Smolný gól a byli na koni. Mohli jsme jim zatopit víc
Úvod zápasu byl hodně otevřený, hrálo se nahoru dolů. Jak moc mrzela ta nešťastná penalta, ze které se Arsenal dostal do vedení?
„Předcházela tomu série standardních situací a rohů, ze kterých byli hodně nebezpeční. Dostali jsme se pod tlak a nakonec z toho vyústila penalta. Oni kolem 25. minuty trochu změnili styl, my jsme byli připravení na něco jiného. Fungovalo nám to, dostávali jsme je pod tlak, ale pak posunuli Merina doleva a měli tam dva hráče pod sebou. Pro nás stopery bylo těžší se přesouvat, Chaly musel chodit víc s nimi do levé strany a vznikala nám díra napravo. Tím si otevřeli prostor a měli čas na kombinaci. Zatlačili nás a po tlaku přišla penalta. Smolný moment, smolný gól – a oni se tím dostali na koně. Ale fotbal už je někdy takový.“
Co jste si řekli o přestávce a jak vám plány narušil rychlý gól po změně stran?
„Plán zůstával stejný – bylo to jen 0:1, chtěli jsme zůstat aktivní. Bohužel jsme ale brzy inkasovali další branku, a to už bylo složité. Ještě jsme se mohli vrátit do zápasu naší penaltou, která nás mohla znovu nakopnout, ale VAR ji odvolal. Tam jsme znovu spadli dolů. Posledních deset patnáct minut už bylo jasné, že Arsenal vyhraje, a zápas se spíš dohrával. Do té chvíle jsme ale věřili, že gól dát můžeme.“
Jaká byla síla Arsenalu přímo na hřišti? A jak jste si zápas užil?
„Samozřejmě obrovská kvalita. Ale my už jsme hráli s Interem, takže víme, jak vypadá ta úplná špička. Bylo to podobné v intenzitě, ale herně trochu jiné. Arsenal má dynamičtější a techničtější hráče, kteří chodí víc do driblingu, zatímco Inter je víc silový, fyzický tým. Vzadu má Arsenal skvělé stopery, celkově těžký soupeř na osobní souboje. Mrzelo mě jen, že se hra často kouskovala – rozhodčí pískal hodně sporných faulů. Ale jinak skvělý zápas, který nám ukázal, že ta nejvyšší úroveň je pořád někde jinde. Musíme se z toho poučit, makat dál a zlepšovat se, ať už v lize nebo v Evropě.“
Co vám takové zápasy dávají kromě zkušeností?
„Právě ty zkušenosti jsou nejcennější – hlavně pro mladé kluky. Ale i pro nás, kteří už evropské poháry nějakou dobu hrajeme, je to motivace. Můžeme si ověřit, jak na tom jsme ve srovnání s těmi nejlepšími. Dneska jsme Arsenalu mohli s trochou štěstí víc zatopit. Ukazuje nám to, že když budeme makat, můžeme se té nejvyšší úrovni přiblížit.“
Na hřišti se objevil i patnáctiletý Dowman. Zaznamenal jste ho?
„Jasně, víme o něm, sledujeme ho. Je na něm vidět, jak jinak se v Anglii přistupuje k mladým hráčům. Mají širší základnu a občas se prostě narodí kluk, který už v patnácti může hrát za chlapy. Je fyzicky vyspělý, skoro dospělý. Samozřejmě má ještě drobné nedostatky, ale když si vzpomenu, jak jsem vypadal já v patnácti, tak to je úplně jiný svět. Kdybych ho neznal, tipoval bych mu devatenáct, dvacet let.“
Jak fyzicky náročný pro vás ten zápas byl?
„Fyzicky náročný, ale to jsou u nás všechny zápasy. Hrajeme náročným stylem. Tady se to ale projeví víc – když vám dojdou síly, tihle hráči to okamžitě využijí. Jsou rychlejší, silovější, dynamicky úplně jinde. Když trochu zaspíte nebo se špatně chytíte, už toho hráče nedoženete – to je rozdíl oproti lize. Takže nám to znovu ukázalo, že musíme být ještě lépe fyzicky připravení, silnější a rychlejší. Protože v těchto zápasech se i malá chyba hned trestá.“
