V Edenu je na tribunách neuvěřitelná energie!
29. 11. 2017, Redakce
PRAHA - V létě přišel jako nejzvučnější posila z celé české ligy. I když úvod angažmá mu zkazilo zranění, je Danny ve Slavii spokojený. „Je tu výborný tým se skvělými hráči. Chci udělat maximum pro mužstvo a pomoci mu k úspěchům. Věřím, že se to povede už brzy,“ vypráví v obsáhlém rozhovoru.
Máte za sebou úvod svého slávistického angažmá. Jak jste s ním zatím spokojený?„Jsem tu šťastný. Bohužel jsem nemohl odehrát hodně zápasů, protože jsem byl zraněný. Ale nyní se cítím skvěle, jsem stoprocentně připravený. Začínám se do toho zase dostávat a chci udělat maximum pro to, abych týmu a klubu pomohl. Samozřejmě naše pozice v lize není taková, jakou jsme si představovali, protože ztrácíme na první místo.“
Navíc Plzeň měla nevídaný vstup do soutěže, který se jinému klubu v Evropě nepovedl…
„Přesně tak. Pokud to porovnáme s jinými zeměmi, tak začali opravdu skvěle. V některých zápasech měli hodně štěstí, ale to k fotbalu patří. Musíme pokračovat správným směrem a už neztrácet moc bodů. Každý bod a každé vítězství je pro nás ohromně důležité. Věřím, že Plzeň některé zápasy prohraje, budeme s nimi navíc ještě hrát. Musíme tyto body získat a čekat na další jejich výsledky.“
Blíží se konec velmi náročného podzimu. Vy jste ale na pravidelný zápasový rytmus zvyklý. Vyhovuje vám to?
„Ano, dřív jsem hrál pořád. V sobotu, ve středu a opět o víkendu. Ligu, evropské poháry, domácí pohár. Náš trenér více sestavu točí, aby se zátěž rozložila na všechny hráče. Já jsem ale připravený. Trénink je samozřejmě důležitý, protože se musíme připravit, ale pro mě je lepší hrát.“
Ve Slavii je mnoho cizinců. Mluvíte mnoha jazyky, je to pro vás jednodušší? Navíc podle mě rozumíte už i česky…
„Čeština je velmi těžká, ale snažím se rozumět, pokud trenéři nebo spoluhráči mluví pomalu. Snažím se učit a poslouchat jazyky, se kterými jsem během své kariéry přišel do styku. Doufám, že za několik měsíců na tom s češtinou budu lépe a začnu už trochu mluvit.“
V kabině Slavie se vedle češtiny a angličtiny hovoří rusky, německy, francouzsky. Je to pro vás jednodušší?
„Jakub Hromada mluví také italsky. Mluvím lépe italsky než anglicky, protože v Zenitu jsme měli trenéra Spallettiho, tak jsem se naučil italsky, protože on mluvil převážně italsky. Navíc pak přišel do Zenitu Domenico Criscito, který je skoro jako můj bratr. Takže se domluvím španělsky, portugalsky, italsky, anglicky a rusky. Ale máme velmi dobrý tým, dá se mluvit mnoha jazyky.“
Nejen co se jazyku týče, ale obecně celého života musela být pro vás ohromná změna ve dvaceti letech přijít z Portugalska do Ruska…
„To byla! Přišel jsem z Portugalska, kde jsem všechno znal, do Ruska. Mráz, odlišní lidé a jiná mentalita. Přišel jsem s manželkou a dvěma syny, kteří byli tehdy malí. Nebylo to jednoduché. Ale měl jsem nabídku, chtěli mě do Dynama, a byl jsem rád, že je o mě zájem. Určitě nelituji, bylo to skvělé rozhodnutí.“
Tehdy ještě do Ruska neproudilo tolik cizinců jako později, jak na vás nahlíželi?
„Když jsem přišel, ruské týmy hráče z ciziny lákaly pouze na to, aby si vydělali peníze. A pak je dali třeba na lavičku. Ale já jsem přišel proto, abych týmu pomohl k titulu, do Ligy mistrů a tak dále. Celou kariéru se snažím dělat to nejlepší pro svůj tým a chovat se jako profesionál. Ve všech týmech, kde jsem byl, jsem nastupoval v základu. Myslím, že to bylo z důvodu toho, že jsem přistupoval ke všemu profesionálně a zodpovědně.“
Po dlouhé době v Rusku jste vyměnil ruskou ligu za českou. Byla to pro vás také velká změna?
„Pokud otázka směřuje na hřiště, tak za posledních pět let přišlo do Ruska mnoho kvalitních cizinců, liga šla hodně nahoru. Není jednoduché vyhrát ligu, což platí podle mě i o Česku. Slavia je šampion a každý ji chce porazit. Je tu dobrá liga s těžkými zápasy. V české lize je mnoho kvalitních hráčů a dobrých tým týmů.“
Jak zvládla přesun vaše pětičlenná rodina?
„V létě jsem měl více možností, kam ze Zenitu zamířit. Ale moje rodina měla jasno, všichni chtěli do Prahy. Říkali, že je to krásné město a že to bude skvělé na život. Takže věřím, že se jim tady líbí a všichni si to společně užíváme.“
Návrat do Portugalska nebyl ve hře?
