Arsenal: Šest pencí, aby bylo na první míč. A Wenger
Zrození mezi dělníky a kouřem továren
Píše se říjen 1886. Londýn je zahalený do smogu a rytmu strojů, které tepají v muniční továrně Royal Arsenal ve Woolwichi. Mezi dělníky, kteří denně kovali železo a vyráběli zbraně pro britskou armádu, se zrodila jiná myšlenka – touha po hře, po radosti, po fotbale.
Skotský inženýr David Danskin a jeho spolupracovníci dali dohromady šestipencové příspěvky, aby koupili první míč. Tým pojmenovali Dial Square – podle hodinářské dílny v areálu továrny. Byla to parta mužů s mozoly na rukou, ale s vizí. Brzy přijali jméno Royal Arsenal, poté Woolwich Arsenal, a stali se prvním profesionálním klubem jižního Londýna, který vstoupil do Football League.
Z dělnického hřiště na východě se začal psát příběh, který měl změnit svět fotbalu. Zpočátku hráli pro radost, v bahně, bez zázemí, ale s nezdolnou vírou. Každý zápas byl malým vítězstvím – nad osudem, nad únavou, nad šedi všedních dní.
Přesun na sever
Rok 1913 přinesl zásadní obrat. Klub se přestěhoval z Woolwiche na sever Londýna, do čtvrti Highbury. Tehdy se zrodila nová éra. Arsenal Stadium, známější jako Highbury, se stal chrámem elegance a fotbalového kultu.
Zde se ustálila i podoba klubové identity – červené dresy s bílými rukávy, které navždy změnily vizuální jazyk anglického fotbalu. Motto Victoria Concordia Crescit – Vítězství skrze jednotu – se stalo vyznáním, které překročilo hranice stadionu.
Pod vedením Herberta Chapmana, geniálního inovátora, který přišel v roce 1925, Arsenal vstoupil do zlaté éry. Chapman přinesl moderní pojetí hry, formaci WM, tréninkové inovace, reflektory i číslované dresy. Mezi lety 1930–1938 vybojoval Arsenal pět ligových titulů a položil základ dominance, která z něj udělala jeden z nejsilnějších klubů Británie.
Highbury v těch letech dýchalo noblesou – jeho art-deco tribuny, bílé sloupy a cihlová symetrie vytvořily prostředí, které působilo spíš jako divadlo než sportoviště. Stadion se stal symbolem stylu.
Válečné roky, poválečná Anglie a návrat slávy
Druhá světová válka přerušila rytmus fotbalu, ale nezlomila ducha klubu. Po návratu míru pokračoval Arsenal v cestě za velikostí – v 50. letech si připsal další trofeje a upevnil pověst jednoho z největších anglických týmů.
Zatímco jiné kluby bojovaly s finanční nejistotou, Arsenal stavěl na tradici a struktuře. Byl to klub stability. Klub, který nezapomínal na své dělnické kořeny, ale mířil do budoucnosti s noblesou aristokracie.
Nástup Arsèna Wengera
V roce 1996 se na lavičce objevil muž, který změnil celý anglický fotbal – Arsène Wenger. Elegantní Francouz s vizí, který mluvil o taktických systémech, výživě a psychologii, když se o tom v Anglii ještě nemluvilo vůbec.
Wenger proměnil Arsenal z tradičního anglického mužstva v laboratoř krásného fotbalu. Jeho týmy hrály s lehkostí, technickou brilancí a evropskou grácií. Pod jeho vedením získali Gunners tři tituly v Premier League (1998, 2002, 2004) a sedm trofejí FA Cupu.
Sezona 2003/04 se navždy zapsala do dějin – The Invincibles. Tým, který neprohrál jediný ligový zápas. 38 utkání, 0 porážek. Thierry Henry, Dennis Bergkamp, Patrick Vieira, Robert Pires – jména, která se stala synonymem fotbalové poezie.
Arsenal tehdy ztělesňoval ideál krásy i síly. A v roce 2006 se stal prvním londýnským klubem, který se dostal do finále Ligy mistrů. Prohrál s Barcelonou 1:2, ale svět si zapamatoval, že Arsenal patří mezi fotbalové aristokraty.
