně regenerací. S kluky jsme si ráno dali společnou snídani, probrali utkání. Odpoledne půjdu za rodinou, odpočinu si. Pak pojedu na Moravu, popracuju na chalupě, na to se těším.“
A skrz rozbor zápasu to máte jak?
„Já nemůžu nikdy usnout, takže buď si to dám celé znovu, nebo aspoň sestřih, rozeberu si to sám v hlavě. V tomto případě jsem si to dal celé samozřejmě... (smích). V následujících dnech se k tomu vrátíme s trenéry gólmanů ještě, s Čertem a Štěpánem. První feedback od nich byl vesměs pozitivní.“
Věřím, že jste měl mobil plný zpráv. Utkvěla vám nějaká?
„Od mojí mamky. Na zápasy se nikdy nedívá, jen kontroluje průběžný stav. Byla kousek od stadionu, bydlí tam brácha. Prý byla hodně nervózní... Tak mi pak napsala, že měla radost. To mě potěšilo.“
