Jakub Dovalil: Na jménu funkce nezáleží, na výsledcích ano
10. 10. 2015, Redakce
PRAHA - Do Slavie se vrátil po třinácti letech. Mezitím získal Jakub Dovalil řadu zkušeností i reprezentací. Vždyť byl s áčkem na EURU a jednadvacítku vedl na domácím mistrovství Evropy jako hlavní trenér. „Jsem rád, že se vracím. Je tu nový majitel a podílet se na obnově klubu je pro mě velká výzva," říká Jakub Dovalil, který ve Slavii vyrostl jako hráč i jako trenér.
Do Slavie jste se vrátil po dlouhé době, jaký je to návrat?„Vrátil jsem se po třinácti letech, v červnu 2002 jsem odcházel k reprezentacím. Tenkrát jsem si nedovedl představit, co mě tam čeká. Na asociaci jsem za tu dobu zažil všechno. Od mládežníků přes jednadvacítku, v roce 2012 jsem byl jako asistent na Euru. Domácího Eura jsem se účastnil jako trenér. Myslím, že jsem tam dosáhl maxima a že za mnou bylo i hodně úspěchů. Slavia byla v té době na sinusoidě. V sezonách 2008 a 2009 zažívala vrchol, pak se ta sinusoida zase otočila směrem dolů.“
Změnil jste post trenéra za roli skauta. Byl to složité rozhodování?
„Práce skauta je podobná, akorát člověk není v té kabině a na hřišti. Já jsem i předtím jezdil po fotbalech a vybíral hráče. Troufnu si říct, že mám dobré oko. Je to práce, která mě bude bavit a naplňovat. Co se trénování týče, budu se dál vzdělávat, takže věřím, že mi toho moc neuteče. Rozhodující výzvou byly projekty v Číně, které by do budoucna mohly být zajímavé. Nebudu mít na starosti jen český rybníček, ale mluvím třemi jazyky, takže to bude mít i mezinárodní přesah. To mě zlomilo.“
Těšil jste se do Slavie?
„Pocházím z Vršovic a jsem rád, že se vracím. Je tu nový majitel a podílet se na obnově klubu je pro mě velká výzva.“
Byl jste jmenován hlavním skautem, což není v Česku příliš běžné. Existuje podobná pozice i v ostatních ligových klubech?
„Ve Spartě má skauting na starosti Tomáš Požár. Myslím, že nezáleží na jménu funkce, ale na tom, aby byly vidět výsledky. Aby se podařili vyskautovat takoví hráči, kteří mají fotbalovost i charakter a klubu přinesou úspěch. Jednak v tom, že budu chtít hrát za Slavii, budu se chtít prezentovat a pak zde také bude možnost dalšího transferu. “
Můžete poodhalit něco z nově připravované koncepce, kterou jste diskutovali s prezidentem klubu?
„V obecné rovině jsme se bavili o mládeži a skautingu. Mládež převzal Jirka Plíšek, ale myslím, že mu s tím určitě pomůžu. Priorita je posílit v zimě A mužstvo a na to se musíme vrhnout. Do budoucna bychom chtěli, aby byly i týmy jako juniorka a dorost konkurenceschopné. Jde o to, abychom dokázali připravit hráče tak, aby se o nich jako o talentovaných nehovořilo v jednadvaceti ale v osmnácti. Aby v té době už byli připraveni na vrcholový fotbal, jak tomu je ve světě. Jsou jednadvacetiletí hráči, kteří už mají za sebou několik startů v reprezentaci, účast v Lize mistrů a pohárech. Linii té koncepce, jak by vše mělo vypadat, si asi budu muset vytvořit já. Nebudu schopný obsáhnout vše, abych odpozoroval třeba 300 hráčů. Existují nějaké fungující modely skautingu, tak uvidíme, co bude v budoucnosti možné a co nikoliv.“
Na tiskové konferenci se naznačila i možná spolupráce s akademií v Šanghaji. Jak na ni pohlížíte?
„Pokud se podaří tato spolupráce nastartovat, určitě to bude přínos nejen pro Slavii a celý český fotbal. Čína má opravdu silnou ligu, stadiony pro šedesát tisíc diváků. V Číně byli třeba Jarabinský, Koubek, Kocián, Míra Jirkal a všichni byli nadšení. Myslím, že tam skrývá velký potenciál. Je možné, že tam budou působit naši trenéři nebo hráči. Transfer může být i opačným směrem. Já tam ještě nikdy nebyl, takže to zatím vstřebávám a až bude něco konkrétního, vrhnu se na to.“
A co druhá volba, akademie na Balkáně?
„To je spíš parketa pro Jirku Plíška. Myslím, že tam dlouhodobě vyrůstají dobří hráči i trenéři. Když se podíváme do světa, reprezentace zemí jako Srbsko, Chorvatsko, Bosna a Herzegovina, Černá Hora mají řadu hráčů i trenérů v zahraničí. Jsou to v počtu obyvatel chudší země než Česká republika, ale fotbal dělají dobře.“
Už jsme nakousli, že v zahraničí, například Německu, Portugalsku, Španělsku se prosazují osmnáctiletí hráči. Proč se u nás prosazují až později?
„Pro mě je to strašně těžká otázka, protože jsem na ni ještě nenalezl odpověď. Byl jsem na mnoha stážích v Německu, absolvoval výukové programy a vím, jak se tam trénuje. Obecně si myslím, že je to tím, že když tady hráči odcházejí do zahraničí, většina řekne, že se se tam víc trénuje. Poslední příklad byl Jan Kliment, který odešel a řekl, že se tam jede vše naplno a nikdo nic nevypustí. Je to dané tím, že v kádru je větší konkurence. Pokud mají třicet hráčů, když někdo vypadne, je nahraditelný. V Česku taková konkurence není. Máme v týmu dvě, tři hvězdy a ty si hýčkáme. Také si myslím, že se u nás v tréninku málo pracuje s detailem. To jsem poznal v nároďáku, tréninky jsou udělané do detailu. Například to, jak přebírá míč střední záložník při výstavbě hry. Pokud se mu to při jednom pokusu nepovede, vše se zastaví a jede se od znova. Při celkovém pohledu pak tyhle detaily dotváří hráče. Primárně si s tím ale lámu hlavu taky. Možná když někdo v osmnácti naskočí do Bundesligy, většinou se tam tak tři roky udrží prací, kvalitou a koncentrací. Každá zápas je těžký, nic není dopředu jasné. Je to obtížná soutěž. U nás se stává, že hráč naskočí v osmnácti, odehraje dobře sezonu a druhou už nezopakuje. Přijde zranění a je problém. Němci ho udrží na nějaké herní i statistické úrovni tři roky.“
Druhou část obsáhlého rozhovoru s Jakubem Dovalilem přineseme zítra.
