Pro výhru udělám cokoli, říká Fernando Neves

Na Kapverdách je fotbal číslo jedna

Jak byste představil fanouškům svoji zemi?
„Kapverdy se skládají z deseti malých ostrůvků, devět z toho je obydlených. A hlavně tam pořád sportujeme, hrajeme fotbal. Úřední řečí je portugalština, takže spousta Kapverďanů sleduje portugalskou ligu a zbožňuje třeba Benficu Lisabon. Znali jsme Karla Poborského, když tam hrál. Byl slavný i proto, že dal na Euru 96 svůj gól lobem právě Portugalcům. I další české hráče jsme znali, třeba Nedvěda z Juventusu. Pro nás je fotbal číslo jedna, od mládí až do důchodu.“

Takže jste rád, že jste v klubu, kde Karel Poborský začínal?
„Karel Poborský byl pro nás někdo jako Cristiano Ronaldo, toho teď na Kapverdech také obdivují. Ze sezony, kterou odehrál v Benfice, si ho všichni pamatujeme, měli jsme jeho dresy. I členové mé rodiny. Jsem rád, že jsem v klubu, ze kterého Poborský odešel do nejlepších klubů Evropy. To vám dodá takovou pozitivní energii!“

Z Kapverd jste odešel hrát do Portugalska. Přes Portugalsko asi většinou vede cesta do Evrop, že?
„Hodně fotbalistů z Kapverd přichází do Evropy právě přes Portugalsko. Je to podobné, jako s Brazilci. Je to pro ně jednodušší, protože odpadá ta jazyková bariéra. Portugalsko je pro Kapverďany taková vstupní brána do Evropy.“

Následně jste zamířil také do Tuniska, kde jste získal řadu individuálních ocenění a potom až do Kataru. Nabídky z Evropy v té době nebyly?
„V Tunisku jsem strávil tři roky, ale ta třetí sezona byla už složitější, hlavně z finančních důvodů. Tenkrát měl o mě zájem i Norimberk a Hertha Berlín, ale z Kataru se ozval klub, který za mě byl ochoten zaplatit nejvyšší částku mému klubu a samozřejmě i pro mě to z finančního hlediska bylo zajímavé. Pomohl jsem klubu, ve kterém jsem byl, aby se trošku oddlužili, a přestoupil jsem do Kataru.“

Nabídka ze Slavie? Neváhal jsem!

Jaká vedla potom cesta z Kataru do Baníku Ostrava?
„Mohl jsem sice zůstat v Kataru, ale roli tam sehrála rodinná stránka. Manželka zrovna otěhotněla a my se chtěli vrátit do Evropy. Manželka pochází z Francie, takže jsem chtěl spíš tam, ale jeden z manažerů, kterého znám, mě spojil s Baníkem Ostrava a s Vernerem Ličkou. S ním jsem se mohl domluvit francouzsky a nakonec mě to přesvědčilo a upsal jsem se Baníku.“

Takže se ve Slavii vlastně znovu setkáváte vy, Mario Lička, Tomáš Mičola a trenér Koubek. Osud?
„Takový je fotbal. Točíš se, točíš, a nikdy nevíš, kdy se vrátíš a znovu někoho potkáš. Trenér Koubek mě potom lákal do Mladé Boleslavi, ale to už jsem zase měl nabídku z Francie.“

Říkal jste, že je vaše manželka z Francie, jak jste se poznali?
„Poznali jsme se v Tunisku. Jeden z jejích rodičů tam pracoval a ona za ním hodně létala. Tak jsme se potkali.“

Nechtěl jste se ve Francii usadit už natrvalo?
„Ve všech klubech, kde jsem hrál, jsem vycházel a líbilo se mi tam. S ničím jsem neměl problém. A když jsem dostal nabídku ze Slavie a věděl jsem, že by mě chtěli a že sem půjde trenér Koubek, tak jsem neváhal a rozvázal jsem smlouvu v Chateauroux. Ve Francii je to s finanční situací tak, že když hráč přijde, že chce rozvázat smlouvu, tak na to klub v osmdesáti procentech kývne. Tam jsou všechny kluby pod lupou, nemohou si dovolit platit nic, na co nemají. Rychle se to seběhlo: Slavia, trenér Koubek, přestup…“

Ale stejně, ve Francii jste se zabydleli, máte malé dítě....
„Praha je taková malá Paříž a z Prahy do Paříže je to dneska hodina a půl, takže je to v pohodě. Mému druhému dítěti je už pět měsíců, takže v tom není žádný problém.“

Jak jste vnímal Slavii během svého angažmá v Baníku?
„Slavii jsem vždycky vnímal jako velký klub. S Baníkem jsem hrál proti Slavii už na novém stadionu v Edenu a to zázemí dělá opravdu hodně. Ve Francii ani jinde jsem neměl takové zázemí, jaké mám tady na Slavii. A život má vždycky dvě stránky – tu fotbalovou a tu rodinnou – a Praha je krásné město, rodina tu bude spokojená, má všechno, co si může přát. Z té fotbalové stránky je důležité to, aby byl hezký stadion, aby byly podmínky pro trénink a aby byla má práce ohodnocená. A ve Slavii všechno je.“

Až na to současné umístění…
„A proto jsme přišli. Já, Mario, trenér Koubek. Aby se to obrátilo, aby přišly výsledky a postupně se to vrátilo tam, kam to patří. Podmínky jsou tu pro to, abychom hráli tam (ukazuje nahoru) a ne tady (ukazuje dolů).“

Přestup do Slavie se dohodl poměrně narychlo, jak složité je a bude stěhování?
„Pro nás fotbalisty je to jednoduché, vezmeme kufr a jedeme. Rodina, která zůstala ve Francii, se musí starat o přestěhování, o děti, zařizování. V Praze už jsem našel byt, takže za mnou přijela i rodina. Slavia pro mě v tomto směru udělala maximum, za což děkuji.“

Touhu po vítězství chci přenést na hřiště

První zápas jste odehrál derby proti Spartě, jak se vám líbil?
„Atmosféra byla výborná, škoda jen výsledku. Jestli rozhodčí zapískal nebo nezapískal, nebo to, co se stalo s fanoušky na konci, to je samozřejmě škoda, ale jinak to pro mě bylo pozitivní.“

Na hřišti jste hodně vidět i slyšet. Potřebovala Slavia takového hráče, který by ostatní „srovnal do latě“?
„Vždycky jsem byl takový typ hráče, který dokáže zakřičet. Když takový hráč chybí, tak je to špatně, protože kluci si na sebe nedokáží zařvat. Když tam není někdo, kdo by zakřičel, aby se tým probudil, řekl, co děláme špatně, tak potom je zápas ztracený. Mít takové hráče pomůže týmu i trenérovi.“

Cítíte tedy po příchodu do Slavie zodpovědnost?
„Pro mě je to přirozená role. Vždycky je ve mně touha po vítězství a tu přenáším na hřiště. Pokud něco musím udělat pro výhru, tak to udělám.“

Ještě se na závěr vrátíme ke Kapverdám. V každém zápase nastupujete s potítkem v barvách vaší země, co pro vás znamená?
„Je to pro mě důležité, protože reprezentuji svůj národ. Reprezentuji sebe, Slavii a svou zemi.“