Šest gólů během měsíce? Pro každého útočníka osvobozující, říká Dávid Škutka
9. 10. 2013, Redakce
PRAHA/EDEN – Zanedlouho „oslaví“ Dávid Škutka rok ve Slavii. V zimě 2012 přišel jako jeden z nejlepších střelců slovenské ligy, v sešívaném dresu se mu ale nedařilo podle jeho představ. „Při výkonech hraje velkou roli i psychika a já neměl takovou jistotu, potřeboval jsem si zvyknout na spoluhráče, na jiný styl hry, na celou českou ligu. Chtělo to čas a věřím, že to bude lepší a lepší,“ říká slovenský forvard.
Do Prahy jste přišel v zimě, jak jste se od té doby zabydlel?„Tak začátky byly trochu těžké, tak, jak je tomu asi vždycky v novém působišti. Ale rychle jsem si zvykl. Je nás tu dost Slováků, takže mi ukázali město a všechny věci, které byly potřebné. A je tu navíc i nějaká jazyková bariéra, takže to pro mě bylo mnohem jednodušší, než kdybych měl jít někam jinak do zahraničí.“
Není ve Slavii víc hráčů z Košic, než bylo v samotných Košicích?
„Ani nevím, vlastně jsem to nepočítal (smích). Ale i když v Košicích byli hráči z okolí, tak si myslím, že ve finále ne.“
S Martinem Juharem jste se znali vlastně už od dorostu, že?
„To je pravda. S Martinem jsem se poznal už o dost dřív, když jsme spolu chodili hrát třeba za reprezentační výběry. Stejně tak jsem potom poznal Matúše Čonku. Káju Kisela a Kamila Čontofalského jsem osobně neznal, jen vím, že se často vzpomínalo, že tam taky začínali.“
Ani když jste byl menší jste se nechodil dívat na fotbal, když tam vaši dnešní spoluhráči hráli?
„Já pocházím poměrně daleko od Košic, nějakých sto kilometrů, z vesničky Belá nad Terchovou. Takže jsem jako malý třeba s tát až do Košic na fotbal nejezdil, spíše do okolních měst. První liga se tehdy hrála ještě v Humenném nebo tak. Do Košic jsem poprvé přišel až když jsem tam nastoupil na střední školu.“
V Košicích si vás vybrali?
„Tehdy jsem byl v mládežnických výběrech Slovenska a trenéři z Košic mě oslovili. A když jsme se pak rozmýšleli, kam jít, abych se nějakým způsobem posunul, tak jsem se rozhodl pro Košice.“
Vy jste s fotbalem začínal přesně kde?
„Začínal jsem u nás na vesnici, v Belé nad Terchovou a potom jsem pokračoval do Sniny, což je město asi tři kilometry od Belé. Tam jsem potom hrál za žáky a od střední školy jsem se přesunul do Košic.“
Bylo ve hře něco jiného než fotbal? Podmínky na malé vesnici asi nic jiného nenabízely…
„Podmínky tam určitě nebyly kdovíjaké. Ale bral jsem to a prostě jsem hrál odmalička fotbal. Dělal jsem i jiné sporty, ať už to byl tenis nebo další, ale nakonec zvítězil fotbal a jsem rád, že to tak je.“
A dnes kromě fotbalu sledujete ještě nějaký jiný sport?
„S chlapci občas chodíme na hokej nebo na tenis, ten sleduji pořád rád. Jak už jsem říkal, tenis jsem hrával. Ale většinou vyhrává fotbal.“
Tenis jste hrál jen rekreačně, nebo i závodně?
„Chodil jsem na tréninky, to bylo ale poměrně krátce, měl jsem to jako doplňkový sport. Přemýšlel jsem, že bych s tím začal, protože mě to strašně bavilo. Můj otec hrál tenis a já chodil s ním. Potom jsem začal chodit na tréninky, ale časem vyhrál fotbal.“
„Nechtěl jsem jít do ligy, kde bych ani neměl šanci hrát.“
Když jste odcházel do Slavie, měl jste i další nabídky, co rozhodlo pro Prahu?„Tak nějak jsem se před tím rozhodoval, kterým směrem se mám ubírat a kde to pro mě bude lepší, a pro Slavii rozhodlo asi i to, že už tu byli moji bývalí spoluhráči a i oni mi referovali o tom, že bych sem měl přijít a že je to tady dobré. Začátky jsou všude těžké, ale jinde bych si musel ještě déle zvykat. Myslím si, že jsem udělal dobře, že jsem přišel do Slavie. Přeci jen se tu hraje kvalitnější soutěž, než je slovenská liga. Je to nějaký posun vpřed a uvidíme, co z toho bude.“
Co vlastně vaši bývalí spoluhráči říkali, když jste se jich ptal na Slavii?
„Že je to tu jednoduše dobré. Že Praha je krásné město a hlavně že tu není problém s jazykem a člověk si rychle zvykne. Tím, že jsem tu měl hned od začátku kamarády, bylo všechno o hodně lehčí. S řadou věcí mi pomohli. I kvůli tomu jsem do Slavie šel.“
Vy děláte takové postupné kroky, z malé vsi do Košic, z Košic do Prahy, kam až byste chtěl zamířit?
