Vláďa Šmicer: Měl jsem slzy na krajíčku
SYNOT TIP ARENA/EDEN – Po skončení zápasu přiznal, že měl slzy na krajíčku. Když Vladimír Šmicer pár minut před koncem odcházel ze hřiště, tleskal mu vestoje celý stadion. Jeho spoluhráči i protihráči mu utvořili uličku a podávali si s ním ruce. Na konci špalíru byl „zatím“ malý Jiří Šmicer, který svého slavného tátu na hřišti vystřídal. Z pěkné akce, kterou mu připravili jeho starší slávističtí spoluhráči, dal také poslední gól zápasu. Zápasu, na který se hned tak nezapomene.
„Bylo to něco neuvěřitelného. Musím říci, že to úplně předčilo moje očekávání. Jsem strašně rád, že přijeli všichni kluci, aby tady hráli. A přišel i neuvěřitelný počet diváků. To, že přijde patnáct tisíc lidí, to by nás nenapadlo ani ve snu. Říkali jsme si, že když přijde tak kolem deseti tisíc, tak to bude fantastické. Jsem nadšený, jakou tady udělali atmosféru, silné emoce a krásný fotbal, musím říci, že jsem si to užil, byly to krásné akce a krásné góly. Myslím si, že jsme v tom zápase ukázali, proč jsme patřili k té takzvané zlaté generaci, myslím si, že to byl skvělý fotbal, strašně se mi to líbilo,“ vyprávěl po zápase dojatě Vladimír Šmicer.
Váš syn Jirka dal v závěru zápasu také gól. Přál byste si, aby šel ve vašich šlépějích?
„Přál bych si to, pokud z něj jednou vyroste dobrý fotbalista, tak budu jen rád. Věřím, že se u nás začně více pracovat s mladými kluky a že vyroste nějaká taková podobná generace, jako jsme byli my. To bych si strašně přál.“
Když se podíváte zpátky, jste spokojen se svou fotbalovou kariérou?
„Jsem maximálně spokojený, myslím si, že jsem nemohl dosáhnout ve své kariéře více, opravdu jsem si sáhl na vrchol. Něco takového bych přál každému hráči.“
Před zápasem běžel na velkoplošných obrazovkách sestřih vašich gólů. Jakého momentu či gólu si ve své kariéře nejvíce vážíte?
„Jednoznačně to bylo vítězství v Champions league, to je jasné. To byl pro mě fotbalový vrchol. A co se týká těch gólů, tak asi nejraději vzpomínám na ten první reprezentační, protože reprezentovat je obrovská čest. Když jsem dal navíc na mistrovství Evropy v Anglii postupový gól, tak to bylo něco neuvěřitelného. To byla obrovská radost, na to se nezapomíná.“
Čekal jste takový závěr zápasu?
„Ten špalír od kluků jsem nečekal, to nebylo v plánu. Tedy kluci to asi měli v plánu, ale já jsem o tom nevěděl. Samozřejmě že jsem věděl, že půjde hrát malý, ale ani o tom špalíru, ani o té hudbě jsem nevěděl. Myslím si, že to do sebe pěkně zapadalo. Měl jsem opravdu na krajíčku, možná i nějaká slza ukápla. Nebylo to moc vidět, spíš jsem to v sobě dusil, abych to vydržel. A když vám špalír udělají takoví hráči, tak toho si musíte považovat. To byla pro mě velká čest.“
Co na to řekla vaše manželka, že jste ukončil profesionální kariéru?
„Manželka je na jednu stranu ráda, protože jsem začal hrát za Dolní Chabry, kde má spoustu kamarádů. Ale samozřejmě teď se trochu zlobí, prý mám méně času než když jsem hrával fotbal. Možná by ten čas ráda vrátila, ale to se bohužel nedá zastavit. Já jsem rád, že mi bylo dopřáno takového rozloučení, to bylo opravdu fantastické.“
Zažil jste někdy něco podobného v nějakém benefičním nebo exhibičním zápase?
