Radek Bejbl vzpomněl na dávnou potupu
7. 5. 2003, Redakce
V pondělí jsme si na Strahově otevřeli střelnici. Sedm gólů do sítě Baníku Ostrava, to zaslouží poklonu. Pro Radka Bejbla měl duel pikantní příchuť – zkušený fotbalista vracel Slezanům dávnou porážku. Před více jak deseti lety totiž na Bazalech nastoupil za slávistické béčko, které utržilo nečekaný debakl. „Prohráli jsme 0:9..."
V pondělí jsme si na Strahově otevřeli střelnici. Sedm gólů do sítě Baníku Ostrava, to zaslouží poklonu. Pro Radka Bejbla měl duel pikantní příchuť – zkušený fotbalista vracel Slezanům dávnou porážku. Před více jak deseti lety totiž na Bazalech nastoupil za slávistické béčko, které utržilo nečekaný debakl. „Prohráli jsme 0:9, byl to podobný zápas jako teď, akorát obráceně. Takže mě samozřejmě těší, že se nám povedlo dát Ostravě tolik gólů,“ podotkl s úsměvem.
Že se červenobílí trefí sedmkrát, však netušil. „Myslel jsem, že by nám to mohlo sednout, soupeř nebyl v dobrém rozpoložení. Ale předpokládal jsem, že nám to tam spadne tak čtyřikrát,“ svěřil se. „Mimořádně se nám dařilo, vycházela nám organizace hry. Měli jsme taky štěstí, skoro všechny šance jsme proměnili.“ Vysoká vítězství si náš zadák užíval i při zahraničním angažmá, v Atléticu Madrid slavil například pětibrankovou výhru. „V lize jsme v roce 1999 dali 5:0 Oviedu,“ vpozmíná.
Důvody, proč se mužstvo sesype, a brankář loví ze sítě jeden míč za druhým, jsou podle Radka, který byl v roce 1995 u rekordního vítězství Slavie 9:1 nad Uherským Hradištěm, různé. „Je to taková beznaděj, skoro odevzdanost. A myslím, že mladým klukům Baníku, teď to možná řeknu tvrdě, bylo ve chvíli, kdy prohrávali o tři čtyři branky, úplně jedno, jak zápas dopadne. Pořád chtěli útočit a nemysleli na defenzívu.“
