Doufám, že se Sukem budu kabinu sdílet dlouho
Jak zatím probíhá zabydlování v Londýně? Jak jste strávil těch prvních několik dní?
„Probíhá v pohodě. Od doby, co jsem do Londýna přijel, jsem byl vlastně akorát na hotelu a v tréninkovém centru. Byl jsem taky u Suka doma a rozhodl jsem se, že bych chtěl něco podobného. Takže už jsme začali hledat a něco jsme dokonce našli, ale dostal jsem zprávu, že to bude volné až za dva měsíce. Tak doufám, že se to malinko urychlí. Zároveň jsme si pronajali apartmá v takovém hotelovém komplexu, takže zatím budeme tam, než si najdeme právě nějaký domeček se zahradou.“
Jaké jsou plány s rodinou?
„Přiletí za mnou hned po reprezentační pauze, doufám, že všechno klapne. Zatím budeme na apartmánu a pak se budeme stěhovat a už společně poznávat Londýn. Tím, že je manželka těhotná, necháváme si ještě otevřené obě varianty porodu v Česku i v Anglii. Podle toho, jak to vyjde časově, protože si nedokážu představit, že bych třeba měsíc neviděl jak miminko, tak manželku a Nicoláska.“
Jaká je role Tomáše Součka ve vašich prvních dnech v Londýně?
„Jeho role je taková, že mi všechno ukazuje, pomáhá mi poznávat klub, spoluhráče, trenéry, mraky lidí, kteří jsou ve West Hamu. Taky trochu okolí tréninkového centra a bydlení. Vysvětluje mi různé transfery, jak to tam všechno chodí, prostě všechno, co potřebuju.“
Jak vlastně vypadá režim klubu Premier League v době koronaviru? Můžete to porovnat s režimem ve Slavii před play off Ligy mistrů?
„Já si myslím, že ten koronavirový režim v Premier League je ještě přísnější. Třeba teď v Leicesteru jsme místo kabiny měli velké tiskové centrum, které tam bylo. Neseděli jsme vůbec spolu, měli jsme jenom v prostoru rozmístěné židle, každý měl svůj stoleček, na nich jsme měli od kustodů připravené věci a kopačky. Takhle to tam probíhalo. Přísnější je to i na tréninku nebo při zápase. Nejsou třeba vůbec podavači, balony stojí na kuželu. Přijde mi to ještě přísnější než v Champions League.“
Můžete popsat svůj první den, dva v Londýně? Jak probíhala celá příprava jednak na podpis smlouvy a pak taky na vaše představení fanouškům?
„Ty první dva dny probíhaly vlastně tak, že jsem přiletěl, byla dlouhá zdravotní prohlídka do pozdních odpoledních hodin. Proklepli si mě od hlavy až k patě. Samozřejmostí byl test na Covid, který to všechno trochu zkomplikoval, protože jsme na něj čekali déle, a tak jsem se nemohl připojit k týmu hned. Výsledky testu přišly až druhý den ráno, ale protože zdravotní prohlídka dopadla dobře, jel jsem ještě v sedm večer do tréninkového centra West Hamu do Rush Green. Tam jsem se fotil s dresem, točil nějaký rozhovor v angličtině, podepisoval smlouvu a taky se seznámil se všemi pravidly, která klub má. Potom druhý den se to pustilo do světa, že je to ofiko.“
Máte za sebou první zápas, čekal jste, že tři dny po příletu budete v základní sestavě?
„Tak nějaké náznaky jsem měl, jak od manažerů, tak od Suka. Ale moc jsem tomu nevěřil. První trénink proběhl samozřejmě ve velké intenzitě, ale nikdo se mnou nemluvil, takže jsem si moc nepřipouštěl, že bych mohl hrát. To se změnilo hned další den, kdy jsme s týmem po tréninku dělal standardní situace a nějakou taktiku. To už jsem tušil, že můžu hrát. Večer si mě zavolal trenér a vlastně mi to jen potvrdil.“
Jak vás vlastně trenérský štáb na tenhle start připravoval? Muselo to být docela intenzivní, přeci jen, není obvyklé naskočit do soutěžního zápasu tři dny po podpisu smlouvy?
„Nijak zvlášť extra. Dělali jsme po tréninku nějakou taktiku, abych věděl, kde mám stát, protože se hraje trošku jinak. Hrajeme v pětičlenné obraně, takže nějaké posuny, zavírání prostoru. Ale nehraju fotbal první den, takže v tom nebyl žádný problém. Vysvětlili mi postavení u standardek, u autů a tak. Večer mě zavolali k videu, ukázali mi nějaké šoty z minulých zápasů, abych to viděl. A myslím si, že to bylo úplně v pohodě a nějak zvlášť mě na to připravovat nemuseli.“
Navléknout si dres klubu Premier League a vyběhnout na velký – byť prázdný – stadion. Jaký to byl pocit?
„Neuvěřitelný pocit. Už když jsme se šli se Sukem podívat na hřiště, tak ten stadion byl nádherný, o trávě ani nemluvím, takže jsem se hrozně těšil. Pak už jsme vyběhli na rozcvičku a do zápasu a proběhlo to všechno strašně rychle. Já jsem si to moc užil a jsem opravdu vděčný za to, že jsem tohle mohl dokázat. Nezapomenu na to do konce života.“
Jaké to bylo stát znovu na hřišti s Tomášem Součkem?