„Dalo by se říci, že vlastně ano. Jdu postupně a i proto jsem nechtěl nějaký velký skok, jít do nějaké ligy, kde bych ani neměl šanci hrát a jen bych seděl na lavičce. Uvidíme, kam až dojdu.“
Jak zatím hodnotíte vaše působení v sešívaném dresu?
„Zezačátku jsem si zvykal, určitě je to tu na jiné úrovni, než byla liga v Košicích. Podmínky, stadion, fanoušci, všechno okolo je lepší a já jsem rád, že jsem tu. Z téhle stránky to tedy musím hodnotit pozitivně, ale musím na sobě makat, přesvědčovat trenéra, abych hrál, od toho se to všechno odvine.“
Když přijde fotbalista třeba z Košic, kam nechodí příliš fanoušků, a nastoupí k prvnímu zápasu za Slavii před jejími fanoušky, má z toho spíš trému, je nervózní, nebo je to pozitivní zážitek?
„Určitě je to pozitivní zážitek, aspoň tedy pro mě. Do Košic moc lidí nechodilo, jediné zápasy, na které přišlo víc lidí, byly, když jsme ještě hráli evropskou ligu. Na Slavii chodí poměrně dost fanoušků a já si to užívám. A jsem rád, že v takovém počtu chodí, protože fotbal je od toho, aby na něj lidi přišli.“
„I Když je situace taková, jaká je, fanoušci nás ženou dopředu.“
Co říkáte atmosféře v Edenu?„Myslím si, že je určitě jedna z nejlepších v Česku. Fanoušci nás ženou dopředu, ať se vyhrává nebo prohrává, i když je situace taková, jaká je. Určitě si od nás všech zaslouží poklonu!“
Dokážete během zápasu fanoušky vnímat? Třeba choreo nebo nějaké pokřiky?
„Určitě je to slyšet a člověk to vnímá. Ale že bych se na to nějak soustředil, to ne. Postupem času to přestanete vnímat, soustředíte se na hru.“
Po příchodu do Slavie jste říkal, že chcete dát na jaře třináct gólů, stejně jako v Košicích. Napříště už asi budete s takovými plány opatrnější?
„Ano, měl jsem taková prohlášení. Ale potřeboval jsem si zvyknout, vůbec se dostat na hřiště, prosadit se. Je tu úplně jiná konkurence, jiný styl hry. Na Slovensku jsem těch třináct gólů dal, tak uvidíme, jestli to přinese i moje působení ve Slavii. Každopádně se budu snažit dělat všechno pro to, aby se mnou panovala spokojenost.“
Čím si takový gólový propad vysvětlujete?
„Zezačátku jsem dostával šance, potom už méně a méně. Jsou tam různé faktory, určitě je to i změna, byl jsem zvyklý v Košicích, byla tam jiná atmosféra, víc kamarádů, bližší prostředí. Při výkonech hraje velkou roli i psychika a já neměl takovou jistotu, potřeboval jsem si zvyknout na spoluhráče, na jiný styl hry, na celou českou ligu. Chtělo to čas a věřím, že to bude lepší a lepší.“
„Je to přece Slavia, každý zápas bychom měli vyhrát!“
Dva góly v Chomutově, další v Jihlavě, v Jablonci, dva v Olomouci. Přichází tedy konečně obrat?„Jsem útočník, čeká se ode mě, že budu dávat góly. Budu se snažit, aby jich teď bylo co nejvíc.“
Šest branek během měsíce, jak velká vzpruha je to pro hráče, který se dlouho nemohl prosadit?
„Pro každého útočníka je osvobozující, když dá góly. Já jsem předtím ani nehrával, nastupoval jsem do rozehraných zápasů, bylo těžké do nich něco přinést. Někdy to vyšlo, někdy méně, ale určitě je lepší hrát od začátku, cítit důvěru trenéra.“
Jezdí se na vás dívat rodina nebo přátelé ze Slovenska?
„Jezdí se dívat můj bratr. Rodiče zatím nebyli, ale chystají se už delší dobu, tak snad to bude brzy. Bratr bydlí na Slovensku, na každý zápas se sice nedostane, ale minimálně jednou za měsíc je na utkání Slavie.“
Bratr hraje taky fotbal?
„Když byl mladší, taky hrával. Potom se ale dal na jiné věci, šel na studium a fotbalu nechal. Ale sportovně založený je taky, hrál tenis, ten jsem vlastně začínal hrát s ním.“
Když se vrátíme k zápasům po debaklu s Teplicemi, jak se vám hrálo s vidinou hrozící pokuty, když Slavia nevyhraje?
„Řeku to takhle: Je to přece Slavia, každý zápas bychom měli vyhrát, hrát zodpovědně. Já jsem to nějak nevnímal, jestli hrozí pokuta nebo ne, ale pro některé to možná bylo těžší, pro některé zase víc motivující.“
