Fanoušci mě neskutečně nabíjí, říká Coufal
Máte za sebou první půlrok ve Slavii, jak ho hodnotíte?
„Je to už půl roku, ale já si pamatuji, jako kdyby to bylo před týdnem, co jsem podepisoval smlouvu a odjel s kluky na přípravu do Rakouska. Uteklo to opravdu rychle, nebyl čas na aklimatizaci, ale byl to jeden z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší půlrok v mé kariéře. Jsem rád, že jsem odehrál většinu zápasů a tým šlapal jak v lize, tak i v Evropě. Jsme hodně blízko a zároveň i daleko ke splnění našich cílů, proto teď tvrdě pracujeme, abychom je mohli dotáhnout do zdárného konce.“
Mohla být vaše aklimatizace ještě lepší, než byla?
„Vždycky to může být lepší, ale samozřejmě i horší. Jsem rád za to, jak vše proběhlo, i když se některé zápasy nepovedly úplně podle mých představ a mohly být z mé strany odehrané lépe.“
Kvůli vašemu přestupu do Slavie bylo hodně rušno. Jste rád, že se všechno poměrně rychle uklidnilo a stal jste se oblíbencem fanoušků?
„Ano, jsem určitě rád. Měl jsem z toho trochu strach, věděl jsem, že celý realizační tým a několik hráčů přišlo do Slavie z Liberce. Nahlíželo se na ně kritičtěji, že to není úplně to, co Slavia potřebuje, což jsem si já nemyslel. Fanoušci mají samozřejmě právo na názor a já z toho měl vítr, ale věděl jsem, že to není o médiích, nebo rozhovorech, a že pravda leží pouze na hřišti. Vždy jsem se snažil nechat na trávníku úplně všechno a ukázalo se, že je to správná cesta.“
Ve Slavii se asi zalíbilo i vašemu malému synovi...
„To jo (smích). Z toho jsem měl také strach, začal už tyhle věci vnímat a když jsme jezdili v Liberci na stadion, řval „táta“, „fotbal“ a podobně. Musím ale říci, že Eden si oblíbil ještě daleko více a já také. Pořád chce doma nosit dres, nemůžeme mu ho sundat. Když se pere, kouká do pračky, jak se točí. Je z toho úplně na větvi, oblíbil si i některé spoluhráče a pořád říká „pojďme za strejdama”. Jsem rád, že ho to takhle chytlo, doma si už zpíváme i děkovačku.“
On sám je také častým aktérem děkovačky…
„On to má rád, vždy se na to těší a když odcházím na zápas, snažím se mu slíbit, že vyhrajeme a on s námi bude moci jít na děkovačku.“
Mluvil jste o dotažení cílů. Jaké jsou jarní cíle a jak se těšíte na jaro vy osobně?
„Bude to těžké, budeme mít hodně zápasů. Nejsem úplně nadšený z ligové nadstavby, ale bohužel to tak je a my se s tím musíme poprat. Cíle jsou jednoznačné, chceme zvednout nad hlavu mistrovský pohár, a to nejlépe v lize i v MOL Cupu. Také chceme postoupit v Evropské lize, co nejdál to půjde, i když jsme dostali nesmírně těžkého soupeře. Když se řekne Genk, tak to možná nijak hrozivě nezní, ale je to pro fanoušky poměrně neatraktivní, a přitom nesmírně kvalitní soupeř.“
Jak jste si na podzim užíval evropské pohárové zápasy?
„Užívám si každé utkání v Evropě. Nebylo to pro mě nic nového, ale byly to fantastické duely. Úplně nejlepší byl poslední zápas proti Zenitu, kde šlo o všechno, taková utkání miluji. Kvůli nim hrajeme fotbal. Na vyprodaném stadionu, kde vidíte fanatické fanoušky, kteří vás neskutečně nabíjí. To je úžasné. Navíc jsme zápas zvládli, takže bomba.“
V sezoně jste zatím vsítil tři branky, byl to váš nejgólovější podzim v kariéře?
„Asi ano, dát za devatenáct zápasů tři góly není špatné. Na jaře bych chtěl ještě nějaké přidat. S čím ale naopak spokojený nejsem, jsou asistence. Těch mohlo být určitě více.“
Jak byste zhodnotil končící kondiční soustředění v Marbelle?
„Máme tady vše, co potřebujeme, hlavně běžeckou trať (smích), je zde i fantastické hřiště. Škoda, že takový areál nemáme i v Česku, protože je radost v něm trénovat. Hotel je dobrý, máme posilovnu a jídlo je zde kvalitní. Všichni víme, proč tady jsme, k čemu se chceme odrazit a všichni pro to děláme všechno.“
Náročné je také odloučení od rodin, ale jinak to asi nejde…
„Ano, leden bude náročný jak pro nás, tak pro naše rodiny. Napřed jsme deset dní ve Španělsku, pak strávíme dva týdny v Portugalsku. Mezi tím týden v Praze, ve kterém ale také budeme trénovat dvoufázově. Rodiny to zkrátka musí nějak přežít bez nás a my bez nich, takový je fotbalový život.“