„Když jsme se rozhodovali v únoru, jestli to budeme pořádat, tak by mě v životě nenapadlo, že to dopadne takovým skvělým způsobem. Myslím si, že všichni kluci z toho museli mít stejný pocit. Diváci byli prostě fantastičtí. Když přijde na takovou akci patnáct tisíc diváků, tak to už samo o sobě je úžasné. Když jsem šel na plac a viděl ty diváky, tak jsem si říkal, že musíme hrát dobře a musíme dát nějaké hezké góly, abychom jim udělali radost, protože přišli v takovém počtu. Je to pro mě velká čest a pocta a dárek, že přišli. Strašně moc také děkuji klukům, že přijeli. Protože když pořádáte takové utkání, tak je těžké, aby si všichni udělali čas. A oni si všichni ten čas udělali. Myslím si, že diváci viděli to nejlepší, co tady za posledních pár let na fotbalových trávnících bylo.“
Dal jste dva góly, jeden z nich po spolupráci s Patrikem Bergerem. Byl to váš nejlepší spoluhráč ve vaší kariéře?
„Já si myslím, že určitě. I teď Patrik zachytil jedním okem, že mu půjdu do protipohybu, a dal mi to na milimetr přesně. To musíte mít zkrátka vrozené. A když se sejde na hřišti pár takových hráčů, kteří si rozumí, tak potom je to na hře znát. Myslím si, že fotbalové myšlení je to nejdůležitější, co hráči mají. Protože běhat, nějak kopat a fyzicky se připravit, to umí spousta hráčů. Ale když máte fotbalové myšlení, tak to je právě to něco navíc, co dělá fotbal fotbalem.“
Pavel Nedvěd po zápase prohlásil, že by to chtělo odvetu na domácím hřišti na Letné. Co na to říkáte?
„Já se takovým akcím vůbec nebráním, hlavně doufám, že diváci si to užili. Za hráče musím říci, že my jednoznačně. Když jsme viděli, jak roste ten počet diváků, co si kupuje lístky, a když jsme v úterý tušili, že přijde těch patnáct tisíc diváků, tak jsme byli nadšeni. Takové akce mají cenu, doufám, že vybereme co nejvíce peněz na fotbalové internacionály. Myslím si, že spokojené budou všechny strany.“
Střídání malého Jirky byl váš nápad?
„Přišel s tím Leoš Mareš a všichni kluci byli pro, ať si malý zahraje. Byla to taková symbolika. Jsem rád, že ho fotbal strašně baví, samozřejmě, kdyby ho to nebavilo, tak bychom ho do toho nenutili. Strašně se těšil, že uvidí Nedvěda, Poborského nebo Bergera na hřišti. To, že si mohl zahrát, bylo něco výjimečného. Já jsem taky rád, že to tak dopadlo, že si s nimi zahrál.“
Nebyl Jirka přece jen trochu nervózní? Plné hlediště a bouřlivá atmosféra...
„Bál jsem se, aby to zvládl a aby opravdu na hřiště šel. Protože jednou, když jsem ho přivedl na nábor Slavie, kde bylo pár lidí a novinářů, tak se rozbrečel a museli jsme odjet domů. Ale přece jen teď už je zase o něco starší, tak to zvládl.“
Kdo z hráčů na hřišti vás něčím překvapil?
„Tak Méďa mě nepřekvapil ničím, to jsem věděl, že si zase uběhne ten svůj maraton. Poborák mě docela překvapil, protože v pondělí na golfu říkal, že ho táhne sval, že asi nevydrží a potom tam zase klasicky lítal jako zajíc po té své pravé straně. Věděl jsem, že všichni kluci, kteří budou hrát, jsou v dobré kondici, i když někteří už toho měli plné zuby, to je jasné. Nejvíc mě opravdu potěšili diváci, že přišli. U takových exhibic nikdy nevíte, jak se to povede.“
