Jsem hrdý na to, že jsem mohl skončit ve Slavii, říká Karol Kisel
4. 12. 2013, Redakce
PRAHA/EDEN – S červenobílým dresem se rozloučil kapitán. Karol Kisel odehrál v sešívaném dvě a půl sezony, v každé z nich byl nejlepším střelcem týmu, v té loňské se stal navíc Sympaťákem a Nejlepším cizincem ligy. Slávistickým fandům přirostl k srdci, přitom sám žádnou dojemnou rozlučku nechtěl. „Vážím si toho, že lidi ocenili můj přístup a to, co jsem se tu všechno snažil odevzdat,“ říká ve velkém rozhovoru.
Měl jste nějakou vysněnou rozlučku? Věděl jste, jak by měl váš poslední zápas vypadat?„Myslel jsem, že se ani loučit nebudu, a nakonec to bylo takhle krásné. Děkuji všem fanouškům, kteří mě tu skvěle přijali, vůbec jsem nečekal, že bych na sklonku kariéry mohl zažívat ještě takové krásné pocity a rozloučit se v téhle krásné atmosféře.“
Takže původně jste ani žádnou rozlučku neplánoval?
„Vlastně ani ne. Ono i to umístění bylo pro nás takové těžké, ale o to víc mě to teď těší. Ani předtím jsem si ale nepředstavoval, že bych měl mít nějakou obrovskou rozlučku. O to víc si toho cením, protože sám se neřadím do kategorie hráčů, jako je Vláďa Šmicer, Karel Poborský nebo Radek Bejbl. Vážím si toho, že lidi ocenili můj přístup a to, co jsem se tu všechno snažil odevzdat.“
Došlo při odchodu ze hřiště i na slzy?
„Tak měl jsem samozřejmě na krajíčku, bylo to hezké, a o to víc, že jsme vedli a že jsem věřil, že se nám to povede. Těší mě, že to dopadlo tak, jak jsem si to ideálně naplánoval.“
Bylo těžší se koncentrovat na poslední zápas?
„Nebylo. Já jsem věděl, co přijde, byl jsem připravený. Naopak, člověk měl tu motivaci na nejvyšší možné míře a hlavně jsem rád, že to dobře dopadlo.“
Nemrzí vás, že nepřišel v posledním zápase i váš poslední gól?
„Ale samozřejmě, chtěl jsem něco dát, ale buďme rádi, že jsme vyhráli. Já myslím, že jsem měl ke gólu docela blízko, ale vždycky to nevyjde. Proti Liberci si nemůžu stěžovat, dal jsem jim gól zrovna, když se mi narodil syn. Důležité dnes bylo především to vítězství.“
Výhra nad Libercem? Celý Eden si vydechl
Dokáže výhra proti Liberci aspoň trochu napravit nepovedený podzim?„Hlavní je to, že jsme se odpoutali od poslední příčky. Je to sice jenom jedno vítězství, ale ten psychický tlak, třeba ze strany médií, je úplně jiný. Kdyby Slavia byla na posledním místě, bylo by to mnohem horší. Neznamená to, že bychom měli slavit a říkat, že všechno je v pořádku, to určitě ne, ale celý Eden si velice vydechl.“
Co vám proběhlo hlavou při prvním gólu Liberce? Že to bude pokažené?
„Mohlo být. Ale věřil jsem. Tým měl proti Liberci vítěznou mentalitu, to, co nám chybělo celý podzim. Zaslouženě jsme vyhráli a jsem o to radši, že se nám povedlo i otočit zápas, poprvé za celý podzim.“
Není vám líto, že končíte, když vidíte, že to jde?
„Není. Já jsem rozhodnutý už delší dobu, připravoval jsem se na to. Už tři roky vlastně hraji navíc, nepředpokládal jsem, že bych kopal do šestatřiceti. A za ty poslední roky jsem si to vlastně nejvíc užil.“
Takže nemáte pocit, že byste Slavii pomohl více na hřišti, než třeba v jiné pozici?
„A tak nějaké uplatnění bych na hřišti asi ještě měl, ale už mám novou motivaci a koukám dopředu.“
Fanouškům jste po zápase věnoval i svoji výstroj, takže kopačky si na hřebík nepověsíte?
„To ne. Já jsem už avizoval, že si nebudu nic nechávat a rozdám to lidem. Na nějaký návrat na hřiště teď nemám myšlenky, jsem rád, že jsem mohl ukončit kariéru a jsem rád za to, co tu pro mě lidi připravili. Cením si toho, co tu pro mě lidi připravili a chci skončit ve vrcholovém fotbale.“
Budete teď tedy ve Slavii pokračovat na plný úvazek?
