Ani jsem nevěděl, jak slavit… Co víc si přát? A teď Arsenal
Jaký to je pocit dát první gól v sešívaném?
„Pro kluka, co je tady odmalička, je to splněný sen. Když jsem ho dal, ani jsem nevěděl, jak ho slavit. Výbuch emocí, nevěděl jsem, co dělat. Doma v Edenu, na 1:0 před Tribunou Sever – lepší to ani nemohlo být. Co víc si přát? Pro mě jsou ale důležitější tři body.“
Byla hezčí gólová oslava nebo s ta dcerou po konci zápasu?
„Těžko říct. Pod Tribunou Sever je neskutečná energie, z lidí přímo sálá. Dcera mi o tom vyprávěla celý týden, těšila se na ten okamžik. Jsem moc vděčný, že to se mnou takhle prožívá. Oba momenty byly nádherné.“
V posledních pěti zápasech s vámi v sestavě jste bez gólu, jaký je recept?
„Je to práce celého týmu, chodíme na morál, skáčeme do střel. A hlavně jsme tam jeden pro druhého. Fungujeme jako tým dozadu, někdo něco pokazí, druhý to za něj vezme. Září z nás týmovost, z toho mám velkou radost. Věříme klukům vepředu, že dají gól, když ne, vypomůžeme my vzadu. I Marky nás zase podržel, už to spolu táhneme nějakou dobu, jsem za něj rovněž hrozně rád.“
První a jediný ligový gól jste dal na začátku vašeho hostování v Pardubicích před více než třemi lety. Nedobírali si vás už spoluhráči?
„To ne. Když se řešili standardky, tak jsem spíš na vápně a chytám brejky. Moc se do těch situací nedostávám, ale teď jsem tam byl. Byl to jeden z mých cílů tady ve Slavii, abych byl gólovější a pomáhal týmu i střelecky. Byla to hodně dlouhá doba, konečně jsem to prolomil.“
V prvním poločase jste měl nepříjemnou kolizi, nebolí vás hlava?
„Blbá situace, letělo to na Almásiho, věděl jsem, že bych to mohl mít, tak jsem vyskočil, dostal do boku a pak jsem nekontrolovaně dopadl na rameno. Naštěstí mi to naši fyzioterapeuti zatejpovali a mohl jsem naskočit do druhé půle. Asi to vypadalo hůř, než to ve skutečnosti bylo. Musel jsem se jen trochu oklepat.“
Jaká je to sezona pro vás? Prohra na Interu, remíza s Atalantou a teď první branka v sešívaném…
„Začátek nebyl jednoduchý, ale snažil jsem se vrátit do formy. Chtěl jsem pomoct týmu. Trvalo to, ale herní praxe mi pomohla. Je to zápas od zápasu a jsem šťastný, že na tom hřišti můžu být a pomoct týmu. Kluci to na začátku zvládli a já se teď snažím pomoct jim. Bojujeme jeden za druhého, líbí se mi ta týmovost a myslím si, že je to na nás vidět – že táhneme za jeden provaz.“¨
Čekal jste, že se po zánětu mozkových blan tak rychle zabydlíte v základní sestavě?
„Nebylo to příjemné. Ležel jsem v nemocnici na lehátku a nevěděl, kdy to skončí. Chtěl jsem se rychle vrátit na hřiště. Potom jsem cítil, že jsem oslabený. Vrátil jsem se až po nějaké době. Potom to samo vyplynulo, naskočil jsem do toho a jsem rád, že to takhle šlape v obraně. Doufám, že to tak bude i nadále.“
Sledujete Arsenal? Jak se těšíte na bránění jejich útoku?
„Patří mezi top týmy, jsou neuvěřitelní. Přijedou k nám do ráje, do pekla, porveme se s nimi. Ukážeme lidem, že i proti nejlepším se dá hrát. Na Atalantě jsme si to vyzkoušeli, Arsenal je ještě o level výš. My ale na hřišti necháme všechno.“
Mají extrémně silné standardky, jak je budete bránit?
„Souhlas. Mají je dobře nacvičené, mají výborné hlavičkáře. Nechám radši v tajnosti, co máme připraveno s trenéry. Chystáme se na to. V Premier League dali, myslím, v sobotu dvanáctý gól z rohu... To je obrovská síla. Připravíme se co nejlépe a uvidíme, na co to bude stačit.“
