Marek a Šárka: Spolu jsme silnější
2. 2. 2017, Redakce
Na zápasech Slavie najdete nejen nové kamarády a přátele, ale spousta slávistů a slávistek zde našla i svého životního partnera. Stejně jako Marek a Šárka, kteří se znají třináct let a loni v září měli parádní slávistickou svatbu.
Jak jsme začali fandit Slavii
Marek: K fandění jsem se dostal především díky dědovi, který byl velkým příznivcem Slavie. Navíc již odmala se mi moc líbily slávistické dresy. Červenobílá kombinace s hvězdou na srdci mě vždy fascinovala a jinak tomu už nebude. Slavii fandí celá moje rodina, manželka, její rodina a budou jí fandit i naše děti.Šárka: Přesně tak, u mě byl ale na začátku starý slávistický hrneček. Byl po mém dědovi, také velkém slávistovi, a když jsem ho objevila a dědovu klubovou příslušnost zjistila, byla volba jasná. Pak bylo dlouho mým největším přáním podívat se na zápas, tehdy ještě na Strahově. Chvilku jsem bojovala s tím, aby mě naši pustili, ale když jsem přemluvila bráchu a jeli i další fanoušci od nás z města, tak jsem se přece jen dočkala. Že to dojde až ke slávistické svatbě, to jsem netušila.
Marek: K aktivnímu fanouškovství jsem se dostal velmi jednoduše. Na zápasy na Strahov jsem chodil na západní a východní tribunu, ale většinu času jsem koukal do kotle a sledoval, co se tam děje. Jak se fandí, roztahují transparenty. Chtěl jsem být toho součástí a tak jsem začal chodit do kotle. Tam jsem zjistil, že jedna z vůdčích osobností je jeden můj známý. No a pak už to šlo samo. Razím heslo, že Slavii by měl každý podporovat a pomáhat, jak je jenom v jeho silách a schopnostech.
Šárka: Mně se podařilo chodit rovnou na jižní, nahoru do kotle. Ale až když jsem poznala Marka a jeho kamarády, dostala jsem se k pomoci s výrobou chorea anebo vybírání peněz na choreo. Na to už dnes při zaměstnání nemám čas, ale jsem ráda, že Markovi zůstala možnost podílet se na fanouškovských aktivitách i nadále. Je to určitě i díky práci ve fanshopu, kde je v centru slávistického dění.
Kdy jsme se potkali a jak jsme spolu začali chodit
Marek: Poznali jsme se na chatu, dnes již legendárního webu Slávistické noviny, v roce 2004. Naživo jsme se poprvé viděli, jak jinak, na domácím zápase Slavie. Soupeře ani výsledek si už nevzpomenu. Loni v září jsme 10 společných let oslavili svatbou. Teď, když nad tím přemýšlím, tak to utíká hodně rychle, že se mi tomu nechce ani věřit. Tolik zápasů, které jsme navštívili a které nám přinesly spoustu skvělých zážitků se Slavií.Šárka: Je to tak. Naživo si Marka poprvé pamatuji v oranžové bundě a s červeným nosem na vymrzlém Strahově. Tehdy jsem si ho poprvé spojila s přezdívkou Orange. A začátek vztahu, ten přišel až po nějaké době a poté, co jsme byli přátelé. V létě předtím, než jsme spolu začali chodit, jsme spolu trávili dost času právě na fotbale. Pamatuji si turnaj v Čelákovicích, výrobu chorea, výjezdy, tam byly příležitosti dobře se poznat.
Jak prožíváme úspěchy Slavie
Šárka: Úspěchy se prožívají skvěle a pamatují lépe. Nezdary se časem ztratí. A je moc fajn, že si můžeme společně vychutnat dobré vzpomínky a třeba jako loni si v předvánočním čase pustit záznamy toho nejlepšího, jako jsou tituly, postup do LM. Je z čeho vybírat a nejlepší je vědomí, že jsme tam byli spolu, když se právě tohle dělo.S tím i souvisí to, že je pro nás Slavia rodinou. Nechci, aby to znělo jako klišé, ale i na svatbu nám šlo více slávistů než členů širší rodiny, protože jsme to cítili jako správné a protože ti, kdo tam byli, jsou pro nás skutečně důležití. Byli to ti, které vídáme na zápasech a často i mimo ně, protože chceme a je nám s nimi dobře.
Marek: Od doby, co fandím Slavii, tak byl můj tajný sen v ní pracovat. Jako fotbalista bych neměl šanci, jako fanoušek se angažuji hodně, a když se mi naskytla příležitost pracovat ve fanshopu, chytil jsem ji za pačesy a doteď nepustil. Baví mě každodenní kontakt se slávisty. Rád pomáhám s výběrem suvenýrů a svým způsobem tak šířím do světa slávistickou myšlenku. Jsem hrdý na to, že slávistický fanshop není jen obyčejný obchod. Je to doslova místo setkávání fanoušků Slavie. Konají se zde besedy Univerzity Slavia s legendami klubu, autogramiády, křty knih nebo kalendářů a spousta dalších akcí.
Slávistická svatba
Marek: Když jsme se rozhodli, že se Šárkou vstoupíme do svazku manželského, tak slávistická veselka byla jasná volba. Za sebe jen řeknu, že svatba ve všech ohledech předčila má očekávání a moc jsem si to užil.
Šárka: Já si ji také moc užila. Téma bylo jasné, přípravy za poklusu. V den svatby se ukázalo, že jsme si pro náš den vybrali tu správnou společnost, protože naši slávističtí kamarádi přijeli a pomohli vše dotáhnout do toho nejkrásnějšího konce. Chvilku až nečekaně zadýmeného. Od začátku jsem si nejvíc přála, aby mě na obřad přivezl slávistický trabant, při plánování jsme od toho upustili. Ale při následných organizačních změnách, jako byl venkovní obřad, improvizovaně připravený 3 týdny před svatbou, jsem neodolala a Marek dostal bojový úkol zajistit nevěstě ten nejlepší odvoz. Dá se říct, že největší punc našemu obřadu dal právě ženich a pan Brunclík s jeho úžasným vozem. Ale všichni pomohli s přípravou místa, zdobením aut a právě i oslavnou pyrotechnickou vložkou, která kdyby chyběla, nebylo by to ono. Navíc se nám dostalo i telefonické gratulace od Standy Vlčka, který byl vždy mým oblíbencem. Bylo to krásné, slávistické, tak co víc jsme si mohli přát. Snad jen aby mou kytici při hodu svobodným slečnám nechytil generální ředitel Slavie Martin Krob. Ale vyšlo to na třetí pokus a příště bude svatba mého bratra a jeho partnerky. Červenobílé bylo zkrátka všechno včetně dortu, dobrot, květin, podvazku a bylo to úžasné.
Marek: Ještě si dovolím menší vzkaz všem slávistům. Podporujte Slavii, jak nejvíce můžete, protože samo se nikdy nic neudělá. A ač se to někdy nezdá, tak i malý dílek je důležitý v konečné mozaice. Děkuji Slavii Praha a Šárce, za to, že jsou. Na závěr si vypůjčím a upravím jeden citát, který jsem viděl na graffiti od fanoušků Hajduku Split. "Kdybych měl dva životy, oba bych obětoval vám dvěma."