Změna domova
Rok 2006 byl koncem jedné éry a začátkem nové. Stadion Highbury, ten art-deco chrám, se proměnil v luxusní rezidenční komplex, ale jeho duše zůstala v každé cihle, v každém okně.
Arsenal se přestěhoval do Emirates Stadium – moderní arény s kapacitou přes 60 000 diváků. Byla to změna srdce i rozumu. Větší prostor, vyšší ambice, ale i pocit ztráty něčeho rodinného. Mnoho fanoušků oplakalo Highbury, ale Emirates znamenal nový začátek. Novou epochu.
Artetova revoluce
Po odchodu Wengera se klub hledal. Unai Emery přinesl přechodné období, ale skutečný návrat ke kořenům začal až s příchodem Mikela Artety v prosinci 2019.
Arteta, bývalý kapitán Arsenalu, vnesl do klubu znovu disciplínu, jednotu a moderní metodiku. V tréninku nechal hráčům pouštět „You’ll Never Walk Alone“, když se připravovali na zápas s Liverpoolem – chtěl, aby cítili tlak soupeřova stadionu dřív, než tam vstoupí.
Už v první sezoně vyhrál FA Cup a Community Shield (2019/20). Postupně vybudoval mladý, dynamický tým vedený kapitánem Martinem Ødegaardem a tažený ikonou domácí akademie Bukayem Sakou. V sezoně 2024/25 Arsenal skončil druhý v Premier League – důkaz, že sen z Woolwiche znovu žije.
Když se červenobílí setkali
Oba kluby se v novodobé historii potkaly v roce 2007, v základní skupině Ligy mistrů. Na Emirates tehdy Arsenal rozehrál symfonii fotbalu – rychlost, přesnost, elegance. Výsledek 7:0 proti Slavii byl nelítostný. Ukázal rozdíl v kvalitě, ale i sílu respektu mezi dvěma kluby s bohatou historií.
Odveta v Praze skončila remízou 0:0, statečným výkonem Slavie, která si vydobyla respekt i obdiv soupeře.
O čtrnáct let později, v roce 2021, se oba týmy setkaly znovu – tentokrát v Evropské lize. První duel v Londýně skončil 1:1, když Tomáš Holeš v závěru vyrovnal a nad Prahou se rozezněla radost celého sešívaného národa. Dozajista si mnozí z vás pamatují, jak se rodina slávistického obránce omlouvala za hluk v bytě. Odveta v Edenu už patřila Arsenalu – výhra 4:0 byla projevem zkušenosti, síly i respektu. Dva světy, dvě filosofie.
Z tehdejšího slávistického kádru si na konfrontaci s Arsenalem jistě dobře vzpomíná víc hráčů než jen střelec vyrovnávací branky Tomáš Holeš. U toho byli i Ondřej Kolář, David Zima, Jan Bořil, Oscar Dorley, Lukáš Provod a Petr Ševčík – tváře, které tehdy společně psaly příběh odvahy a víry proti soupeři zvučného jména. Na straně Arsenalu stáli mladíci, kteří dnes patří k oporám – Gabriel, Gabriel Martinelli či Bukayo Saka, jenž se trefil v odvetě v Edenu. Kvůli zranění tehdy chyběl současný kapitán Martin Ødegaard.
Jak šel čas
V posledních letech Arsenal opakovaně vyhrál FA Cup (2014, 2015, 2017, 2020), vrátil se do Ligy mistrů, stabilizoval ekonomiku a otevřel novou kapitolu rozvoje své slavné akademie v Hale End.
Dnes je Arsenal symbolem spojení tradice a inovace. Klub, který se zrodil v továrně, ale píše dějiny na největších světových stadionech. Klub, který se nikdy nevzdal své identity – červenobílé barvy, víry ve styl a jednoty, která přináší vítězství.
Z Woolwiche po Highbury. Z Highbury na Emirates. Z dělnických šaten do světel Ligy mistrů. Arsenal je víc než klub. Je to Londýn sám, minimálně jeho část.
Victoria Concordia Crescit – Vítězství skrze jednotu.
A právě v té jednotě tkví kouzlo, které z Arsenalu dělá nejen nejlepší tým na ostrovech, ale i nesmrtelný příběh o tom, že i z potu a železa může vyrůst krása.