„Skvělé, já jsem se na to moc těšil, je super, že zase můžeme být spoluhráči. Protože Suk je neuvěřitelný fotbalista. Má to, co spousta fotbalistů nemá, a to je hlavně velké srdce. Udělal by pro výhru všechno a v tom jsme si hodně podobní. Já doufám, že s ním tu kabinu budu sdílet dlouho, ať už ve West Hamu, nebo v reprezentaci.“
I want to say THANKS all my team mate. You help me at my debut in Premier League very much. Especially @tomassoucek28 thank you. Great performance all team our way continue @WestHam #COYI pic.twitter.com/Wng28Kabsq
— Vladimír Coufal (@Coufi5) October 4, 2020
Pomáhá vám i v kabině, že nejste úplně neznámý? Že jste ten Tomášův „Czech mate“?
„Kluci to tam nezapomněli hned připomenout. Už tam padala slova jako Czech mafia a podobná. Berou mě určitě jinak, ale ta pravda leží jenom na hřišti a já si to, aby mě vzali, musím zasloužit výkony na hřišti. Respekt si musím získat jen v zápasech a na tréninku. V tom mi Suk sice samozřejmě může trochu pomoct, ale o zbytek se musím postarat sám. Já doufám, že se mi to bude dařit.“
Jak vlastně ve West Hamu Tomáše vnímají? Jak jste si stačil všimnout jeho pozice v kabině?
„Za těch pár dní jsem si stačil všimnout, že si za toho půl roku stihl udělat neuvěřitelné jméno a opravdu ho tam všichni berou a uznávají. I sami hráči za ním chodí a ptají se ho na různé věci. Klobouk dolů před ním. Vlastně i díky němu jsem ve West Hamu. Protože on otevřel ty dveře. Kdyby tenkrát vyhořel, tak by asi zase dlouho nikdo v Premier League po českém hráči nesáhl. Ale on to dokázal, i když tam byl sám, a teď se díky němu na Čechy zase možná budou dívat jinak.“
V prvním zápase jste udělal dojem nejen výkonem, ale i rozhovorem v solidní angličtině. Zaznamenal jste na tohle nějaké ohlasy z klubu nebo od fanoušků?
„Já se snažím dělat to, co je normální. Když přijdete do nové země, měli byste jí projevovat úctu, naučit se řeč a dodržovat nějaké zvyky. Takže doufám, že se budu postupem času v angličtině zlepšovat a že mě budou lidi brát. Nějaké ohlasy jsem samozřejmě zaznamenal, ale tyhle věci si nechci moc pouštět do hlavy. Je to jen první vlaštovka, musím to potvrzovat a nadále se zlepšovat ve všech aspektech.“
Pokračujete nějak ve studiu, nebo na tohle zařizování zatím nebyl čas?
„Teď na represrazu se snažím pracovat aspoň hodinku a půl, dvě hodinky denně. Snažím se tomu věnovat, ať už si třeba čtu nějaké eseje a překládám si, co nevím, nebo si v hlavě jen tak mluvím pro sebe, dávám si pozor na správnou výslovnost, ať pak nejsem nervózní, když mluvím. Nebo se z různých rozhovorů snažím chytat akcent. Takže teď je to takové samostudium a samozřejmě až se vrátím do West Hamu, tak si vezmu nějaké hodiny nebo si najdu nějakého člověka, který se se mnou bude věnovat angličtině ještě víc.“
Na Twitteru vám přibylo obrovské množství followerů, na váš přestup byly velmi pozitivní reakce na sociálních sítích West Hamu, Slavie i vašich. Stíháte to vůbec nějak vnímat?
„Samozřejmě, že jsem to vnímal. To ani nejde jinak, když vezmete telefon do ruky a pomalu ani nemůžete napsat zprávu, jak vám tam pořád něco bliká. Ale já se to snažím moc nečíst a nepouštět si to do hlavy, protože je to čerstvé a nejtěžší bude získat si tu důvěru nastálo svými výkony.“
Jak jste zatím stačil poznat zázemí West Hamu? Tréninkové centrum, stadion…
Z toho jsme unešený. Je to něco jiného, než na co jsem byl zvyklý v Čechách. Obrovské tréninkové plochy, čtyři nádherná hřiště s perfektní trávou, dvě obrovské posilovny se všemi stroji, stoly na teqball, dokonce venku je umělý zatravněný kopeček na zlepšování rychlosti a akcelerace. Nemluvím o vnitřku, místnostech pro video, zázemí všech těch, kteří se o vás starají, aby to měli blízko. Jídelna, kam přijdu, nasnídám se, po tréninku si dám oběd. Všechno je to parádní. Z takového tréninkového centra člověk musí být nadšený.“
West Ham nezačal sezonu úplně ideálně, teď je ale ve středu tabulky, výš než City nebo United. Jaká je v klubu nálada?
„Nezačali ideálně, prohráli s Newcastlem, ale v zápase, kdy byli lepší. Prostě jim to tam nespadlo, to se občas stane. Teď máme šest bodů ze čtyř zápasů, ale nesmírně těžkou sérii zápasů před sebou. Ze tří zápasů, které nás teď čekají, bude každý bod úspěch. Doufám, že nějaké bodíky urveme, ale nálada je super. Kluci jsou fantastičtí, pohodoví, přijde mi, že i kdyby se prohrávalo, tak si to moc nepřipouštějí. Takže v tomhle to bude v pohodě.“
Jeden necelý týden ve West Hamu, jeden zápas, a hned další cestování k reprezentačním zápasům, jak to zvládáte?
„Cestování je sice náročné, ale já jsem si tuhle práci vybral a jsem rád za všechno. Že můžu být s kluky v reprezentaci, s týmem ve West Hamu. Je mi jedno, kde jsem, mrzí mě akorát, že jsem teď extrémně málo s rodinou, ale to je bohužel ta stinná stránka naší práce. Nikdy bych neměnil. Jsem rád za to, co jsem dokázal a kde jsem. I s tím cestováním.“
