Arsenal už popáté. Ponížení, zázrak na Strahově i roušky
Stanislav Vlček pamatuje z hráčské kariéry proti "Gunners" dvě střetnutí v Champions League v sezoně 2007/08, paži mu zdobila kapitánská páska, z pozice vedoucího týmu pak covidový dvojzápas v rámci čtvrtfinále Evropské ligy, ročník 2020/21. Pavel Řehák zažil Arsenal jako asistent Karla Jarolíma a Jindřicha Trpišovského.
„Vždycky, když přijede Arsenal, jsem vám dobrej, co,“ lamentoval Vlček na oko vytočeně, když jsme povídání sjednávali.
„Zase bude chtít řešit tu sedmičku...“
Měl pravdu. Ale nejen ji. Také přišla řeč na sladkou a notně deštivou remízu 0:0 na Strahově, euforii po vyrovnávacím gólu Tomáše Holeše na Emirates Stadium i hořkou odvetu, kdy snění o semifinále Evropské ligy trvalo pouhých šest minut.
Stanislav Vlček u všeho byl. A jal se pro klubový web vzpomínat.
Za Anderlecht jste proti Arsenalu žádný start nezapsal?
„Ne, myslím, že asi ne.“
Takže zatím čtyři konfrontace, v úterý bude pátá.
„Je to tak, dvakrát jako hráč, i když jen jednou v ostrém zápasu. A dvakrát jako vedoucí týmu.“
Jak se těšíte?
„Moc! Arsenal vede Premier League, hrají fantastický fotbal, momentálně jsou podle mě v Evropě mezi těmi úplně TOP týmy. Skvělí hráči, skvělý trenér. Pro lidi super zážitek. Bude to obrovsky těžký zápas. Uvidíme, co předvedeme.“
Takhle se zapsat do historie…
Když se řekne 23. říjen 2007, co vám naskočí?
„Myslím, že na to fanoušci Slavie nikdy nezapomenou... Zápas na Arsenalu, porážka 0:7. Byl jsem tehdy kapitán týmu, takže o to smutnější událost. A hrozné vzpomínky.“
Byla to vůbec nejtěžší porážka, kterou jste jako hráč musel vstřebat?
„Pro mě určitě. Do Londýna za námi přijela spousta fanoušků, chtěli jsme jim udělat radost, bohužel se to vůbec nepovedlo. Nedopadlo to dobře.“
Vzal jste si o poločase v kabině slovo? Bylo to v tu chvíli 0:3.
„Spíš mluvil trenér, chtěl nás povzbudit. Do utkání jsme chtěli vstoupit aktivně, přežít úvodní tlak. Tak to proti silnému soupeři, kor venku, musí být. Ale hned ve 4. minutě to Fábregas uklidil na zadní tyč, Arsenal se rozjel, zbortilo se nám to. Byli jsme bez šance. Trenér nám o půli chtěl dodat zbytky sebevědomí, na hřišti je ale bylo strašně těžké posbírat.“
Rozumím…
„Arsenal dál dominoval, neměli jsme žádnou šanci. Dalo se to nazvat ostudou...“
Po utkání v rozhovoru jste říkal, že se cítíte ponížený.
„Nestíhali jsme, dělali triviální chyby, Arsenal všechno potrestal. Měli tam tehdy skvělé hráče. Bylo to nepříjemné, zápas Ligy mistrů vysílaný do celého světa. Myslím si, že v tu dobu šlo o nejvyšší porážku v historii Ligy mistrů, žádný tým do té doby o sedm branek neprohrál. Takže ano, bylo to ponižující. Takhle se zapsat do historie.“
Pět bodů a postup do jara
Děkovačka přesto proběhla.
„Ano, všichni jsme byli z toho překvapení. Příjemně. Šli jsme ke kotli, chtěli jsme poděkovat. Děkovačka proběhla standardně. A spousta fanoušků Arsenalu, kteří ještě na stadionu zůstali, asi nevěřila svým očím. Čekali, že nám budou lidi nadávat, pískat, to se nestalo. Naši fanoušci to uchopili krásně, postavili se za nás.“
Odveta už byla jiná písnička, že. Hrála se o dva týdny později.
„Ano. Já jsem se bohužel zranil. Když přijel Arsenal, byl jsem v roli diváka jen, viděl jsem to z tribuny. Uhráli jsme bezbrankovou remízu. Arsenal trošku protočil tým, nehrály úplně všechny hvězdy. Ale stejně to byl vynikající výsledek. Konečná tabulka ukázala, jak moc.“
Na tribunách bylo 18 tisíc diváků, přestože pršelo.
„Přesně, bylo plno, bylo to skvělé. Přijel Arsenal, bylo jasné, že lidi ten zápas budou chtít vidět. Byli jsme proto strašně rádi, že alespoň ten druhý zápas jsme odehráli důstojněji, udělali lidem radost. Chytal tehdy Michal Vorel, dělal dvojku tak jak měl, pracoval na sobě, zápas dostal za odměnu. A vyšlo mu to hezky.“
Bodů jste nakonec uhráli pět, to je dnešní optikou výborný výsledek, ne?
„Asi ano. Hned první zápas, ještě v euforii po Ajaxu, jsme dokázali doma porazit Steuau Bukurešť 2:1. Pak remíza s Arsenalem, třetí místo ve skupině a postup do jarních bojů v poháru UEFA dala remíze se Steuaou. Pět bodů bylo v našich silách, vůbec to nebyl špatný výsledek.“
Návrat na koleje sezony minulé
Na Emirates jste se vrátil v dubnu 2021. Jak vzpomínáte na úvodní utkání čtvrtfinále Evropské ligy?
„Uhráli jsme remízu 1:1, těšili jsme se všichni na plný stadion. Ale bohužel byl covid, tribuny byly prázdné. Ale výsledek byl pro nás nad očekávaní, to je jasné.“
Co jste dělal, když Tomáš Holeš ve třetí minutě nastavení srovnal?
„Obrovská euforie, do odvety jsme přivezli nadějný výsledek. Mysleli jsme si, že postoupíme, že to bude do konce napínavé. Bohužel, nestalo se. Dali tři góly za šest minut, bylo po nadějích. Ukázali obrovskou kvalitu.“
Covidové období vaši práci vedoucího týmu komplikovalo jak moc?
„Bylo to těžší, určitě. Na všechno musela být potvrzení, certifikáty. Velké nervy, aby člověk na něco nezapomněl, hráč mohl do zápasu nastoupit. Pořád jsme se museli testovat, před každým odletem, tréninkem, zápasem. Doba pro nás pro všechny to byla hodně nepříjemná. Pamatuju si, že všude byly krabice roušek. Na hotelu, na pokoji, v autobuse. Brali jsme jich s sebou stovky vždycky. To bylo šílené.“
Zpátky do současnosti, s týmem jste takřka neustále. Dodal mu výsledek z Bergama, předvedená hra, sebevědomí?
„Určitě. Je to logické, pokud uhraješ v Lize mistrů na půdě italského klubu remízu, musí se to pozitivně propsat. Dodalo nám to energii, vrátilo nás to na koleje minulého roku, kdy jsme to válcovali. Doufám, že nám to pomůže jak do zbytku sezony, tak už v úterý proti Arsenalu.“