„Ne. Měl jsem možnost se vrátit, ale nechtělo se mi. Většinou, když se do Portugalska vrací někdo, kdo hrál dlouho v zahraničí, tak je pod ohromným tlakem. Všichni o něm mluví, že se vrátil jenom proto, aby si vydělal ještě nějaké peníze a už v klidu dohrál kariéru. Nechtěl jsem, aby si to o mně někdo myslel. Nemám tento přístup rád. Přišel jsem do Slavie, abych hrál, bavil se fotbalem a pokračoval na nejvyšší úrovni. A Slavia mi dala šanci pokračovat v evropských pohárech, právě na té nejvyšší úrovni.“
Za Slavii hrají i vaši dva synové Bernardo a Francisco. Jak se jim daří?
„Jsou nadšení. Mrzí mě, že jsem je ještě neviděl hrát, protože většinou máme zápasy úplně na druhé straně Čech. Užívají si to hodně, našli si tady mnoho kamarádů. Jsem na ně pyšný nejen proto, že hrají fotbal, ale že jsou takoví, jací jsou. Musí kvůli mé kariéře hodně obětovat a jsem jim za to vděčný. Měnili hodně měst, škol a tak dále. Ale jsou silní a mám rád jejich mentalitu.“
Jak si užíváte utkání v Edenu a atmosféru, která na stadionu panuje?
„V Edenu je úžasná atmosféra. Cítíte to i po zápase, kdy se třeba tolik nedaří a fanoušci vás stále podporují. To je fantastické. V Petrohradě je třeba větší stadion s více fanoušky, ale ve Slavii je energie na tribunách neuvěřitelná. Fanoušci nás podporují po zápase, děkovačka je skvělá. Mrzí mě, že jsem byl při derby zraněný, ale jako divák jsem si ho užil neuvěřitelně.“
Na hřišti vás je na první pohled možné poznat mimo jiné i díky vašim stulpnám, které nosíte opravdu nízko. Neměl jste s tím někdy problémy?
„Hrál jsem s tím všechny zápasy v Lize mistrů nebo Evropské lize a nikdy problém nebyl. Až v české lize (úsměv). Při zápase s Nice a s Teplicemi mi rozhodčí říkal, ať si je upravím. Ale řekl jsem mu, že chrániče mám, že je přeci jedno, jestli mám stulpny pod kolena nebo nad kotníky. Důležité je, že mám chrániče. Vyjasnili jsme si to.“
Už jste hovořil o trenérovi Lucianovi Spalletim. Byl to jeden z největších trenérů vaší kariéry?
„Myslím, že ano, protože mě naučil hodně nových věcí na hřišti. Strávil hodně let s Francescem Tottim, který hraje na stejné pozici jako já. Snažil se mě naučit jeho pohyb, styl přihrávek a tak dále. Naučil jsem se pod ním hodně.“
Kromě slavných trenérů jste potkal také mnoho známých spoluhráčů. Jste s někým stále v kontaktu?
„Ze Zenitu skoro se všemi. Hulk, Witsel, Rondón, Garay, Javi García, Neto. Máme na WhatsAppu skupinu, takže si často píšeme.“
Hulk nebo Axel Witsel působí nyní v Číně. Neuvažoval jste, že byste se vydal také tímto směrem?
„Měl jsem možnost před Slavií jít do Číny. Bavili jsme se o tom s rodinou a domluvili jsme se, že do Číny nepůjdeme. Takže jsem spojil Čínu a fotbal v Evropě a hraji ve Slavii (úsměv).“
Vaším nejslavnějším portugalským spoluhráčem je bezesporu Cristiano Ronaldo, kterého znáte velmi dobře z Madeiry, odkud oba pocházíte, a z národního týmu. Jste v kontaktu?
„Máme spolu skvělý vztah. Dokonce spolu máme dohromady nějaký byznys. Osobně ho znám velmi dobře, jsme kamarádi. Bezvadný kluk, kamarádský, jsem rád, že ho znám.“
O jaký byznys se jedná, jestli to není tajné?
„Oba pocházíme z ostrova Madeira, což je mimochodem neuvěřitelné a nádherné místo. Podnikáme v oblasti pozemků a parcel na Madeiře.“
Takže tam plánujete žít po aktivní kariéře?
„Pokud budu jen s manželkou a malou dcerou, tak ano. Ale pro mé syny bude důležité studovat střední a vysokou školu, takže v tom případě by to byl spíše Lisabon. Je to velké a krásné město.“
Mimochodem, už víte, kam budou vaše kroky směřovat po kariéře?
„Abych řekl pravdu, tak teď nevím. Ale jak jsem říkal, mám nějaký byznys na Madeiře, takže uvidím. Ale myslím, že až skončím s fotbalem, tak první rok budu chtít mít přestávku a věnovat se jen rodině. Pak se porozhlédnu a uvidím, co nám život přinese. Každopádně na to teď vůbec nemyslím a soustředím se na to, abychom byli úspěšní se Slavií.“