„Jako manažer mládeže pracuji už dlouho a teď budu mít ještě víc času, takže určitě chci být Slavii prospěšný tam, kde mě bude potřeba.“
Jsem hrdý na to, co jsem dokázal
Když se ohlédnete za svou kariérou, jaká byla?„Krásná. Vzrušující. Jsem hrdý na to co jsem dokázal, a hlavně jsem hrdý na to, že jsem šel pořád nahoru. Každý můj krok znamenal zlepšení a toho si vážím. Postupně jsem se dostal do Čech a tady jsem se prosadil v těch nejlepších klubech. Lidi mě přijali i tady ve Slavii, zažil jsem i zahraniční angažmá, dokonce s australským titulem. Vůbec si nemůžu stěžovat a jsem hrdý na to, co jsem dokázal.“
Vzpomenete si na svůj nejlepší zápas, nebo nejlepší gól?
„Těžko říct, krásných gólů bylo víc, v tom se mi docela vedlo. Takže nějaký sestřih mi asi táta připraví. Pár jich ale v hlavě mám, co se mi povedlo vstřelit třeba z dálky. Rád si potom nějaké shrnutí projdu, třeba za půl roku.“
A kdybyste měl vybrat jeden moment ve Slavii?
„Co jsem tady, tak si Slavia prošla nejtěžším obdobím v historii. Přesto, že to bylo nejhorší období, tak o to víc mi přirostla k srdci a o to více jsem si k ní vytvořil vazbu. Poznáte lidi a mezilidských vztahů já si vážím nejvíc. Potom je těžké vybrat jeden moment. Nevyhráli jsme titul, potom by to samozřejmě bylo jednoduché. Ale v situaci, ve které jsem tu byl, to ani nebylo možné. Nejvíc si asi proto vážím těch vztahů. Přijali mě tady, takhle se se mnou rozloučili a měli mě celou dobu rádi. Toho si ohromě vážím.“
Je něco, o čem jste snil a co se vám v kariéře nepovedlo?
„Když jsem byl malý kluk, snil jsem o tom, co jsem pak i dokázal: Jít do Čech a hrát tu za největší kluby, Bohemians, Spartu, Slavii. Nedostal jsem se do Španělska nebo do Itálie, to by byl asi můj největší sen. Ale byl jsem v Austrálii, poznal jsem tamní životní styl, toho si cením. Ale tu top ligu, o které jsem snil jako malý kluk, jsem nehrál. Je to pro mě o to větší motivace, abych byl v další kariéře ještě úspěšnější, než jsem byl jako hráč.“
Říkáte, že vaše působení po návratu ze Sydney bylo už „nad plán“, Slavia navíc procházela hodně těžkým obdobím, ale asi toho nelitujete?
„Ne. Šel jsem na hřiště, přemluvili mě a vůbec jsem to takové nečekal. Minulý ročník, i když se nám tolik nevedlo, pro mě byl fantastický. I z hlediska ocenění, která pak přišla. Ten letošní podzim jsme se bohužel dostali do ještě větších problémů, což se tady nečekalo, ale tak to někdy ve fotbale chodí, jednou jste nahoře, jednou dole. Snad jsme se z toho nejhoršího dostali, ale musíme dál pracovat, připravit to tak, aby Slavii čekaly jen lepší fotbalové zítřky.“
Osudoví trenéři: Petržela, Jarolím, Lavička
Kdo má největší zásluhu na tom, že jste se ve fotbale dostal tak daleko?„To je jasné, táta. Ten mě odmala vedl tak, že jsem získal náskok, který jsem pak zužitkoval ve své kariéře. A samozřejmě oba rodiče tím, jak mě vychovali. Rozhoduje hlava, talentů kolem mě bylo spousta, ale ne všichni to někam dotáhli. Rozhoduje hlava a tu jsem měl v pořádku, takže děkuji rodičům za to, jak mě vychovali.“
Na koho ze spoluhráčů budete nejvíce vzpomínat?
„Je jich hodně. Určitě takový zlomový moment byl přestup do Bohemky, protože bez toho by pak nebyla ani Sparta, ani Slavia, nic dál. Musím poděkovat trenérovi Petrželovi, že si mě vybral a otevřel mi velký fotbal. Pak Karel Jarolím, který mi našel post, o kterém jsem si nemyslel, že ještě někdy budu hrát, a paradoxně jsem na něm začal dávat nejvíce gólů a nejvíc mě to bavilo. Nechci zapomenout na ostatní, s Víťou Lavičkou jsme zase vybudovali úžasný vztah v Sydney a vyhráli jsme australský titul, takže na to se nezapomíná. A jak jsem říkal, změnilo mi to angažmá celý život.“
Jak si vychutnáte Vánoce bez aktivního fotbalu?
„Vánoce jsem si vychutnal vždycky, ale teď si vychutnám i leden a únor, bude čas na sporty, které jsem doteď musel odkládat, na to se moc těším. Nechci rozhodně se sportem přestat, ale s fotbalem si dám pauzu, neplánuji někam jít a zkusit nižší soutěže, já jsem hrdý na to, že jsem mohl skončit ve Slavii.“
